Kapitola 15
Paříž, Saint-Germain-des-Prés, začátek září 1938 Vzduch ve městě se vůbec nehýbal. Každý rozumný Pařížan, který si to mohl dovolit, si samozřejmě ještě užíval letních radovánek u moře. Číšníci na terasách kaváren se pohybovali jako zpomalení, hosté, jichž tu byla jen hrstka, se schovávali za slunečními brýlemi a pod slamáky. Někteří drželi při čtení noviny proti slunci, aby využili aspoň ten malý kousek stínu, který jim skýtaly. Zato Peggy se tu cítila jako ryba ve vodě. Po bulváru téměř utíkala. Konečně měla pod nohama zase svou milovanou pařížskou dlažbu, bloumala mezi košatými lípami, naslouchala útržkům francouzských slov všude kolem a s potěšením si uvědomovala, že jí Paříž dokáže dodat mnohem víc síly, než kolik strachu jí může nahnat hrozba války nebo kolik starostí jí způsobují soukromé trable. Ať se na světě děje cokoli, ať si galerie vede jak chce a muži si dělají co chtějí, co je to proti procházce tímhle úchvatným městem v teplém letním dopoledni! Musela se vážně ovládat, aby nezačala poskakovat jako malá, jako tenkrát s Benitou, Hazel a kamarádkami z dětství. Matka samozřejmě nikdy neposkakovala. Matka. Zpomalila krok. Poslední dobou na ni moc často nemyslela. Nejspíš proto, že si nemohla a nechtěla zvyknout na 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503471
myšlenku, že je mrtvá. Neuplynul ještě ani rok, stalo se to krátce předtím, než Peggy na tom vánočním večírku ve Fouquetově brasserii potkala Becketta. Beckett. Hned to pomyšlení zahnala. Ne, ne, rozhodně se v těch několika dnech, které měla v plánu strávit tady ve městě, nebude pokoušet s ním setkat. V žádném případě. Pohlédla na své drobné zlaté hodinky. Dopřeje si teď zastávku v Café de Flore a pak vyrazí do Crillonu na schůzku s matčinou služebnou. Proto je taky oficiálně tady. Ne kvůli Yvesovi, a už vůbec ne kvůli Beckettovi. Usadila se ke kulatému stolečku na chodníku před kavárnou, potěšilo ji, že si číšník pamatoval její jméno, a objednala si totéž, co si tu objednávala vždycky, celé ty roky od konce dvacátých let, kdy byla ještě manželkou Laurence: café noir a pain au chocolat. Některé věci se naštěstí nemění, ať je všechno kolem sebechaotičtější. Poděkovala číšníkovi za dezert a právě se do něj s chutí zakousla, když se za ní ozval ženský hlas: „Peggy! To je ale milé překvapení!“ Vzhlédla a s úlevou zjistila, že je to překvapení skutečně milé. Mary si hned bez vyzvání sedala k jejímu stolku a volala na číšníka, že si dá totéž co tahle dáma. „Moc ráda tě tu vidím. Doslechla jsem se, že se tvojí galerii à Londres daří dobře?“ „Kde se něco takového říká?“ Pokrčila rameny. „Všude. Já jsem ovšem od té vernisáže Cocteauovy výstavy neměla příležitost to osobně prověřit.“ „Prověřit,“ zasmála se Peggy. „Tak já ti řeknu, jak je to doopravdy.“ A upřímně přítelkyni vylíčila situaci. Vysvětlila jí, že ji sice kritici chválí, ale co se týče peněz, není to bohužel zdaleka taková sláva. Zatím za sebou nemá ještě ani rok. A má-li být upřímná, nepočítá na konci účetního roku ani s černou nulou. „A jéje,“ hlesla Mary a namočila si pain au chocolat do kávy. „Trochu frustrující, ne?“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503471
„Samozřejmě. I když jsem tam měla velká jména. Poslední výstava Yvese Tanguyho měla velký úspěch. Jenže to mě samo o sobě nezachrání.“ „Yves Tanguy, ach tak,“ usmála se Mary a zamávala na nějakou známou, která se usadila čtyři stoly od nich. „Jak to, že to vždycky tak poznáš?“ zavrtěla Peggy hlavou. „Podle toho, jak jsi vyslovila jeho jméno, zlato. Slyším v tom orgasmus.“ „Mary!“ Přítelkyně se zasmála. „Ale co je s Beckettem?“ Zastavila procházejícího číšníka: „Ještě jednu kávu, prosím.“ „Co by mělo být s Beckettem? Bude si brát Suzanne.“ Mary povytáhla obočí. „Bude si brát Suzanne a je to komplikovaný, zamlklý, nepřístupný člověk.“ „Ty ho pořád miluješ.“ „Ne!“ Dala přítelkyni štulec do boku. Mary si nechala sklouznout sluneční brýle z vlasů na nos a ponořila lžičku do kávy, kterou před ni číšník postavil. Místo odpovědi se vrátila k předchozímu tématu, které ji očividně velmi zaujalo: „Co tedy uděláš, pokud si Guggenheim Jeune nepolepší? Plánuješ galerii zase zavřít?“ Peggy mlčela. Samozřejmě už ji taky napadlo, že to možná nepůjde jinak. Ale vždyť si sotva začala budovat pozici. Podniká teprve krátce. Nemůže to přece vzdát. Rychle neveselé myšlenky zaplašila a pokusila se převést řeč jinam: „Vyprávěj mi raději, co dělá Marcel. Daří se mu dobře? S tou Cocteauovou výstavou mi náramně pomohl. To mu nikdy nezapomenu.“ „Marcel má projekty, jako vždycky. Ale mě se nezeptáš, čím se zabývám?“ Vytáhla z kabelky stříbrnou tabatěrku. „Doufám, že ničím, o čem by Marcel nevěděl!“ podívala se na ni Peggy pohoršeně. 100
Ukázka elektronické knihy