„No, neukázal mi právě svoje okouzlující já,“ odtušila. Hattie našpulila rty. „On má nějaké okouzlující já?“ Neměl. Ale pak si vzpomněla, jak vypadal tam na kopci s kloboukem v ruce. Upřímně. Což bylo nekonečně cennější než být okouzlující… „Tohle ti doručil jeho sluha.“ Catriona ukázala na noční stolek. Ležela na něm hromádka knížek, které tam předtím nebyly. „Byl tam i nějaký vzkaz.“ Hattie jí podala bílou obálku. „Umíráme touhou vědět, co se v něm píše.“ Dopisní papír byl silný a hladký jako lisované hedvábí. V záhlaví byl vytištěný vévodský monogram, vyvedený ozdobným zlatým písmem. Drahá slečno Archerová, Jeho Milost vévoda z Montgomery Vám přeje brzké uzdravení. Dává Vám k dispozici tyto knihy: nějakého Voltaira, Rousseaua a Locka i něco lehčího ke čtení. Pokud zatoužíte po nějaké konkrétní knize, neváhejte mě o ni požádat. Knihovna je Vám též k dispozici. Váš služebník Ramsey Annabelle podala vzkaz přítelkyním. „Přeje mi brzké uzdravení,“ oznámila jim a obrátila svou pozornost ke knihám. Voltaire, Rousseau, Locke. Všechno to zjevně byli filozofové s demokratickými idejemi. Poslední knihu, velký, těžký svazek, neznala. „Dostojevskij,“ poznamenala Catriona, „ruský román nedávno přeložený do angličtiny. Slyšela jsem, že v Londýně jde na dračku.“ 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503427
Annabelle knihu otevřela na první stránce. „Zločin a trest. Šokující příběh o studentovi a nebezpečí ideologického opojení,“ přečetla nahlas. Vzhlédla. „Jeho Milost dává jasně najevo, co si myslí o politickém aktivismu,“ řekla rozmrzele. Nebo si takhle představoval vtip? Teď už věděla, že se pod chladným zevnějškem skrývá chytrý smysl pro humor. Jestli to byl vtip, chápal ho asi jenom on. Zabořila se zpátky do polštářků, vyčerpaná a nejistá, jestli se má usmívat, nebo se mračit. Nemusel se jí zrovna líbit, ale moc si přála mu porozumět. *** Když se ozvalo nesmělé zaklepání na dveře, Sebastian vzhlédl od stolu k hodinám. Jeho bratr byl na minutu přesný. Bylo politováníhodné, že se Peregrin choval ukázněně, jenom když cítil, jak se mu kolem krku stahuje smyčka. To se však mělo změnit. Jeho bratr potichu vklouzl do místnosti se zasmušilým výrazem ve tváři. „Posaď se,“ vybídl ho Sebastian. Peregrin zaváhal. „Smím se nejdřív omluvit?“ Pod očima měl tmavé kruhy. Vypadal, jako by nezamhouřil oka. „Smíš.“ Peregrin se roztřeseně nadechl. „Lituji toho, co jsem udělal,“ spustil. „Jen jsem chtěl nějakou společnost, než pojedu do Walesu. Neudělal jsem to proto, abych tě provokoval. Měli být pryč, než se vrátíš.“ A až do poslední věty si vedl dobře. Sebastianovi začalo slabě pulzovat ve spáncích. „Jistě jsi musel očekávat, že za to tak či onak poneseš následky.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503427
Peregrin polkl. „Pravdou je, že když jsem si to rozmyslel, už jsem těžko mohl to pozvání odvolat.“ „Posaď se,“ zopakoval a potom dodal: „O to právě jde, že? Vždycky se chytíš do pasti, kterou si sám nalíčíš, protože jednáš, aniž bys zvážil, jaké to bude mít následky.“ Zapřel se rukama o stůl. „Takhle se chová malé děcko, Peregrine. Svět dospělých mužů tak nefunguje. Za svoje činy musíš platit a nikdo to nezaplatí za tebe.“ Peregrin uhnul pohledem. „Vím, že si zasloužím trest.“ „Nemám v úmyslu tě potrestat.“ Bratr na něj podezřívavě přimhouřil své oříškově hnědé oči. „Nenech se mýlit,“ řekl, „patříš na pranýř. Ale protože na tebe zjevně žádná nápravná opatření neplatí, nevidím v tom smysl.“ Zdvihl papír, který s sebou přivezl z Londýna. „Včera jsem se setkal s admirálem Blytonem.“ Peregrin ztuhl. Sebastian mu přisunul papír přes stůl. „Tvůj přijímací dopis ke královskému námořnictvu.“ Peregrinovi se přes tvář přehnala celá přehlídka pocitů: zmatek, nevíra, panika. Zvítězila panika. Začal se zvedat ze židle, krev mu vyprchala z tváře. „Ne.“ Sebastian na něj pohlédl. „Sedni si. A ano.“ Peregrin pevně sevřel okraj stolu. „Nejsem voják.“ „Jistě,“ odpověděl Sebastian. „Kdybys byl, poznal bys alespoň špetku disciplíny a nepozval si do mého domu šestnáct nezvaných hostů.“ Peregrin na něho zamrkal, jako by ho viděl poprvé. „Poslal bys mě na smrt kvůli jedné jediné oslavě?“ „Na smrt?“ Ve spáncích mu začalo tepat silněji. „Peregrine, to je výcvik, ne boj.“ 99
Ukázka elektronické knihy