Alexandr Mitrofanov: Mrazík s pendrekem v ruce
provedou, tím víc se přiblíží konec starého světa a možná bude i maso. Po občanské válce pulzovaly v Rusku miliony psychik vítězů zlomených nelidskými hrůzami, které spáchali, dohasínaly shrbené duše a těla poražených, po ulicích se válely tisíce bezprizorných dětí, jejichž třídně nesprávné rodiče bolševici zlikvidovali – a pak se začali o sirotky starat pod vedením šéfa té služby, která zabíjela jejich táty a mámy, šéfa Čeky Felixe Dzeržinského. Někdejší potenciálně šťastné děti normálních rodičů se měly vlivem bolševické výchovy po jejich transformaci na bezprizorné sirotky přetvořit a stát se spotřebním materiálem pro další experimenty Strany. Bude později použit jako kanónenfutr ve válce 1941–45. Jenže občanská válka dozněla, ale líp nebylo. Úsvit slibovali bolševici stále, avšak místo toho trval neklidný spánek s nočními můrami, živoření ve zničené zemi, ve které nebylo kde bydlet ani co jíst. Lenin pochopil, že válečný komunismus začal ohrožovat moc bolševiků a že je nutná okamžitá změna kursu. V roce 1921 vyhlásil NEP. NEP byla zkratka pro novou ekonomickou politiku. Lenin se od jiných bolševiků lišil naprosto pragmatickým přístupem a absencí jakýchkoli skrupulí, zejména když bylo zapotřebí rychle udělat krok, který by zajistil plnění jeho cílů, nebo, chcete–li, cílů Strany. Nevadilo mu ani to, že se tento krok dostával do křiklavého nesouladu a občas do absolutního rozporu s tím, co jménem Strany a jménem svým hlásal ještě včera. Jinými slovy, jak mnohem později rád říkával jeho a Stalinův český žák v nových časech: Jen idiot nemění své názory. Včera bylo povinné fyzicky likvidovat všechny představitele předchozího světa (jak předepisovala Bucharinova klasifikace nepřátelských skupin obyvatelstva, vůči nimž mělo být použito koncentrované násilí). Ale od zítřka bylo povinné vrátit do hry základ existence všech těchto skupin, soukromé 104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503347
Část druhá: Kořeny zla
vlastnictví. A nechat nové vlastníky volně obchodovat. Sice pod kontrolou Strany a bez odevzdání strategických odvětví do soukromých rukou. Sice dočasně, jak sliboval Lenin (a jak dokázal Stalin ani ne o deset let později). Ale pro věrné vojáky Strany a pro včerejší rolníky, kteří uvěřili, že po hekatombě, kterou provedli vlastníma rukama, nastane brzy ráj a bude maso, to byla rána jako výstřel z Tlusté Berty. Ono se totiž maso jako mávnutím kouzelného proutku opravdu objevilo. A zdaleka nejen to maso. Se zázračnou rychlostí se začaly plnit znovuotevřené obchody, restaurace a hospody… Jenže to nebyl důsledek převratu, válečného komunismu a oceánů krve, které s posvátným zápalem prolévali bolševici a ti, kteří jim sloužili. Jenom se na chvíli a v malém měřítku vrátil starý svět z doby před výstřelem z Aurory.
Revoluční masy s lokajskou morálkou Sebevraždy, nervová zhroucení, upadnutí do alkoholismu, narkomanie, smilstvo a další lákadla svobodného života postihly nemalý počet služebníků Strany. Umocnila to nová pohlavní morálka, kterou bolševici vyznávali už dříve, ale teď začala kvést naplno. Jedním z hlavních úkolů převratu se totiž mělo stát zničení jedné ze základních forem starého života, a sice rodiny jako svazku muže a ženy, kteří sdílí společnou domácnost a vychovávají děti. Významná bolševička Alexandra Kollontajová proslula jako hlasatelka volné lásky mezi bolševickou mládeží a dospělými adepty. Její teorie „sklenice vody“ byla vnímána příslušnými členy dospělé a mládežnické organizace Strany jako partajní návod na sexuální chování. Spočívala v tom, 105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503347
Alexandr Mitrofanov: Mrazík s pendrekem v ruce
že člen Strany, nezávisle na pohlaví, má nárok na ukojení svého chtíče, který je jeho právem, s jakýmkoli jiným členem opačného pohlaví, což nezakládá žádné povinnosti ani pro jednoho z nich. Komsomolci se začali odklánět od drsných pravidel válečného komunismu, ale zároveň plnili zadání Strany. Jedny zlákaly nové možnosti bohémského života zahrnujícího chlast, drogy a prodejnou lásku, druzí váhali, ale přinejmenším v sexu se drželi stranických směrnic a nehodlali se omezovat. Nebylo vzácné, že dokonce bolševici z nejvyšších stranických kruhů dokázali být ženatí s jednou ženou, ale zároveň se oženit s druhou a žít s ní nějaký čas, než je žena opustí přechodem k jinému významnému členovi Strany a oni se zase spojí s jinou soudružkou. Nevítaly se jen pohlavní styky, natož trvalejší svazky se zástupci nepřátelských tříd. Zajímavý byl vývoj někdejších vesničanů, kteří se už usadili ve městech a tvořili značnou část stranické členské základny. Když partaj načas pustila otěže vývoje z rukou, ztratili vzorec chování, který měli následovat v podmínkách pro ně přece jen cizích. Prázdno ale v tomto smyslu neexistuje, něco napodobit museli. A tak se začali chovat jako příslušníci nižší střední a nižší městské třídy z dob před listopadem 1917. Psychologicky a sociálně nejbližší jim byli lokajové, prodavači v malých a středních obchodech či pomocný personál šlechticů či kupců. Významná část sovětské literatury ve 20. letech byla věnována, ve službách Strany, tepání a bičování (zatím jen slovnímu) těchto vzorců chování, které, jak hořekovali básníci a prozaici, zachvátily proletářskou a vesnickou mládež. V dnešní době se obvykle ví především o básni Vladimira Majakovského Dopis milé Molčanova, kterou nechal plavat. Ale v roce 2018 vydal spisovatel a publicista Dmitrij Bykov jako editor sborník textů Marusja otravilas (Maruška se otrávila) s podtitulem Seks i smerť v 1920-je (Sex a smrt ve dvacátých 106
Ukázka elektronické knihy