Páté jablko
třebuje dát odpočinout hlavě a přemýšlet si nad věcmi, které se ho osobně dotýkají. Tedy především nad těmi, kterými ho včera zasypala Betty Bellová. Chtěl jí pomoct se zavedením obchodu na vesnicích v okolí Přerova – nic víc –, a teď je skoro viněn z toho, že si ji dovolil seznámit s Francovými a zkomplikovat jí život. Vyčítá mu to ona i Teodor… jako kdyby on mohl za to, že si šmizla z Přádelny začala s tím malým chcípákem Eduardem! Ne, není šmizla, brzdí se. To on si ji tak nazval, aby na ni zapomněl, aby ho už přestala lákat. I mezi lidmi o ní zle mluvil, předkládal jim ji jako povětrnou holku… i když ví, že ona byla spíše mrcha prospěchářská než milostná. O to víc nechápe, kde se v ní vzala touha osedlat si mladého France a zadělat si s ním na parádní průšvih – jak se právě včera dozvěděl. Však proto tu dnes, v ústraní za keřem, na ni čeká… aby ji podrobil výslechu a pomohl jí vysekat se z toho všeho, jinak udělá nešťastným dalšího chlapa. Tak jako Donáta, tak jako jeho. Sedne si na rybářskou stoličku a uklidňuje rozbušené srdce pohledem na poklidnou řeku. Tluče mu pod hrudí, i když má s Betty už dlouho vyřízené účty a mohl by být v klidu. Jenže není. Za dvě hodiny za ním přijde, a na něho se navalí další lavina, která mu v duši dělá větší brajgl než troudovitá půda. Neměl jí pomáhat – nikdy a s ničím, vždycky se mu to přece vymstilo! Už v tom osmatřicátém, kdy se poprvé v Přádelně objevila po boku jejich anglického majitele Donáta. Přivezl si ji jako trofej, nejdříve tvrdil, že je jeho neteř, později bratrancova dcera, která sem přijela, aby získala nové zkušenosti v cizí zemi a osvojila si řeč. Střední Evropa byla rozpolcená neodvratně se blížící válkou, podle Ludvíka to nebyla vhodná doba 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503228
Lenka Chalupová
na získávání zkušeností v české továrně, ale to byla Donátova věc. Ludvíkovi Vízkovi, své pravé ruce, dal za úkol dvě věci. Sehnat pro Betty byt v blízkosti Přádelny, nejlépe pak ve Škodově ulici, kde bydlely rodiny nádražáků. A najít někoho, kdo ji bude postupně učit česky, aby do tří měsíců mohla sama nastoupit do provozu a coby obchodní asistentka znalá angličtiny zajišťovat zahraniční odbyt. První úloha se zdála jednodušší, i když byty k mání nebyly, ale nabídl z tovární kasy takový nájem, že se jistý železniční úředník uvolil přenechat jí pokojík s výhledem přímo do areálu fabriky. Učení českého jazyka pak ponechal na sobě, v mateřštině si věřil a Betty se mu zamlouvala svou roztomilostí, s níž žvatlala první česká slůvka. Po třech lekcích ale seznal to, co už si tak nějak myslel – že Donát nemá s Betty společnou ani kapku krve a dotáhl si ji sem jako svou utajenou milenku, zatímco ženu s dospělými dětmi nechal v Anglii. Netrvalo dlouho, a prakticky se u ní doma oba střídali s jasným účelem návštěv. Ludvíkovi se sice příčilo dělit se o jednu ženu, ale Betty ho ujišťovala, že „strýček Donát“ je už natolik neschopný, že se konkurence v tomto ohledu bát nemusí… že jemu už stačí dívat se, nebo si sáhnout. I to mu sice vadilo, ale co by zmohl v konfrontaci se svým šéfem? Nakonec si čechral pírka, že je pro Betty zdatným milencem, zatímco Donát jen ubohým čumilem. Vyskočil ze židličky, rybě zavonělo čerstvé těsto a chytila se na návnadu, háček už má v hubě a Ludvík si ji navijákem přitahuje k sobě. Kapr je hezký, má nádherných šestasedmdesát centimetrů, váhu odhaduje na pět kilo, ale i na šupináči je znát sucho. Průtok v Bečvě je teď o polovinu nižší než obvykle v tomhle čase, kvalita vody je horší na první 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503228
Páté jablko
pohled, je víc kalná než průzračná. Řece se už několik let moc nedaří, byť rybáři revír zarybňovali a nasazovali štičí, kapří, líní i pstruží odrostlejší násadu… ale výsledek byl mizerný. Proto ho kapr tak potěšil, zapsal ho a uložil do sítě, kterou ponořil ke břehu. Večer ho řízne a naloží. A ryby má Ludvík rád, moc rád. Pamatuje, jak se tehdy tetelil, že si našel takovou mrštnou štiku, jak Betty říkal, když o ní v přítmí svého staromládeneckého domku v ulici Malá Tratidla uvažoval jako o své budoucí ženě. Jenže nakonec z toho byly jen mrzutosti. Zatímco on si maloval budoucnost, ona se s ním uvelebená neviděla – ta si plánovala příští dny s Donátem, který ji slíbil zaopatřit. Jejich dohoda byla jasná. Až skončí válka, starý pán se rozvede a vezme si Betty, která sňatkem získá část Přádelny. Jenže na tu se třepala zbytečně. Byl to právě Ludvík Vízek, kdo se po válce s odvoláním na Košický vládní program a s podporou nově ustaveného Okresního národního výboru stal předsedou závodní rady – a kdo odsud hnal toho perverzního Donáta, který si dovolil osahávat mladou holku. Švihl do něj prvním provazem, který sejmul ze skoby. Tak nějak si myslel, že Betty odtáhne do Anglie s Donátem, a bude klid. Jenže se sekl. Uměla vcelku dobře česky a orientovala se v místních poměrech, takže se poohlédla po další oběti a začala vysávat nově dosazeného náměstka výroby… ovšem ten se jí brzy zbavil, když mu Ludvík referoval, jaká je to flundra. A teď, neznámo proč, vzala zavděk klukem z ovocnářství, který nemůže nabídnout víc než vysušený sad v Předmostí. Navíc i on je taková nedomrlá sušinka, hanáčtina má pro tu rachitickou mužskou postavu krásné slovo pakátl. A Eduard Franc je typický pakátl. 99 Ukázka elektronické knihy