podařilo spoutat monarchii pomocí systému brzd a záruk, došlo díky růstu zaoceánského obchodu k posílení vlivu obchodních skupin, kterým omezení královské moci umožnilo prosadit institucionální reformy na podporu průmyslového a technologického vývoje.24 V důsledku toho zaznamenaly ekonomiky zemí s relativně neabsolutistickým zřízením — jako například Británie nebo Republika spojených nizozemských provincií — zrychlený ekonomický růst. Právě v těchto zemích totiž působily vlivné skupiny obchodníků bez napojení na královský dvůr, které měly na rozvoji obchodu eminentní zájem. Britskému parlamentu se například podařilo zabránit opakovaným pokusům tudorovských i stuartovských panovníků o vytvoření královských monopolů a obchod díky tomu spadl do rukou individuálních obchodníků nebo sdružení. Ve zbytku Evropy se královský obchodní monopol naopak udržel. V Portugalsku spadal obchod s Afrikou a Asií výhradně pod organizaci Casa da Índia. Ve Španělsku, kde monopol na obchod ovládala Kastilská koruna, plnil podobnou úlohu sevillský úřad Casa de Contratación. A ve Francii politický vliv obchodníků v podstatě pouze slábl.25 Díky zaoceánskému obchodu zpočátku zbohatlo jen několik skupin mimo královo okolí — především protestantští hugenoti —, ale obléhání La Rochelle a následující zákaz vydaný Ludvíkem XIV. znamenaly konec protestantské církve a v důsledku i odchod většiny hugenotů z Francie.26 V zemích, kde se parlamentu nepodařilo z ajistit kontrolu výkonné moci, tak obchod zůstal pevně v rukou koruny. Zápas o moc mezi parlamenty a panovníky se stal jádrem sporu řady významných socioekonomických konfliktů, včetně Nizozemské revoluce v sedmdesátých letech šestnáctého století, Anglické revoluce ve čtyřicátých letech století sedmnáctého a Francouzské revoluce roku 1789.27 Výsledek těchto konfliktů v zemích okolo Severního moře a skutečnost, že v ostatních částech Evropy k podobným bouřím nedocházelo, znamenaly, že vliv parlamentů ve střední a jižní Evropě postupně klesal, zatímco ve Spojených provinciích nizozemských a Británii posiloval. Podle ekonomických historiků Jana Luitena van Zandena, Eltja Buringha a Maartena Boskera prožívala koloniální Evropa mezi lety 1500 až 1800 období trvalé institucionální divergence.28 S rostoucí aktivitou parlamentů v zemích
100
Část I: Velká stagnace
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS502720
okolo Severního moře klesala aktivita parlamentů ve zbytku Evropy (obráActivity index of European parliaments
100 činnost a vliv francouzského parlamentu rostly až do pozek 4). Politická 90 loviny šestnáctého století, kdy královská moc přišla na způsob, jak zavádět 80
daně bez souhlasu generálních stavů. Ve Španělsku nebylo díky objevům 70
učiněným v Novém světě (především díky získanému zlatu a stříbru) nutné 60
zvyšovat daně, k čemuž byl nutný souhlas parlamentu, protože koruna zís50
kala nový zdroj příjmů. Svolávat parlament proto vůbec nebylo zapotřebí. 40 30
20 Zdroj: van Zanden, J. — Buringh, E. — Bosker, M.: „The Rise and Decline of Eu10
ropean Parliaments, 1188—1789“. The Economic History Review, 2012, roč. 65, č. 3, 1 s. 835—861. 12th
13th
14th
15th
16th
17th
18th
Century Španělsko Spain
Portugalsko Portugal
Anglie England
Francie France
Skotsko Scotland
Nizozemsko Netherlands
IndexActivity aktivity index evropských parlamentů of European parliaments
Index aktivity evropských parlamentů v letech 1188—1789.
100 100 90 90 80 80 70 70 60 60
4
50 50
40 40 30 30
20 20 10 10
11 12. 12th
13. 13th
14. 14th
15. 15th
16. 16th
17. 17th
18. 18th
Century
Století
Spain
Portugal
France
Scotland Netherlands Poznámka: Index aktivityEngland parlamentů označuje počet let za století, kdy se parlament oficiálně sešel. Odpovídá-li hodnota indexu nule, parlament se nesešel ani jednou; hodnota 100 odpovídá tomu, že se parlament v daném století sešel každý rok.
3. Proč mechanizace selhala
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS502720
Za zvýšenou aktivitou parlamentů v zemích okolo Severního moře stojí řada událostí. V Nizozemsku se kvůli obchodním zájmům na zaoceán ském obchodu rozhořel spor mezi holandskými kupci a habsburskou monarchií (Habsburkové v zemi vládli před Nizozemskou revolucí), který v sedmdesátých letech šestnáctého století vyvrcholil válkou za nezávislost. Obchodníci tvořili hlavní politickou moc usilující o nezávislost a poté, co Holandské stavy a Generální stavy severního Nizozemska vyhlásily nezávislost, přirozeně zaujali pozici nové vládnoucí třídy. Situaci v Británii významně ovlivnila občanská válka v letech 1642—1649, v níž vojsko parlamentu zvítězilo nad roajalisty, což vedlo k popravě krále Karla I. a následně i k Slavné revoluci roku 1688, během níž spojená vojska britských parlamentaristů a holandských expedičních sborů ukončila vládu krále Jakuba II. a nahradila ji konstituční monarchií, v jejímž čele stanul holandský místokrál Vilém III. Oranžský. Díky vítězství parlamentu v občanské válce dramaticky stoupl počet jeho členů příznivě nakloněných industrializaci.29 Slavná revoluce navíc roku 1689 umožnila přijetí Listiny práv a výrazně omezila možnost krále v zemi svévolně vládnout. Zákon o vzpourách dokonce koruně zakázal bez souhlasu parlamentu postavit a udržovat stálou armádu, což králům znemožňovalo parlament svrhnout vojenskou silou. Parlament dále posílil svou pozici zkrácením období, po které platily daňové zákony, čímž donutil krále častěji svolávat parlamentní zasedání a pravidelně usilovat o novou dohodu o výši daní. Aby král neovládl parlament zevnitř, došlo ke schválení zákonů znemožňujících kupování křesel a hlasů.30 Výsledkem těchto změn bylo nejen posílení moci parlamentu na úkor koruny, ale i rostoucí vliv obchodníků a výrobců. I když obchodníci neměli v parlamentu ani zdaleka většinu, jejich zájmy hájila whigská koalice zastupující obchodníky a protestantské vlastníky půdy.31 Šlechta držící půdu — jejíž členové třímali v rukou politickou moc před rokem 1832 — se na mechanizaci průmyslu příliš nepodílela, ale na druhou stranu jí ani nestála v cestě.32 Bylo to zčásti proto, že se Británie pyšnila dlouhou obchodní tradicí, která šlechtě umožnila diverzifikovat bohatství, takže někteří šlechtici mohli na industrializaci dokonce vydělat.33 Slavná revoluce v podstatě
102
Část I: Velká stagnace
Ukázka elektronické knihy