YVONNE LINDSAYOVÁ
mluvit o tom, jak důležité je staré budovy zachraňovat, a ne je jenom bourat, myslela jsem, že ses zbláznil, že to nedává z obchodního hlediska žádný smysl. Douglas dával vždycky přednost nové výstavbě, obzvláště v případě, kdy šlo o rezidenční projekty. Ted už jsem ale úplně změnila názor, líbí se mi, jak se cíleně snažíš budovat ve staré průmyslové zástavbě místa pro malé firmičky i bydlení, protože tak vytváříš celé nové komunity. Lidé pak mají všechno, co k životu potřebují, služby, obchody, místa, kde se mohou setkávat a seznamovat. To se dnes tak často nevidí a myslím, že je to úžasné.“ Zdálo se, že je jeho nápady a tím, co spolu právě dělají, upřímně nadšená. Kdesi v podtónech jejího hlasu však vytušil náznak lítosti nebo snad melancholie, jako by kdesi v hloubi duše ukrývala něco, co mu nechtěla říct. Zatoužil poznat, o co se jedná. „Jste si jako rodina blízcí?“ zeptal se nečekaně. Ve tváři se jí objevil strnulý výraz. „Ani trochu. Táta od nás odešel, když mi bylo šest. A máma je v léčebně. S alkoholovou demencí.“ Odpověděla, jako by odříkávala nákupní seznam, ale Logan vytušil, kolik bolesti se v jejích slovech skrývá. „To je mi líto.“ Pokrčila rameny. „Tak to holt je. Nic s tím nenadělám. Půjdeme?“ Téma bylo jednou provždy uzavřeno a on už na ní dále nic nevyzvídal. Jedno však bylo jasné. Honor za sebou neměla zrovna lehké a radostné dětství. Možná to byl důvod, proč se k němu ještě stále nedonesla zpráva, že by zrušila své zasnoubení s Keatonem. Třeba změnila názor. Jednoduše se snaží držet jistoty a bezpečí, které jí Keaton nabízí. Protože on sám jí nic takového nabídnout nemůže. Anebo snad ano? 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS502408
JEDENÁCTÁ KAPITOLA Když Honor dorazila večer domů, padala únavou. V pátek na tom nebylo nic neobvyklého, pracovala vždy na plno a koncem týdne toho mívala jednoduše dost. Tento týden byl ovšem náročnější než ty ostatní. Trávit čas s Loganem se ukázalo těžší, než si dokázala představit. Byla to pro ni výzva snad na všech úrovních. Pracovní i osobní. Na konci dne měla pokaždé pocit, že nastřádaným napětím doslova vybuchne. Byl tak… Logan byl prostě všechno. V práci byl ten největší profesionál, jakého kdy zažila, i když ho Douglas dosud nepověřil žádnou oficiální funkcí. Jeho nadšení bylo nakažlivé a Honor zjistila, že ji její práce ještě nikdy nebavila jako teď, když pracuje na jednom projektu s ním. Nikdy by ji také nenapadlo, že bude vůbec schopná vycházet s ním tak dokonale po všem, co se mezi nimi stalo. A co mezi stále leželo jako těžký stín. Logan na ni působil jako magnet, který ji nezadržitelně vábil a přitahoval. Mohla pouze doufat, že se její tělo s jeho přítomností časem smíří a přestane bláznit pokaždé, když se na ni podívá. Tak to přece musí být, utěšovala se. Čím více času spolu budou trávit, tím rychleji si na něj zvykne. Čas postupně obrousí hrany. Dosud se jí nepodařilo najít chvilku, aby si mohla promluvit s Keatonem. A nebylo to jenom proto, že se jí do toho moc nechtělo, přestože věděla, že musí.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS502408
YVONNE LINDSAYOVÁ
Jen bylo opravdu nad lidské síly ho sehnat. Minulý víkend byl na golfu, pak měl celý týden jednání se zahraničními dodavateli, což obnášelo i pracovní večeře, takže mu na ni nezbyl žádný čas. Shodila ze sebe lodičky a zhroutila se na pohovku. Věděla dobře, jak těžkou ránou pro něj bylo prohlášení jeho otce. Tím, že se rozhodl jmenovat svým nástupcem Logana, jako by zbavil Keatona smyslu jeho života. Na tuto pozici se přece od svého nástupu do firmy usilovně připravoval. Bylo by od ní nelidské, kdyby mu do toho všeho ještě oznámila, že ruší jejich zasnoubení. Nyní se ale zdálo, že si na Loganovu přítomnost v rodině i firmě pomalu zvyká, nastal čas sdělit mu pravdu. Keaton souhlasil, že sem za ní dnes večer přijde. Musí ho zbavit jeho závazku. Zvedla se z pohovky a přešla do kuchyně, aby si nalila sklenku vína. Když ji donesla ke rtům, zazvonil zvonek. Keaton. Najednou cítila, jak se celá chvěje. Odložila sklenici, nasadila úsměv a přešla ke dveřím. „Ahoj, Keatone. Zrovna jsem na tebe myslela.“ „Opravdu? A jsi si jistá, že sis mě nespletla s mým bratrem? Zdá se, že se na sebe nemůžete vynadívat. Původně jsem si myslel, že je to jen on, ale vidím, že jsi úplně stejná.“ Najednou měla pocit, jako by jí uštědři políček přímo na tvář. Jeho hlas zněl hrubě, jako by kdesi pod povrchem slov ukrýval něco zlého, co v něm ještě nikdy neslyšela. „Pojď raději dál,“ vyzvala ho v šoku a ustoupila, aby mohl projít kolem. „Takže to nepopíráš,“ poznamenal. „Posaď se, prosím.“ Když poslechl, posadila se naproti. Vypadal nepřístupně a najednou jí připadal jako úplně cizí člověk. Měl studený, nelítostný pohled. 100 Ukázka elektronické knihy