TARA PAMMIOVÁ
Zadíval se jí do očí a ta odpověď z něj přímo sálala. Někde a nějak se mu Alessandra dostala pod kůži. Začala pro něj znamenat stále víc a víc. Ale jen do jisté míry. Mohl jí dát jen omezené množství sebe. Mohl cítit jen omezené množství lásky. Netušil, jak se stát zranitelným. Jak strhnout všechny své obranné valy, které si kolem sebe vystavěl, aby přežil. Nedokázal najít hlas, aby pronesl to, co měl v srdci. Nemohl se do toho ponořit natolik, aby zapomněl na všechny ty roky samoty, strachu a bolesti. Aby zapomněl na to, co má udělat. Co musí dokázat. Světu. A sám sobě. „To, jestli ti moje jednání ublíží nebo ne, není v mých rukou, Alessandro. Je to ve tvých. A na konci se budeme muset všichni rozhodnout. Ať už chceš tohle manželství kvůli Charliemu nebo kvůli sobě, budeš se muset rozhodnout. Kolik z toho je jen dohoda a kolik je skutečnost. Protože pro mě se nic nezměnilo. Ne od chvíle, kdy jsem ti navlékl prsten.“ Zasažený výraz v jejích očích mu prozradil, že tentokrát se mu skutečně podařilo své poselství doručit. Ať už se mu jakkoli nelíbilo ji takhle opustit, přesto se otočil a odešel. Přepadlo ho podivné napětí, ale odmítal ho pojmenovat. Mohl využít jejich vzájemnou přitažlivost, to neustále povědomí o jejich přítomnosti k tomu, aby ji přiměl k přijetí. Jenže Vincenzo potřeboval, aby přišla ona za ním. Potřeboval, aby si vybrala jeho. Potřeboval to víc než cokoliv jiného ve svém životě. Nezkoumal to nutkání. Prostě tam bylo. Ale přesto když se připojil k Antoniovi a ostatním – k lidem, kteří ho respektovali a obdivovali a kteří mu věřili, že napraví nespravedlnosti, které jim byly napáchány – poprvé v životě měl pocit, že mezi ně nepatří.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS502367
SEDMÁ KAPITOLA Byla to ta poslední věc, kterou by Alex následující pátek po dlouhém týdenním a vyčerpávajícím výletu do New Yorku za Charliem ve vile Brunettiových čekala. Leo, Massimo a Greta zrovna večeřeli na terase a užívali si nádherného zářijového večera. Ale ohromující výhled si Alexinu pozornost nezískal. Vedle Massima totiž seděl Vincenzo. Nespouštěl z ní oči. Okamžitě mezi nimi přeskočila známá jiskra a držela ji v zajetí. Alessandra na několik vteřin zapomněla na své vyčerpání, čerstvý zármutek z uplynulého týdne a nejistotu, jak celá tahle situace skončí. Když se totiž podívala na Vincenza, vnímala pouze jeho. „Jak se má tvůj bratr, Alessandro?“ zeptal se suše a vytrhl Alex z jejího snění. Několikrát zamrkala a trochu zrudla. „Je v pořádku. Ale přála bych si, aby trochu víc plakal, nebo ječel nebo tak. Na sedmiletého kluka je až příliš uzavřený.“ „Jenže chlapcům je často vštěpováno, že pláč je slabost,“ skočil jim do toho Massimo kousavou poznámkou, až ji zabolelo u srdce. Alex si všimla nevěřícnosti ve Vincenzových očích. „Náš otec bez zábran Massima celé roky verbálně šikanoval.“ Tenhle střípek informace doplnil Leonardo. Vincenzo zaťal čelist a zůstal na oba zírat. Alex zadržela dech a čekala, až se pustí do bratrů, kteří měli
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS502367
TARA PAMMIOVÁ
dost odvahy, aby se vydali do vzpomínek na mučivé dětství s otcem, o kterém si Vincenzo myslel, že ho opustil. Ale Vincenzo zůstal zticha, čímž neznevážil bolest mužů, které považoval za své nepřátele. „Charlie mi řekl, že ho jeden z kluků ve škole šikanuje,“ vyprávěla. „Nahlásila jsem to učitelce, ale pro jistotu jsem ho ještě naučila, jak se správně dělá pravý hák.“ Všichni tři muži současně tomuto návrhu fandili a napětí bylo prolomeno. „Pojď si sednout, bella. Pokud tedy zase neplánuješ odjet,“ zavrčel Vincenzo. „Brzy ti dojdou místa, kde by ses mohla schovávat.“ Opět ji polilo horko, ale přijala nabízenou židli. „Musela jsem se v New Yorku postarat o matčiny věci. Sídlo jejího manžela je obrovské. A Charliemu se stýskalo. Posílala jsem ti zprávu, že odjíždím.“ „Ach, ano. Pět minut před odletem.“ „A co bys dělal, kdybych ti to oznámila dřív? Jsi zaneprázdněný spřádáním těch svých sítí kolem vysoce postavených lidí. Už tak je těžké, že nemůžu Charliemu říct, kdy přesně se ke mně bude moct připojit.“ „Možná bych se k tobě mohl připojit já, Alessandro. Napadlo tě to vůbec?“ Alex zmateně trhla hlavou. „Proč?“ „Třeba pro ten jednoduchý fakt, že jsi toho v poslední době zažila dost a já bych ti chtěl být oporou? Nebo z logického důvodu, že by bylo rozumné před Charlieho širší rodinou a právníky vystupovat jednotně? Ujistit Charlieho, že mi jde o jeho blaho stejně jako tobě? Koneckonců jsem pro něj naprostý cizinec.“ Alex zrudla hanbou a sotva s ním udržela pohled. Měl pravdu. Koneckonců přesně tak zněla jejich dohoda. Jenže ona by to stále nejraději všechno oddálila. Ten emocionální kolotoč, který jí způsoboval jediným pohledem, jediným dotekem, jediným polibkem. 100 Ukázka elektronické knihy