nevěřím. A pro tebe v mojí malé zemi není místo, máš na víc. Najdi v sobě zase tu dokonalou hudbu… Kluci z kapely by si to tak přáli… Miluji tě, Katarina xoxo Nikdy jsme si neřekli, co k sobě cítíme. Bylo na to brzy, ale já věděl, co cítím. Když jsem četl její slova, vyčítal jsem si, že jsem to neřekl první. Třeba by to všechno bylo jinak… Třeba jsem se choval chladně… Třeba… „Seš kretén, víš to?“ vyrušil mě Benjaminův hlas z přemýšlení. „Proč?“ podíval jsem se na něj nechápavě. „Zas si něco vyčítáš, že jo? Zas prostě řešíš věci, který nikdy nevyřešíš a nezměníš. Přestaň se kurva obviňovat, Jone. Někdy se věci prostě poserou, je to tak. Prostě to tak má bejt.“ „Co tím chceš jako říct?“ zvedl jsem na něj hlas. Neměl právo takhle se mnou mluvit. Nebyl tam, když se to stalo a nebyl s námi ani teď, když jsem poznal Katarinu. „Že se máš už konečně přestat obviňovat,“ mračil se na mě Benjamin. „Měls skvělý lidi a ty už tady nejsou, poznals skvělou holku, ale nevyšlo to. Pokud nezačneš přemýšlet jinak, zblázníš se.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501900
„Víš hovno,“ ucedil jsem skrz zuby a odcházel do šatny. „Možná vím hovno, Jone, ale nebaví mě tě pořád tahat ze svrabu,“ zavolal za mnou ještě Benjamin. „Tak mě z něj už netahej!“ odpověděl jsem mu zuřivě. Benjamin nikdy nemohl pochopit, jak jsem se cítil. Sice jsme o rodiče přišli oba dva, ale on se z toho traumatu dostal rychleji než já. Měl přátele, kteří mu rodinu nahradili a jezdil s nimi všude po světě. Já je měl taky, dokud jsem o ně nepřišel. Teď už jsem měl jen Benjamina, zatímco on měl stále svoji druhou rodinu. Myslel jsem, že se toho vzteku zbavím, ale pořád tu byl. A možná ještě větší než předtím.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501900
Část druhá
Česká republika
100
Ukázka elektronické knihy