Perlivé dialogy kolem sebe vnímám jen na půl ucha. Helena se třpytí štěstím a vitalitou, a proto nechci dát najevo, jak moc se tu nudím. Ačkoli jsem si to zakázala, musím se v duchu stále vracet k Michaelovi. Přitom jeho chování nebylo nijak galantní. Naopak. Jeho sebevědomá arogance mě přímo omráčila. Nedokážu ani vypudit z hlavy myšlenky na sex u zadního schodiště. Večer se chýlí ke konci, ale žádný z přítomných mužů na mě neudělá takový dojem jako Michael. Jeho bytost by mě měla odradit a pohoršit, jenže tomu tak není. Sama sobě se divím. Po dvou hodinách se moje vzpomínky na něj promění. Drzý zjev árijského prince jako by ustoupil erotické kráse mužného obličeje a hrudi rýsující se v křivkách pod rozepnutou košilí.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501898
ANDĚL STRÁŽNÝ „Jó,
abych
nezapomněla.
Tady
máš
ode
mě
maličkost
k narozeninám. Dodatečně všechno nejlepší, zlato,” zajódluje Helena, když se chystám vystoupit z taxíku před bytem v Truderingu. Překvapí mě tak, až mi zaskočí slina. Helena mi se smíchem buší do zad a podá mi dárek zabalený do papíru se stříbrným potiskem a obálku. „Ježíši, díky moc,” vyhrknu. „No, klidně mi říkej Heleno. Navíc bychom to měly někdy pořádně oslavit,“ navrhne s šibalským úsměvem, jako bychom se právě nevracely z večírku. „Chtěla jsem ti věnovat kurz standardních tanců, ale bylo to moc narychlo,” mrkne na mě. Propána, hlavně ne tanec! Považuju ho za jednu z otravných činností, při kterých se dokážu bleskově ztrapnit. A abych byla upřímná, s jinými sportovními aktivitami jsem na tom podobně. Helena se uchechtne mému zděšení, zabouchne dveře taxíku a pošle mi vzdušnou pusu. Nejprve rozbalím ten větší dárek, knihu od Paula Coelha. Je to německý překlad z roku 2011 – Der Schutzengel – Anděl strážný. To se Heleně povedlo! Živě si ji totiž představím jako mého osobního anděla strážného s pečlivě vycupovaným obočím a okázalým smyslem pro módu. Tato spásná bytost se zjevila v mém životě, když jsem potřebovala zachránit zadek. Trochu potvora, ale andělská. Mám kliku, že jsem její kamarádka. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501898
V modré obálce je poukaz na čtyřdenní kurz figurální malby v ateliéru soukromé galerie, kde jsme dnes byly na vernisáži. Kurz začíná už pozítří. Rozmyslím si, jestli tam půjdu. Nechci se učit nic nového. Nejraději bych si zalezla do ulity a litovala se. Vypadá to však, že mě Helena nenechá napospas mým démonům. Okatě se mě snaží zaměstnat. Asi se bojí, abych neprovedla nějakou hloupost. V mém nitru běsní ještě další dilema. Před sebou vidím přízrak Michaela. Nemysli na něj! okřiknu se. Kéž by se mi o něm zdálo, ozve se toužebně moje srdce. V noci se mi o něm nezdá, jenže osud či spíše Helena si na mě chystá další překvápko. *** Ráno si přivstanu celá omámená po včerejší noci. Moje myšlenky se upírají k Adélce. Bez snídaně doběhnu na metro, chci být co nejdřív u ní. „Maminko, kdy už pojedeme domů?” zapiští Adélka na uvítanou poté, co vejdu do Klausova bytu. Načež se rozpláče. Hraní s tatínkem a novými plyšáky se jí omrzelo. Sednu si s ní na koberec, abych ji zabavila. O hru na barvy a formy se ani nepokouším, je mi předem jasné, že neuspěju. Navrhnu tedy oblíbené česání panenek. Na pár minut to zabere, ale pak začne Adélka nevrle házet hračky na zeď. Zakážu jí to a ona se znovu rozbrečí. I já mám co dělat, abych se udržela. 100 Ukázka elektronické knihy