Tomáš Špidlík – Ruští mystici
stála, zatímco ženy, které tam byly s ní, nic nechápaly a říkaly si mezi sebou: „Co jen z toho dítěte vyroste?“ Pak ale kněz zvolal: „Pozor mějme! Svaté svatým!“245 Dítě v matčiných útrobách zakřičelo hlasitě potřetí. Jeho matka se div neskácela k zemi kvůli značnému strachu, jenž ji pojal… Maria, matka dítěte, žila od onoho dne, kdy se ukázalo znamení v té zvláštní události v chrámu, pak až do porodu bez zvláštních potíží. Dítě ve svém lůně nosila jako nějaký nedocenitelný poklad, jako drahokam, jako zázračnou perlu a jako vyvolenou nádobu. Když ale v sobě dítě nosila, zdržovala se vší poskvrny a jakékoli nečistoty. Aby zůstala čistá, postila se, vyhýbala se veškeré těžké stravě. Maso, mléko ani ryby nejedla, nýbrž živa byla jen z chleba a zeleniny. Víno Marie vůbec nepila, zatímco namísto nejrůznějších nápojů pila jedině vodu, ale i té jen velmi málo. Častokrát, když byla sama, pokradmu vzdychala a se slzami se modlila k Bohu slovy: „Pane! Kéž spasíš mne a ochraňuj mne, svou ubohou služebnici, ale i dítě, jež nosím ve svém nitru, kéž ho spasíš a ochraňuješ! Ty, Pane, přece chráníš novorozeňata. Budiž vůle tvá, Pane! Jméno tvé nechť požehnáno jest navěky věků! Amen!“ O počátcích mnišského života246 Cyrilovi synové Štěpán a Petr se oženili, zatímco jeho třetí syn, svatý jinoch Bartoloměj,247 se ženit nechtěl, neboť celou svou duší tíhnul k mnišskému životu. Právě o to častokrát Zvolání před přijímáním.
245
Epifanij Premudrij, Житие, s. 36; německy Russische Heiligen legenden, s. 314n. 246
247 Jméno Sergeje Radoněžského před mnišským postřižením (pozn. redakce).
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501850
5. „Thébaida severu“
prosil otce slovy: „Pane můj, propusť mne už nyní, jak jsi slíbil, abych mohl s tvým požehnáním započít mnišský život.“ Rodiče mu na to ale odpovídali: „Dítě! Posečkej trochu. Buď kvůli nám trpělivý. Jsme už staří, chudí, nemocní a nemá se o nás kdo postarat… Své přání si splníš poté, co nás uložíš do hrobu a zasypeš hlínou.“ Milostí naplněný jinoch rodičům s radostí přislíbil, že se o ně bude až do konce jejich života starat… Po jejich smrti je doprovodil na jejich poslední cestě a nechal jim zpívat zádušní zpěvy… Pak si zavolal svého mladšího bratra Petra a přenechal mu otcovo dědictví se vším, co bylo v domě rodičů potřebné pro život. Sám si nevzal nic, čímž následoval slova božského apoštola, jenž pravil: „Považuji vše za bezcenný brak, abych mohl získat Krista!“248 Štěpán, Bartolomějův starší bratr, nežil se svou manželkou příliš dlouho, neboť ta záhy zemřela. Zanechala po sobě dva syny, Klimenta a Ivana, přičemž Ivan se následně stal mnichem a přijal jméno Teodor.249 Štěpán po nějaké době odešel ze světa a stal se mnichem v klášteře přesvaté Bohorodičky Ochránkyně v Choťkově.250 Když za ním přišel svatý jinoch Bartoloměj, poprosil Štěpána, aby se společně s ním vydal hledat poustevnické místo. Štěpán slova svatého jinocha uposlechl, opustil klášter a odešel společně s ním. Prošli mnoho hlubokých hvozdů, až nakonec přišli na jedno opuštěné místo s pramenem, ležící v samém srdci divokých lesních houštin. Bratři si to místo bedlivě prohlédli a zamilovali si je, neboť je k němu přivedl Bůh. Pomodlili se a ihned Srv. Flp 3,8.
248
Teodor Rostovský/Simonovský (cca 1340–1394), rodným jménem Ivan, světec, synovec a žák Sergeje Radoněžského, arcibiskup rostovský, zakladatel a první igumen Simonovského kláštera, překladatel, ikonopisec. 249
Zde jsou pohřbeni rodiče Sergeje Radoněžského (pozn. redakce).
250
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501850
Tomáš Špidlík – Ruští mystici
vlastníma rukama začali kácet les a na svých ramenou přinášeli na zvolené místo klády. Bratři si nejprve postavili chýši s komorou na přespávání a nad ní vybudovali střechu. Potom vybudovali cely, ohradili místo pro nevelký chrám, který poté z klád postavili. Když byla stavba chrámu dokončena a nastal čas jej posvětit, svatý jinoch Štěpánovi pověděl: „Protože jsi podle narození, tělesně, ale ještě více duchem můj starší bratr, musím tě poslouchat jako svého otce. Nyní se kromě tebe nemám o tom všem s kým poradit. Proto tě naléhavě prosím, abys mi zodpověděl mou otázku: Chrám máme již postaven a dokončen. Nastal čas jej posvětit. Pověz mi tedy, v den kterého světce se bude konat oltářní svátek našeho chrámu? Ve jménu jakého svatého jej máme posvětit?“ Štěpán Bartolomějovi odpověděl: „Nač se mne ptáš, naléháš na mne a zkoušíš mne? Sám přece znáš odpověď na svou otázku neméně než já. Otec a matka, naši rodičové, ti častokrát v naší přítomnosti říkávali: Dávej na sebe pozor, dítě! Nejsi náš syn, nýbrž jsi Boží dar. To proto, že tě Bůh vyvolil už v době, kdy tě matka nosila ve svém lůně. Dal jsi o sobě znamení ještě před svým narozením, když jsi třikrát zakřičel na celý chrám během zpěvu svaté liturgie, takže všichni lidé, kteří tam stáli a slyšeli to, se podivili, polekali a pravili: ‚Co jen z toho dítěte vyroste?!‘“ Kněží a starci, svatí mužové, však jasně pochopili a vyložili to znamení, když vyřkli tato slova: „Protože se v zázraku s novorozenětem objevilo číslo tři, znamená to, že to dítě bude učedníkem Nejsvětější Trojice, že nebude jen samo zbožně věřící, ale že shromáždí také mnoho jiných a naučí je věřit v Nejsvětější Trojici.“ Proto bys měl tento chrám posvětit ve jménu Nejsvětější Trojice. Nebude to náš výmysl, nýbrž bude to Boží přání. Bude to splnění předpovědi a volba, neboť tak tomu chtěl Pán, jehož jméno budiž požehnáno navěky!“
100 Ukázka elektronické knihy