4. ZNEUŽITÍ AI perspektivě – po jednom století dalšího technologického pokroku – přijde návrat k plné zaměstnanosti: Poprvé od svého stvoření proto bude člověk konfrontován se skutečným, trvalým problémem – jak užívat svou nezávislost na naléhavých ekonomických starostech, svobodu, jak vyplnit volný čas, jež mu dobyla věda a složené úročení, jak žít moudře, konsensuálně a dobře.
Taková budoucnost vyžaduje radikální změnu našeho ekonomického systému, protože v mnoha zemích jsou ti, kdo nepracují, vystaveni chudobě a bídě. Moderní zastánci Keynesovy vize obvykle podporují nějakou podobu univerzálního základního příjmu (universal basic income; UBI). Financován daněmi z přidané hodnoty nebo příjmy z kapitálu by UBI poskytl rozumné příjmy každému dospělému bez ohledu na okolnosti. Ti, kdo by stáli o vyšší životní standard, by stále mohli pracovat, aniž by UBI ztratili, zatímco ti, kdo by nechtěli, by mohli trávit život, jak se jim zlíbí. Může se to zdát překvapivé, ale UBI má podporu napříč politickým spektrem, od Adam Smith Institute30 po Stranu zelených.31 Pro některé představuje UBI jakousi verzi ráje.32 Pro jiné představuje selhání – většina lidí nebude mít žádnou ekonomickou hodnotu, jíž by přispívala společnosti. Mohou dostávat jídlo a ubytování – převážně od strojů –, ale jinak budou ponecháni svému vlastnímu osudu. Pravda leží jako obvykle někde mezi a závisí hlavně na tom, jak se člověk dívá na lidskou psychologii. Keynes ve svém eseji jasně rozlišoval mezi těmi, kdo o něco usilují, a těmi, kdo si užívají – lidmi „racionálními“, pro které „marmeláda není marmeládou, pokud se nejedná o marmeládu zítra, a nikdy marmeládu dnes“,* a „rozkošnickými“ lidmi, kteří „jsou schopni si rovnou užívat“. Návrh na UBI předpokládá, že velká většina lidí je toho rozkošnického druhu. Keynes předkládá, že usilování o něco je jedním ze „zvyků a instinktů obyčejného člověka, jimiž byl krmen po nespočet generací,“ nikoli „skutečná hodnota života“. Předpovídá, že se tento instinkt postupně ztratí. Proti tomuto pohledu lze namítat, že snažení je to, co znamená být skutečně člověkem. Spíš než aby se hédonismus a cílevědomost navzájem vylučovaly, jsou často neoddělitelné: skutečná radost a trvalé naplnění vychází z toho, že máme cíl a dosahujeme ho (nebo se o to alespoň pokoušíme, obvykle navzdory překážkám), spíše než díky pasivní konzumaci bezprostředních požitků. Existuje rozdíl mezi tím, když na Everest vystoupáte a když vás na něj vysadí z helikoptéry. * Odkaz na dialog Bílé královny a Alenky z páté kapitoly Za zrcadlem a co tam Alenka našla Lewise Carrolla. Pozn. překl.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501818
Likvidace práce v podobě, jak ji známe Spojení mezi cílevědomostí a hédonismem je ústředním tématem pro pochopení, jak vytvořit kýženou budoucnost. Možná se budou budoucí generace divit, proč jsme si pořád dělali starosti s takovými zbytečnostmi jako „práce“. Pro případ, že taková změna v postojích bude pomalá, zkusme uvažovat o ekonomických důsledcích pohledu, že většina lidí na tom bude lépe, když bude mít co užitečného dělat, i když většina zboží a služeb bude produkována stroji s minimálním lidským dohledem. Většina lidí se nutně zapojí do interpersonálních služeb, které mohou být poskytovány – nebo u nichž bychom dávali přednost, aby byly poskytovány – pouze lidmi. To znamená, že pokud už nemůžeme poskytovat fyzickou práci a rutinní mentální práci, můžeme pořád dodávat svou lidskost. Budeme se muset stát dobrými v tom, jak být lidmi.33 Současné profese tohoto typu zahrnují psychoterapeuty, osobní kouče, školitele, poradce, společníky a poskytovatele péče o děti a seniory. Spojení pečovatelské profese se v tomto kontextu často užívá, ale je zavádějící: má pozitivní nádech pro ty, kdo péči poskytují, ale negativní stigma závislosti a bezmoci pro příjemce. Ale zamysleme se nad tímto pozorováním, opět od Keynese: Budou to tito lidé, kteří dokážou umění života samého udržovat naživu a kultivovat do větší dokonalosti a nezaprodají se sami prostředkům života, kdo si budou schopni užívat přebytku, až přijde.
Všichni potřebujeme pomoc v učení se „umění života samého“. Není to věc závislosti, ale růstu. Schopnost inspirovat druhé a učit je umění oceňovat a tvořit – ať už ve výtvarném umění, hudbě, literatuře, diskusi, zahradničení, architektuře, jídle, víně nebo videohrách – bude pravděpodobně potřebná víc než kdy jindy. Další otázkou je rozdělování příjmů, jež se ve většině zemí již několik desítek let pohybuje chybným směrem. Jde o velmi složitou záležitost, ale jedna věc je jistá: vysoký příjem a vysoké společenské postavení zpravidla plynou z vysoké přidané hodnoty. Profese péče o děti, abychom uvedli jeden příklad, se spojuje s nízkými příjmy a velmi nízkým společenským postavením. Je to zčásti důsledek toho, že ve skutečnosti nevíme moc dobře, jak tuto práci vykonávat. Někteří praktici jsou v tom přirozeně dobří, ale mnoho jich není. Naproti tomu si vezměme třeba ortopedické operace. Nenajímali bychom na ně znuděné adolescenty, kteří si potřebují trochu přivydělat, a nenechali bychom je dělat ortopedickou operaci za pět dolarů na hodinu a k tomu cokoli, co najdou k snědku v ledničce. Věnovali jsme staletí k pochopení toho, jak funguje lidské tělo a jak je v případě poruchy opravovat, a praktici musí projít léty výcviku, aby se všechny tyto znalosti naučili spolu s dovednostmi potřebnými k jejich užití. Výsledkem je, že ortopedičtí chirurgové jsou dobře placení a vážení. Jsou dobře placeni nejen za to, že toho hodně znají a absolvovali mnoho průpravy, ale také proto,
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501818
4. ZNEUŽITÍ AI že všechny tyto znalosti i průprava skutečně fungují. Dovoluje jim to zlepšovat kvalitu života jiných lidí – zvláště lidí, kteří mají něco zlomeného. Naše vědecké pochopení mysli je bohužel překvapivě slabé a naše vědecké pochopení štěstí a naplnění je ještě slabší. Prostě nevíme, jak konzistentními a předpověditelnými způsoby přidávat hodnotu životům jiných. Dosáhli jsme mírného pokroku v tlumení jistých psychiatrických poruch, ale stále bojujeme stoletou válku o něco tak základního, jako je naučit děti číst.34 Potřebujeme radikálně přehodnotit náš vzdělávací systém i vědecké instituce, aby se víc soustředily na člověka místo na fyzický svět. (Joseph Aoun, prezident Northeastern University, tvrdí, že univerzity by měly vyučovat a studovat „humanistiku“.35) Tvrzení, že štěstí by měla být inženýrská disciplína, zní divně, ale zdá se to být nevyhnutelným závěrem. Taková disciplína by stavěla na základní znalosti – lepším porozumění tomu, jak pracuje lidská mysl na kognitivní i emoční úrovni – a připravovala by široké rozpětí praktiků, od architektů života, kteří by jednotlivcům pomáhali plánovat celkový tvar jejich životních trajektorií, až po profesionální experty například na posilování zvědavosti nebo osobní odolnost. Pokud by to bylo založeno na skutečně vědeckých poznatcích, nebylo by nutné se na takové profese dívat jako na šarlatánství o nic víc, než se tak dnes díváme na projektanty mostů nebo ortopedické chirurgy. Přestavění našich vzdělávacích a vědeckých institucí tak, aby se vytvořila taková základní věda a přetvořila se do výukových programů a licencovaných profesí, bude trvat několik desetiletí, takže je dobrý nápad začít hned teď, ale také je škoda, že jsme nezačali už dávno. Výsledkem – pokud bude fungovat – může být svět, který bude stát za to, abychom v něm žili. Bez takového opětného promýšlení stojíme před rizikem neudržitelně velkých socioekonomických zlomů.
UCHVÁCENÍ DALŠÍCH LIDSKÝCH ROLÍ Než dovolíme strojům přebírat úlohy, které se týkají mezilidských služeb, měli bychom si vše pořádně promyslet. Pokud být člověkem představuje hlavní věc, kterou za sebe můžeme nabídnout, potom je vytváření lidských imitací nespíš špatný nápad. Naštěstí máme oproti strojům jasnou výhodu, když dojde na otázky, co jiní lidé pociťují nebo jak budou reagovat. Skoro každý člověk ví, jaké to je, praštit se do palce kladivem nebo zakoušet nechtěný zájem. Jednat proti této přirozené lidské výhodě představuje přirozenou lidskou nevýhodu: tou je tendence nechat se zmást vzhledem, zejména pak lidským vzhledem. Alan Turing varoval před tím, abychom roboty dělali tak, že budou připomínat lidi:36
100
Ukázka elektronické knihy