S TA R É S Í D L O
„Já si ještě pamatuju původní zařízení kuchyně. Vařila jste ještě na tom bílém sporáku?“ „Na něm jsem se naučila vařit hned a sloužil mi báječně, dokud mi ho paní Carterová nevyměnila.“ V místnosti se vznášela lahodná vůně čerstvě upečeného chleba, bochánků a pečeného kuřete. „Krásně to tu voní.“ „Starý sporák mi chybí.“ Margaret položila desky s nabídkou na stůl zastrčený v koutku a vrátila se ke sporáku. Chvíli zírala na ovládací tlačítka a potom pronesla: „Kuchyně je už v plném provozu týden a já se v ní pořád nevyznám. Ta stará kuchyně měla své manýry, ale ty já mám taky. Společně jsme tvořily tým. Nový sporák a lednice jsou pro mě naprostí cizinci. Colton mi zapnul troubu, ale nemůžu si vzpomenout, jak se ovládají hořáky.“ Libby za posledních pár let vystřídala několik profesionálních kuchyní. Stiskla černý knoflík a otočila s ním. Plamen naskočil. „A je to.“ Margaret si zhluboka oddechla a přikývla. „Stisknout a otočit. To mě mělo napadnout.“ „Neměla bych to víno dát vychladit?“ „Dejte ho k ostatním chardonnay do ledničky. A pokud se vám podaří najít otvírák, budu ráda. Nemám tušení, kde by mohl být.“ „Když jsem se v lednu nastěhovala k tátovi, trvalo mi celé týdny, než jsem zjistila, kde co je.“ Margaret otevřela krabici s makarony. „Elaine říkala, že to byl hezký pohřeb.“ „Ani jsem si nevšimla, že tam byla. Kostel byl tak přeplněný, že jsem neměla šanci se s každým pozdravit.“ Libby vyměnila lahev za vychlazenou z ledničky a potom otevřela tři nebo čtyři zásuvky, než našla jednu se sbírkou podiv97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501762
M A R Y E L L E N TAY L O R
ných příborů a nástrojů. Nebyla si jistá, jak se dostaly od vína k pohřbům. O pár minut později byla lahev otevřená a připravená vedle dvou skleniček. „Mohu vám nalít?“ obrátila se Libby na Margaret. „Obvykle nepiju. Ale vy si klidně dejte.“ Libby si nalila. „Pracujete ve Woodmontu dlouho, Margaret?“ „Nastoupila jsem do služby pár let předtím, než se narodila paní Elaine.“ „To jste musela být ještě dítě.“ „Bylo mi osmnáct.“ „A celou dobu jste tady?“ „Ano. Pomáhala jsem paní Olivii vychovávat Elaine, když její rodiče zemřeli. Seznámila jsem se tu s manželem a vychovala jsem tady naše děti.“ Z hlasu Margaret zaznívala hrdost. Byla možná víc součástí tohoto místa než rodina Carterových. Celý život strávila na tomto omezeném kousku země. Bude zbytek Lybbyina života podobný? „To je úžasné.“ Margaret nakoukla pod pokličku. „Výborně. Voda se vaří. Musím přiznat, že tenhle sporák je o dost výkonnější než ten původní.“ „Co budete vařit?“ „Těstoviny pro kluky. Bez nich by měli hlad. Pro nás jsem upekla kuře s brambory a salátem.“ „Paráda. Můžu vám s něčím pomoct?“ „Mohla byste mi pomoct prostřít. Už by to bylo hotové, kdybych se tu netrápila s tím sporákem.“ „Ráda vám pomůžu.“ Libby přešla k dlouhému stolu z mahagonu a odložila na něj svou skleničku. Přejela dlaní přes vyleštěné dřevo lehce vonící po citronech. Porcelánové nádobí značky Wedgwood mělo barvu slono98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501762
S TA R É S Í D L O
vé kosti s drobnými modrými kvítky a stříbrnou linkou na okraji. Sklo bylo křišťálové. „Samé prvotřídní kousky.“ Margaret vyndala z ledničky skleněný džbán naplněný ledovým čajem a nakrájenými citrony. „Elaine chce vždycky to nejlepší nádobí, i když Samovi a Jeffovi dávám stejně umělohmotné hrnky bez ohledu na to, co Elaine říká.“ Libby opatrně rozdala talíře a prostřela stříbrné příbory. Zelené lněné ubrousky několikrát přehnula a vytvořila z nich úhledné pyramidy. „Podívejme se, to je krása,“ pronesla uznale Margaret. „Byla by ostuda chodit na svatby a neumět ani složit ubrousek.“ „Myslela jsem, že fotíte.“ „Spoustu času trávím v kuchyních, kde si dávám rychlé občerst vení, a občas pomáhám personálu, když nestíhají. Takže umím nejen skládat ubrousky a zapínat sporáky, ale taky krájet svatební dort na stejně velké kousky a zašívat rozpárané nebo roztržené svatební šaty,“ dodala se smíchem. „Roztrhané šaty?“ „Je opravdu neuvěřitelné, kolik ženichů a otců přišlápne nevěstě vlečku.“ Štěkot psů a smích chlapců ji přiměly, aby se otočila k oknu a zahlédla Coltona s jeho dvěma syny, jak jdou k domu společně s Kelce a Sargem. Chlapci házeli míčkem, ale honila se za ním jenom Kelce. Sarge znuděně zíval. Colton se převlékl do světle modré košile a čistých džínů. Vlasy měl sčesané dozadu a byl čerstvě oholený. Chlapci byli také oblečení do čistých džínů a triček. A stejně jako jejich tatínek měli i oni vlhké vlasy sčesané dozadu. Na nose se jim objevily pihy od sluníčka. 99
Ukázka elektronické knihy