jeho lidé dobývají i druhé obranné pásmo. Jeho dělostřelci ostřelují i anglické lodě, které velící generál Cornwallis přikázal přistavit pro případnou evakuaci. Po dvoudenních neúspěšných bojích generál Cornwallis kapituluje (1781). Postupem času se Francouzi s Američany stávají nejen pány moře, ale i pevniny. Domů do Francie odjíždí Gilbert Lafayette ještě týž rok (1781).
ZNOVU VE FRANCII 1781–1792 Doma ve Francii je Gilbert Lafayette oslavován jako „francouzský
hrdina americké revoluce“. Nejprve je přijat králem Ludvíkem XVI., pak vojenskými špičkami v Prusku a Rakousku. Zajíždí i do Čech, kde se zúčastňuje manévrů rakouské armády a uvedení do provozu pevnosti v Terezíně. Po téměř nekončících oslavách se setkává s trpkou realitou: Francie hospodářsky živoří, v zemi je neúroda, hlad, bída a zase bída. Vládne všeobecná nespokojenost, politická nejistota a selské bouře jsou na denním pořádku. Pro revolucionáře Gilberta Lafayetta je to výzva, chce věc řešit. Podle něj silová revoluční cesta není ještě na programu dne, rozhoduje se pro parlamentní cestu. Stává se poslancem Generálních stavů a jako poslanec žádá, aby se Francie řídila příkladem americké republiky. Základní
myšlenky
svého
politického
programu
vkládá
do
„Deklarace práv člověka a občana“, vytvořené společně s Thomasem Jeffersonem, tehdy americkým velvyslancem ve 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501713
Francii. Sám Thomas Jefferson o něm americkému prezidentovi referuje (1785):
„Je zasvěcený pro Ameriku a má velký vliv u vlády… je talentovaný, těší se oblibě u krále a jeho vliv na krále neustále roste… král má proti němu jedinou výhradu: vadí mu jeho republikánské názory…“ V roce 1789 dostávají události rychlý, přímo bleskový spád. V červnu je ustaveno Národní shromáždění, kde je Lafayette zvolen místopředsedou. Čtrnáctého července dopoledne dochází k pádu Bastily a ještě týž den v narychlo svolaném zasedání Národního shromáždění poslanci vyhlašují rovnost občanů před zákonem a zároveň ruší daňová privilegia bohatým. Na zasedání je Lafayette jmenován velitelem národní gardy, ozbrojené složky na ochranu ústavy. Při hlasování o dalším politickém osudu země však nemá šanci projít jeho návrh na republikové uspořádání, poslanci dávají přednost politickému uspořádání ve stylu konstituční monarchie, královské monarchie s omezenými pravomocemi krále. Přesto Lafayette nakonec vítězí – zrušil feudalismus ve Francii. Vlády se chápe hnutí jakobínů, a ani po roce se jim nedaří zlepšit hospodářskou situaci v zemi. Spíše opak je pravdou. V zemi opět roste napětí, zvlášť když pařížský velitel národních gard nařizuje střílet do davu na Martovu poli (1791). Gilbert Lafayette jako vrchní velitel národních gard je pak nucen odstoupit, odstupuje i z poslaneckého postu. Zároveň se politicky rozchází i s vládnoucími jakobíny. Hned nato je jmenován divizním generálporučíkem 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501713
jedné ze tří armád, které v té době bojují s Rakouskem. Zlé časy neopouštějí Gilberta Lafayetta ani ve válce. U belgického Rochefortu je zajat pruskou hlídkou a předán Rakušanům. Do zajetí padá i generál La Tour Maubourga kapitán Bureaux (1792).
V ZAJETÍ 1792–1797 Prusové, alianční spojenci Rakušanů ve válce proti Francii, Lafayettovu skupinu vláčí téměř rok přes Wesel, Brusel, Magdeburg do tehdy pruské Nisy (1793). Hned v prvním vězení ve Weselu mu pruský král Fridrich Vilém II. nabízí okamžité propuštění. Chce jen vyzradit důležité vojenské tajemství jako protislužbu. Ale Gilbert Lafayette samozřejmě ví, co je jeho povinnost, a tak odpovídá:
„Král je mimořádně drzý, když vyslovil mé jméno v souvislosti s takovým nápadem.“ V Nise je skupina předána Rakušanům, kteří zajatce umisťují do pevnosti v Olomouci. Gilberta Lafayetta vězní jako tajného státního vězně č 1. Na stejnou otázku Lafayette věznitelům v Olomouci odpovídá:
„Nechápu myšlení člověka, který klade otázky, o nichž musí přece sám dobře vědět, že nemohou být zodpovězeny…“
100 Ukázka elektronické knihy