Zpoza domu se ozvalo hlasité hvízdnutí. Nato neznámý hlas zavolal: „Vzduch je čistej?“ Tón hlasu zněl, jako by byl tlumený přes kapesník nebo podobnou věc, jež měla za cíl jej trochu zkreslit. Richter se otočil za hlasem a odpověděl klidně: „Jo!“ „Bezva. A máš ji nějak spoutanou. Aby ti neutekla!“ „Žádný strach. Ta je tak posraná, že by si nedovolila jakkoliv se bránit, že jo?“ odpověděl a přitom se díval Saše přímo do očí. Ta se třásla jako osika. Neustále se dívala směrem, kterým více než před hodinou odešli její přátelé. Bylo to už opravdu hodně divné, že se ještě nevrátili. Trpíc přebujelou fantazií si dokonce musela vnitřně zakazovat, aby se na ně Richtera zeptala. Měla ze všeho smíšené pocity. Tušila, že se jim možná stalo něco ošklivého a nechtěla si proto své domněnky potvrzovat. Poměrně rychle se setmělo. Postava, zahalená do černého oparu se pozvolna přibližovala k ohništi. Saša neměla naprosto ponětí, o koho jde, a to jí neuvěřitelně nahánělo strach. Nervozita nabývala na obrátkách. Srdce měla až v krku a pulz jí tepal tak rychle, jako by se v ten moment zúčastnila vytrvalostního běhu. Daleko více adrenalinu do žil jí však vnášela jeho pomalá chůze. Působil tak sebejistě. Určitě se cítil děsně nad věcí, pomyslela si. Byl pánem situace. Rozhodoval o tom, co se bude dít dál. Když byl sotva na pár metrů daleko, všimla si, že těsně za ním jde ještě někdo další. Dokonce to vypadalo, jako by tu druhou osobu táhl na provazu. Postava se však z větší části skrývala za urostlým mužem vpředu, a tak nedokázala s přesností odhadnout, jedná-li se také o muže či dokonce ženu. Znovu si vzpomněla na Vaška s Petrou. Na to, jak odešli před více než hodinou a doposud se nevrátili. A Roman taky ne. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501673
Nevěděla, nač myslet dřív. Jestli přemýšlet, kde se zdrželi kamarádi nebo se raději zaměřit na přibližujícího se muže, který na první pohled nepůsobil vůbec přátelsky. Ostatně i Richter totálně změnil styl své mluvy a najednou to nebyl ten ublížený svědek jakéhosi incidentu, vydíraný číšníkem z bistra v kempu. Najednou jakoby sám egoisticky narostl a snažil se v Saše vyvolat co nejvíce strachu. Je to tady, pomyslela si Saša. Ještě dva metry a uvidí oba. Ty, které šero tak dokonale maskovalo. Snažila se co nejvíce rozmrkat oči, aby si vytvořila lepší podmínky a snáze viděla ve tmě. „To jsi nemohl přiložit? Je tu tma jak v prdeli!“ řekl muž nabroušeně. Richter se bleskem zvedl a z kapsy vytáhl sirky. Jedinou zápalkou rožnul plamínek, který se během chvilky rozhořel natolik, že se kolem ohniště začalo tvořit drobné světlo. „To je lepší!“ podotkl muž a posadil se naproti Saše. „Romane?“ „To koukáš, co? Schválně, koho jsi čekala?“ „Nevím. Napadl mě Šimon!“ odpověděla Saša naprosto vykolejeně. „Šimon, jo? Tak to je úplně v pořádku. Tak to opravdu klaplo. Vidíš, já ti to říkal!“ otočil se k Richterovi. „Jsi dobrej, no!“ odvětil Richter a natáhnul svou dlaň, aby si s Romanem plácl. Ten však ponechal ruce v kapsách a nehnul ani brvou. Spíše to vypadalo, že ho má hodně na háku. „A co ten hlas? A ta chůze? Vždyť bych tě přece měla v té tmě poznat!“ „To asi měla, no! Jsem holt mistr a umím měnit hlas. Ostatně, kdybys byla trochu pozornější, mohla sis mých pokusů pobavit vás imitacemi známých osobností všimnout. Jenže jsi mě pokaždé přeřvala, takže jste můj talent nikdy 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501673
neměli možnost odhalit. A nakonec to pro mě vlastně bylo asi dobrý, co?“ „A-a-a kde jsou ostatní?“ zakoktala se Saša. „A-a-a koho pak myslíš?“ dobíral si ji Roman a záměrně také koktal. „Vaška a Petru! Klára je naštěstí se Šimonem!“ odpověděla. „Tak naštěstí, povídáš!“ řekl Roman. Nato zatáhl za provaz, držíc v ruce a do světla, odrážejícího se z ohniště vystoupila Klárčina postava. Oči a ústa měla převázané šátkem. „Co jsi jí udělal! Klárko, Klárko!“ volala Saša. Vstala a snažila se svou přítelkyni osvobodit z provazu, který měla omotaný kolem obou dlaní. „Koukej si sednout a nepleť se do věcí, do kterých ti vůbec nic není!“ zařval a odtáhl Kláru zpět ke stromu, k němuž ji následně pevně přivázal. „Jak není. Klára je moje nejlepší kamarádka a nelíbí se mi, jak s ní zacházíš. Vždyť to je i tvoje kamarádka přece!“ křičela na něj Saša. Richter je celou dobu sledoval, ale neprojevoval pražádné emoce. Na to, že ještě ten den odpoledne hýřil všemožnými komentáři právě na jejich vztah a ironicky se jim posmíval, působil najednou zcela jinak. Tolik chladně a nelidsky. Přesně jako Roman. U něj to bylo ještě horší. Saša vůbec nic nechápala. Raději se proto posadila zpět na pařez a jen tupě čekala, co se bude dít. Co Roman vymyslí a kam vlastně tato dost nepříjemná situace bude směřovat! Po chvilce odmlky, kterou Saša věnovala svým naprosto rozporuplným myšlenkám, se pojednou zeptala: „Když je Klárka tady, kde jsou tedy Vašek s Petrou?“ 100
Ukázka elektronické knihy