nesedělo. Katka si něco povídala s Maťem a její nálada se zřejmě konečně zlepšila. Nebylo divu. Naznala jsem, že Michal ve stanu není, a po pár vteřinách nejistého postávání jsem se otočila a zamířila k jeho stanu. „Ťuk ťuk,“ strčila jsem hlavu dovnitř, abych ho našla, jak si v klidu čte. „Chceš mi říct, že mně jsi stokrát zopakoval, ať si neberu žádné zbytečnosti, a sám s sebou vlečeš knížku?“ povytáhla jsem obočí. „Měl jsem strach, že si zabalíš tunu kosmetiky a oblečení.“ „Takže já nemůžu být na vodě hezká, ale ty si můžeš hrát na intelektuála?“ Michal se rozesmál: „Neřekl bych, že ze mě jeden paperback dělá intelektuála. Navíc ty jsi hezká, i když nejsi hezká.“ Naklonila jsem hlavu: „Víš, u tebe člověk nikdy neví, jestli mu lichotíš, nebo naopak.“ „Myslel jsem to tak, že jsi hezká i bez make-upu a podpatků,“ vysvětlil s jemným úsměvem. „Děkuju,“ zaskočeně jsem sklopila oči. „Není za co. Jenom jsem konstatoval fakt.“ Podívala jsem se mu do očí a vzduch kolem nás jako by byl náhle nabitý statickou elektřinou. Ztěžka jsem polkla, ale tentokrát to byl Michal, kdo první uhnul pohledem. „Potřebovala jsi něco?“ „Vlastně hledám útočiště,“ přiznala jsem. „Náš stan se změnil v opiové doupě.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501667
Byl to jen kratičký okamžik, ale přesto jsem si všimla jeho nepatrného zaváhání, než mi pokynul: „Tak pojď dál.“ Nasunula jsem se do klučičího stanu a se zkříženýma nohama si sedla na jeden ze spacáků. „Nechtěla ses přidat k všeobecnému veselí?“ odložil Michal knihu a já jsem zvědavě nakoukla na její obálku. „Tohle není zrovna můj styl zábavy,“ zakroutila jsem hlavou. „Ani jsi to nikdy nezkoušela?“ zajímal se. „Bohužel ano. Právě proto vím, že to není nic pro mě.“ „Pro mě taky ne,“ pousmál se. „Proč mě to nepřekvapuje?“ oplatila jsem mu úsměv a on jen pokrčil rameny. Odložila jsem ručník i kosmetickou taštičku a na chvíli mezi námi zavládlo ticho. Zajímalo mě, na co asi myslí. Nenápadně jsem na něj mrkla zpod řas a zjistila, že mě pozoruje. „Co to čteš?“ vyhrkla jsem ve stejné chvíli, kdy se zeptal: „Tak jak se ti tady líbí?“ Zasmála jsem se: „Kdyby mi někdo před pár týdny řekl, že pojedu už podruhé v životě dobrovolně na vodu, asi bych si myslela, že se zbláznil.“ Michalovi hrál na rtech pobavený úsměv: „Ještě odpoledne jsi tvrdila, že to není tak špatný.“ „Určitě lepší než trávit léto v hobby marketu,“ zašklebila jsem se. „Ale to nakonec taky není až tak hrozný,“ naklonil hlavu. „Nebo se pletu?“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501667
„Na můj seznam top ten prázdnin se to asi nedostane,“ odpověděla jsem upřímně, ačkoliv měl pravdu. Vlastně jsem to čekala mnohem horší. „Tak jaké byly nejlepší prázdniny Beáty Linhartové, přední představitelky brněnské zlaté mládeže, kamarádky dědičky Lindy Langerové?“ „Tady si mě někdo googlil,“ přimhouřila jsem oči. „Ne,“ zasmál se Michal. „Ale občas něco zaslechnu. V obchodě se nic neutají.“ Raději jsem nechtěla vědět, co dalšího o mně slyšel. Nedej bože kdo byl jeho zdroj informací. Namísto toho jsem se rozhodla téma hovoru otočit. „A co bych našla, kdybych do vyhledávače zadala ‚Michal Jonáš‘?“ „Pravděpodobně nic moc zajímavýho,“ přiznal Michal. „Školní profil, sociální sítě… Nejspíš něco o tátovi. Jmenoval se stejně.“ To nebyl zrovna směr, kterým bych chtěla, aby se naše konverzace ubírala, takže jsem zvolila bezpečnější cestu. „Co vlastně studuješ?“ „Strojní inženýrství,“ podíval se na mě a já jsem pokývala hlavou, přestože jsem měla jen velmi obecnou představu, co se za tím názvem skrývá. „Dá se říct, že jsem se k tomu dostal náhodou. Strojárnu, teď myslím střední, jsem si vybral kvůli tomu, že se tam hlásil kamarád. Ale nějak mě to chytlo, tak jsem se rozhodl pokračovat.“ 100 Ukázka elektronické knihy