J A M E S PAT T E R S O N
&
M A X I N E PA E T R O
•
1 9 . VÁ N O C E
Kdyby gang Teda Swansona nebyl povražděn, možná by stále okrádal drogové dealery a obchody proplácející šeky a nechával za sebou mrtvoly a jeho členové by se dál obohacovali o miliony dolarů, které ukládali na své tučné účty jako peníze na důchod. Až do toho masakru nikoho ani nenapadlo, že za těmi loupežemi stojí Swanson. Nikdo z těch gangsterů nic neprozradil, ani jeden nevystoupil z řady. Ale Jacobi se jako policejní velitel nemohl vyhnout zodpovědnosti a ani se o to nesnažil. Byli to jeho podřízení. Avšak i když odmítl dopustit, aby ho Swansonovy zločiny zneuctily, stejně pošpinili jeho kariéru. Na tom nemohl nic změnit. Možná ale bylo v jeho silách zastavit to, co se blížilo. Podle Jacobiho názoru měla Swansonova pohroma jedno pozitivum. Swanson znal loupeže z obou stran. Mohl mít užitečné informace. A pokud ano, třeba se Jacobimu podaří je z něho dostat. To však záleželo na tom, kým se Swanson ve vězení stal. Bude vstřícný? Zarytý? Nebo snad psychicky narušený? To se měl Jacobi brzy dozvědět. Zastavil na parkovišti pro návštěvy, vstoupil do hlavní budovy a pokračoval do recepce, která byla plná rodinných příslušníků, malých dětí a miminek. Příbuzní se na Vánoce sjeli, aby navštívili trestance. Počkal ve frontě a pak si promluvil s jedním z dozorců za přepážkou. Představil se mu, pověděl mu, kdo je a za kým tam přišel, a odvolal se na předchozí povolení od ředitele věznice Jasona Blaua. Bývalý velitel sanfranciské policie uposlechl nařízení, vyprázdnil kapsy, položil peněženku, odznak, zbraň, mobil a propisku na podnos a zvedl ruce, aby ho mohli přejet příručním detektorem kovů. Dozorce Jacobimu napsal potvrzení a řekl mu, že si své věci bude moct vyzvednout při odchodu z věznice. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501665
J A M E S PAT T E R S O N
&
M A X I N E PA E T R O
•
1 9 . VÁ N O C E
Pak Jacobiho doprovodili několika elektronicky ovládanými dveřmi, chodbami, v nichž se rozléhal křik vězňů a řinčení mříží, do klece sloužící jako výslechová místnost. Dveře se za ním zavřely. Jacobi odtáhl od stolu jednu ze židlí umístěných naproti sobě a ztěžka na ni dosedl. Neviděl Teda Swansona od jeho odsouzení před rokem. Teď ho musel přimět, aby otevřel trezor ve své hlavě a pověděl mu něco o Lomanovi. Měl za to, že mu Swanson dluží mnohem víc než to.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501665
J A M E S PAT T E R S O N
&
M A X I N E PA E T R O
•
1 9 . VÁ N O C E
32. kapitola Ted Swanson se došoural do výslechové místnosti. Řetězy na nohou rachotily a drhly o podlahu. Jocobi ho stěží poznal. Před tím masakrem vypadal Swanson jako typický chlapík od vedle: pískové vlasy, střední postava, modrošedé oči; velmi přesvědčivý polda, kterého čeká velká kariéra. Pak špatně odhadl drogového bosse, byl přepaden ze zálohy a došlo k přestřelce; prošel nesčetnými operacemi, vydržel půl roku rehabilitace a přetrpěl drsný soud za vraždu. Když ho Jacobi viděl naposledy, byl vychrtlý a zlomený. Ale rok v San Quentinu, kde pracoval v ústraní v administrativě a stýkal se jen s nepříliš častými návštěvníky a několika privilegovanými vězni, aniž by měl naději na svobodu, mu zjevně prospěl. Swanson přibral a jeho obličej byl jako vytesaný z kamene. Vypadal ve formě, zdravě, dokonce jako slušný občan, ať už to znamenalo cokoliv. Swanson se usmál od ucha k uchu a řekl: „Můj ty bože, velitel Jacobi. Moc rád vás vidím, člověče.“ Natáhl ruce v poutech k dozorci, aby je mohl řetězem připevnit ke stolu. „Jak se vede, Swansone?“ zeptal se Jacobi. „Ubytování vám vyhovuje?“ „Ujde, ujde. Poprvé v životě mám čas přemýšlet. Samozřejmě za mnou nechodí moc návštěv, takže tohle setkání s vámi bude vrcholem celého měsíce. Co vás sem přivádí, veliteli?“ 100
Ukázka elektronické knihy