František Kotleta
„Škoda že tu není profesorka. Mohla by nám říct, jestli to pít, nebo ne,“ ušklíbl se Giuseppe. „Musíme to holt risknout,“ pokrčil jsem rameny. „Nemů…“ Než mohl Giuseppe dokončit námitku, hodil jsem do sebe panáka. Chutnal jako „kakao“ od Královny žihadel. Ital protočil panenky a také se napil. „Díky za panáka,“ otočil jsem se ke karovi. „V pohodě. Je mi jasný, co jste zač,“ prohlásil. „Ano?“ „Zdrháte, aby vám někdo neusekl penis. Takových tu je,“ pohodil pravou horní končetinou po baru a dal barmance signál, že nám má znovu nalít. Garka vytáhla větší šálky a nalila do nich dvojnásobnou dávku. „Neříkal jsem dvojitou, mohli by začít být mnohem vtipnější, než by jim bylo milo,“ zabručel Jednotykadlo. „Ty ne, ale tamhle ten kumara chtěl pány taky pohostit,“ ukázala směrem k pódiu. Pod ním se na malém keramickém stolku vyjímal mimozemšťan s ulitou. „Netušil jsem, že se jim dá rozumět.“ Garka jen pohodila hlavou. „Komunikují pískotem a pachy. Mám tu na to překladač. Spoustě ras nejde rozumět ani
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501644
Rudý vrabčák
s nejlepším biočipem,“ máchla ve vzduchu placatou věcičkou s tmavomodrou obrazovkou. „Není to ten váš kamarád z bordelu na Namathé?“ nadhodil Giuseppe. „Pochybuji, ale možné je všechno,“ pokrčil jsem rameny, vzal svého panáka a rozloučil se s karem. Když člověka na cizí planetě pozve vesmírný hlemýžď, není to jen tak. *** Přišourali jsme se ke stolečku s kumarou. Hudba se trochu změnila. Teď zněla jako Daniel Landa v duetu s Britney Spears za doprovodu cikánské kapely. „Vrabčák má zpoždění,“ vypísklo z překladače, který ležel vedle něj na stole. „To je tamta?“ zeptal se Giuseppe. „Jo,“ pokýval jsem hlavou. „Co máme dělat?“ zeptal jsem se. „Mám otevřený účet na baru. Musíte počkat. A teď vypadněte. Nechci si zkazit pověst tím, že se bavím s někým jako vy,“ transformoval překladač kumarův hlas a my poslechli. Sedli jsme si k baru, kde zůstalo volno po Jednotykadlákovi. Spatřil jsem ho mířit k tanečníkům. Kroutil se přitom v podivných cukavých pohybech. Pravděpodobně šlo o karský způsob tance.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501644
František Kotleta
Dopili jsme dvojitou a objednali si čistou vodu. Přece jenom nám ten alkohol trochu vlezl do hlavy. Zvlášť když jsme ani jeden opravdu dlouho nic podobného nepili. Ani na těžební planetě, ani na Kraksně. Samohonka se nedala počítat. Nedivil jsem se, že Gerasimovi to „kakao“ tak vlezlo do hlavy. „Bojoval jsi?“ zeptal jsem se po chvíli mlčení. Ital se na mě podíval. Zamyslel se a pak mávl na barmanku: „Ještě dva panáky.“ Rozuměl jsem tomu, že o těchhle věcech se se mnou nechtěl vybavovat. Garka nalila nejdřív jemu a pak mně. Tekutina z pohárku se rozlila po barpultu. Nechápavě jsem se otočil na garku. Uvědomila si, co se stalo, a rychle vrátila nádobu do vertikální polohy. Otočil jsem se ke vchodu, kam mířil její pohled. Partička karů se dovnitř neodhodlala, zato sem vešli tři zuuriti. *** Sloužili Společenství. Podle Agy jeho nejlepší vojáci. Geneticky upravení zabijáci. Silná těla s krunýři, tenký, ale vražedný ocas, dvě horní a dvě dolní končetiny. Pamatoval jsem si je ze střetů na Simaje a Namathé. Kráčeli přímo k baru. Otočil jsem se zpátky ke garce, ale ta už za pultem nebyla. Někam zmizela.
100
Ukázka elektronické knihy