ENCYKLOPEDIE SOBĚSTAČNOSTI 2
ale i vývoj a kvalitu. Předkličování probíhá zhruba deset týdnů na světle při teplotě 10–12 °C, dokud klíčky nemají délku alespoň 1–2 cm. Důležité je, aby se naklíčené hlízy nikdy neskladovaly při teplotách pod 7–8 °C. Vysazují se v teplých, chráněných polohách do lehčích půd, porost by měl být hustější než u pozdních konzumních brambor. Pokud se osázená plocha zakryje netkanou textilií, vývoj se ještě urychlí o 1–2 týdny, zároveň se tím zabrání poškození mrazíky. Když teploty stoupnou, je potřeba textilii včas odstranit. Rané brambory sklízíme při rentabilní velikosti hlíz, kdy mají rostliny ještě zelenou nať. Při sklizni se hlízy snadno poškodí, ideální je proto ruční sběr. Konzumní pozdní brambory Sklízí se v plné zralosti, kdy nať zasychá a hlízy samy odpadávají od stolonů. Slupka je pevná a nelze ji odloupnout. Po sklizni je vhodné nechat hlízy oschnout a vydýchat, před uskladněním je potřeba je přebrat a odstranit ty poškozené. Pro dlouhodobé skladování je optimální teplota 4–5 °C.
Topinambur hlíznatý (Helianthus tuberosus) Jde o rostlinu vzhledem podobnou slunečnici roční, ale s menšími květy. Dosahuje výšky až tří metrů, vegetační doba je 4–6 měsíců. Na konci vegetace v září až říjnu tvoří podzemní hlízy, které mají nepravidelný tvar, bílou nebo červenou slupku a jsou vysoce odolné vůči mrazu – až do –30 °C. Mohou se tedy sklízet až na jaře. Obsahují polysacharid inulin a právě díky němu jsou velmi vhodnou potravinou pro diabetiky. Topinambur prosperuje ve všech pěstitelských oblastech, pouze těžké a přemokřené půdy mu nevyhovují, může se sázet i do mělkých, kamenitých půd. Příprava půdy je obdobná jako u brambor. Není náročný na předplodinu. Sázet topinambury je možné na jaře i na podzim. Hlízy se sází do řádků vzdálených 0,5–0,7 m a do hloubky 6–10 cm; vzdálenost hlíz v řádku je 0,3–0,5 m. Ve vegetační době se ošetřují proorávkou. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501583
PĚSTOVÁNÍ HOSPODÁŘSKÝCH PLODIN
Před sklizní je potřeba seřezat nať, která může být na podzim využitá jako krmivo, na jaře se vymrzlá nať pouze rozbije a ponechá na poli. Hlízy se vyorávají a sklízí ručně. Při sklizni dochází k mechanickému poškození, skladování je proto obtížné. Výnos hlíz se pohybuje mezi 15 a 30 t/ha. Topinambur vytváří i značné množství biomasy, proto ho lze zařadit i mezi energetické plodiny. Může se pěstovat na jednom stanovišti jako jednoletá nebo víceletá plodina. Při jednoletém pěstování může způsobovat zaplevelení následné plodiny, což lze eliminovat jarní sklizní hlíz, při víceletém pěstování naopak odpadá výsadba v dalších letech, protože se sám obnovuje. Pro pěstování se používají široké řádky i mechanizace pro pěstování brambor. Je odolný vůči chorobám i škůdcům.
Čekanka obecná (Cichorium intybus L. ssp. radicosum Schicht) Pěstuje se pro potřeby potravinářského průmyslu (kávová náhražka) i jako barvířská rostlina. V posledních letech se čekanka začíná využívat i jako zelenina ve formě čekankových puků. Čekanka není náročná na předplodinu, do osevních postupů ji zařazujeme jako organicky hnojenou okopaninu, nejčastěji mezi dvě obilniny. Nevhodné je pěstovat čekanku po řepce a hořčici kvůli možnému výdrolu semen. Sama je dobrou předplodinou pro obilniny a je přerušovačem vývojového cyklu háďátka řepného. Výběr odrůdy je podřízen účelu pěstování. Po sklizni předplodiny se provede podmítka a na podzim hluboká orba, jejíž součástí by mělo být kvalitní zapravení hnoje, zeleného hnojení nebo posklizňových zbytků. Na jaře ihned po oschnutí brázd smykujeme, vláčení raději neprovádíme, podpořilo by růst plevelů. Vyséváme v druhé polovině dubna, kdy je půda vyhřátá na 7–10 °C, do hloubky 1 cm, meziřádková vzdálenost je 45 cm. Výsevek činí 4–6 kg/ha. Proti plevelům ve vhodném termínu plečkujeme. Ze škůdců čekanku nejčastěji napadají háďátka, první generace mšic a nosatci, z chorob pak ty houbové. Čekanka se sklízí koncem října až začátkem listopadu. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501583
ENCYKLOPEDIE SOBĚSTAČNOSTI 2
Jakon (Polymnia sonchifolia) Hlízy jakonu se uplatňují jako potravina i průmyslová surovina. V našich podmínkách se řadí k vytrvalým rostlinám, je odolný vůči suchu i chladu. Optimální nadmořská výška pro pěstování se pohybuje od 900 do 2700 m. Při nízkých teplotách dochází k poškození listů, hlízy však poškozeny nejsou. Pro pěstování jakonu jsou ideální půdy bohaté na humus, propustné, nevhodné jsou těžké a mokré půdy. Do osevních postupů jakon zařadíme podobně jako brambory. Hlízy nebo sazenice jakonu vysazujeme na konci dubna nebo začátkem května, kdy teplota půdy dosahuje 4–5 °C. Spon výsadby je 0,75 × 0,7 m, hloubka 6–9 cm. Aby dosáhl vysokého výnosu, potřebuje jakon dostatek slunce a rovnoměrné srážky v období vegetace. Sklízí se během září a října. Nutné je šetrné zacházení s hlízami, které v době sklizně obsahují až 90 % vody. Kaudexy, tj. vytrvalé kořenové hlízy, se skladují při 2 °C v rašelině; je potřeba je pravidelně kontrolovat a poškozené nebo plesnivějící hned odstraňovat.
3 2 7 Léčivé, aromatické a kořeninové rostliny (LAKR) První skupina rostlin zařazovaná do širší kategorie technických nebo speciálních plodin. Sem patří rostliny, které se zpracovávají v různých průmyslových odvětvích, například farmaceutickém, stavebním a chemickém. Kromě LAKR a přadných rostlin počítáme do této skupiny také chmel, tabák a například i paličkovici nachovou neboli námel. Předností této skupiny rostlin je, že významně zpestřují osevní postupy, rozšiřují spektrum pěstovaných polních plodin a mnohé z nich se hodí i do okrajových oblastí. LAKR je velmi široká skupina původně planých rostlin, které jsou určeny především k léčení a výživě člověka, ale své využití najdou i ve veterinární medicíně a kosmetickém průmyslu. Některé z těchto rostlin jsou zároveň energetickými plodinami. Jedná se o skupinu rostlin vhodných pro ekologické zemědělství, mimo jiné i proto, že je doprovází minimum škůdců a patogenů. Díky svému alelopatickému působení mají léčivé a aro100 Ukázka elektronické knihy