98
Inga Vesperová
„Ty máme na sobotu.“ Mick vrací okurky zpátky a ukrojí si aspoň pár plátků sýra. Fran zatím tříská pánvemi a do toho bez ustání žvaní o setkání výboru pro povznesení ženy. Konečně přichází okamžik, kdy se musí nadechnout a Mick má krátkou příležitost také promluvit, než zase spustí. „A o čem se tam s ostatními dámami vlastně bavíte?“ zajímá se. „Ale, o všem. O roli ženy v domácnosti, o receptech, výchově dětí, o manželství –“ vrhne na něj významný pohled. „O zdravotní péči?“ „Co máš na mysli?“ „Ty věci kolem porodu… a těhotenství.“ Fran se začervená. „To už mám hodnou chvíli za sebou.“ „Ale co mladší ženy…?“ „Ano, občas to na přetřes přijde. Řeší se například kdy mít děti. A taky jak se tomu případně vyhnout.“ Přesně, zrovna k tomu Mick směřuje. „Jaká je nejčastější rada?“ „Micku,“ zatváří se Fran zděšeně, „na co to potřebuješ vědět?“ „No, vlastně…“ „Michaeli Blanku, ptám se tě znovu. Proč se mě vyptáváš zrovna na tohle?“ Příliš pozdě postřehl její narůstající hněv. „Prokrista, Fran. Kvůli případu, na kterém zrovna dělám, zatraceně!“ „Dávej si pozor na pusu!“ Mick si povzdychne. „Promiň, miláčku. Měl jsem náročný den.“ „Přestaň mě miláčkovat,“ odsekne, ale pak smířlivě přikývne. „Já vím. Ten případ Joyce Haneyové tě trápí.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501431
NEKONEČNĚ DLOUHÉ ODPOLEDNE
99
Mick dojídá sýr a pozoruje Fran, jak sype mražený hrášek do hrnce s vodou. „Máš pravdu. Musím najít toho grázla, jenže on po sobě důkladně zametl stopy a já jsem se zasekl.“ „To proto, Micku, že společnost z té nové výstavby na předměstí není tvůj svět. Tohle je jiná liga. Ty pořád uvažuješ jako ve válce, kde měl na sobě každý nepřítel nalepený hákový kříž.“ „Symbol vycházejícího slunce,“ opravuje ji, a přitom si v duchu říká, že takhle jednoduché to detektiv nemá vůbec nikdy. Fran otevírá plechovku italských těstovin cannelloni a vysype ji na pánev. Cannelloni s plesknutím dopadají a kolem se rozstříkne červená omáčka. Micka bodne v žaludku. „Přece tu musí být nějaká stopa,“ pokračuje Fran, „na kterou se můžeš zaměřit. A když se do toho pořádně zakousneš –“ „Nemám se do čeho zakousnout. Moje žena zapomněla, jak vařit.“ „Ale zato si můžu zahrát na tajného agenta a pomoct ti ve vyšetřování. Jsem žena v domácnosti a matka. Myslíš, že bych do té společnosti zapadla?“ Mick sleduje, jak vyškrabává omáčku z plechovky. Zrovna si nechala nabarvit vlasy a léto, vyplněné večery s grilovačkami a pikniky, půvabně zvýraznilo křivky jejích boků. Zahání touhu svou manželku laškovně štípnout a místo toho přemítá, zda Joyce Haneyová za deset či patnáct let také projde onou branou přerodu v ženu středního věku: její sportovní, drobná postava se zakulatí a kolem zasněných očí naskočí vějíře vrásek. U Fran mu ten proces připadá zcela přirozený, jako by šlo o projev manželské soudržnosti, který jen odpovídá jeho řídnoucím vlasům a stále častějšímu bodání v kolenou. U Joyce
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501431
100
Inga Vesperová
Haneyové ta projekce ale nefunguje. Nějak si nedokáže představit, že by ji kdy dostihlo stáří. Žaludek se mu stáhne zlým tušením. Možná že opravdu nestihne zestárnout. Fran se při jídle podrobně rozpovídává o Prissiině sobotním večírku roztleskávaček a o výstavě, kterou zkrátka musí vidět, protože na ni jdou prostě úplně všichni z výboru. Když začne trousit až příliš nápadné náznaky týkající se ceny vstupenek, vypíná Mick pozornost a v duchu přemítá o Franiných předchozích slovech. Nerad si to přiznává, ale jeho žena má pravdu. Potřebuje někoho, kdo rozumí obyvatelům Sunnylakes a zná i jejich tajemství. Někoho, kdo mezi ně pronikne, a oni jej přitom neuvidí a neuslyší. Tu mu v hlavě probleskne myšlenka: Ruby Wrightová! Jistě, je to šílené. Ale on měl přece vždycky zálibu v neortodoxních metodách.
Ukázka elektronické knihy