A další noc se vrátí do tábora. XXX Sidorovič seděl na své sádelnaté zadnici a klepal se. Strachy, jak jinak. Uši měl našpicované a myslel si, že uslyší praskání větviček v lese uprostřed solidní bouřky. Venku se prohýbaly stromy pod silným větrem, ledová voda se dostávala dovnitř dírami ve střeše a vymlácenými okny. Dávno opuštěná usedlost kdesi v kopcích byla dobrý nápad pro úkryt, teda až do té doby, než ji tým použil. Skýtala totiž jen minimální ochranu proti vlivům okolí, takže celý tým byl promočený a unavený. Nyní museli hlídat, kdyby přece jenom někdo pátral. Zatím to bylo překvapivě v klidu. Tatcher každou chvíli očekával, že uvidí přicházet nepřátelskou hlídku. K překvapení všech přítomných se za celou dobu nikdo neukázal. A to v tom domku strávili celý den. Do karet jim hrál také nepolevující déšť. Jediný problém byl nakonec Sidorovič samotný. Panikařil, pokoušel se chodit, a když nemohl, seděl na zadnici a huhlal něco pro sebe rusky. Okolo poledne se Tatcher rozhodl s ním promluvit a pokusit se získat další střípky do skládačky. Sidorovič podle všeho čekal na domluveném místě v době, kdy začal útok. Tatchera zaujalo, že tvrdil, že ho s jeho doprovodem nepřepadli islámci, ani turecké milice, ale někdo zcela jiný. To vysvětlilo jeho zmatek. Mluvil něco o anglicky mluvící jednotce v uniformách bez označení. Špičkově vybavení, trénovaní. Celá jeho eskorta popadala během okamžiku
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501424
a jeho nechali jako jediného naživu. Sám nevěděl proč. Prý, když ho zajali, tak ho spoutali a nechali ležet v kozelci uprostřed silnice. Pak si pro něj přijeli islámci. Tatcher čekal, kdy konečně vyklopí to, kde ztratil věc, kterou jim měl předat, ale Sidorovič ho překvapil.
„Já tu věc s sebou měl,“ dostal ze sebe po hodně dlouhé chvíli mlčení. „S sebou, ale ne u sebe.“ Škodolibě se usmál. Málokdy Tatchera někdo překvapil a Sidorovičovi se to zatím dařilo. Tohle ve spisu o něm neměl. Sidorovič byl očividně schopnější, než se zdálo. Tatcher v něm přestával vidět synáčka důstojníka KGB, který jen převzal kšefty po otci a sotva držel rodinný podnik na nohou. Kdepak, v Sidorovičovi toho bylo překvapivě víc.
„Kde je vlastně Projekt Bouře teď?“ „Jo, pane Tatchere,“ zablesklo se mu v očích a poklepal si na spánek. „To je tady. Jsem poslední člověk, kdo to ví. Před setkáním jsem vozidlo schoval do jedné velmi staré skrýše. Měl jsem v plánu vás tam dovést.“
„A řeknete mi to?“ „Ne.“ Jeho odpověď byla chladná a jasná. Hlavně pragmatická. Tatcherovi už dávno došlo, že původní domluva padá a on bude chtít krom peněz ještě něco navrch. Třeba přežít.
„Dobrá,“ utrousil. „Přeskočíme těch dvacet minut přesvědčo-vání a já se zeptám rovnou: Co chcete?“
„Přežít.“ Jako bych to neříkal, pomyslel si hořce.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501424
„Chci azyl na vaší základně. Vím, že vojáků NATO tady zůstalo celkem dost. Slyšel jsem, jak se o tom bavili dva arabáči.“ Tatcher se na něj dost překvapeně podíval.
„Přesně tak. Vědí o vás, i vaši přibližnou polohu. Čekají na posily, které mají připlout do dvou týdnů.“ Tohle bylo docela důležité. Jestli zaslechl cokoliv, co by se hodilo Graysonovi, bude to skvělé. Zkusí z něj ještě něco „vytěžit“, než se vrátí v noci na základnu. Protože pak z něj nedostane ani pozdrav, jestli se k němu dostane Cohenová. Nebo spíš, až se k němu dostane. To byl Sidorovičův hlavní problém – byl až moc velký fanda USA. Co se mu o něm podařilo zjistit, od malička byl magor do všeho amerického, zejména do hotdogů a hambáčů. Což na něm zanechalo viditelně trvalé následky. Krom toho, on kontaktoval CIA jako první s tím, že se mu dostal Projekt Bouře do rukou. Důvod byl prostý. Chtěl prachy, hodně prachů. Bohužel, když mu tam nevěřili a poslali ho někam s tím, že nevěří jeho povídačce. Šel za MI6, tentokrát s důkazy. Fotky Projektu Bouře, dokumenty o jeho výrobě, dokonce starý záznam testování prototypu. Samozřejmě, že nebyl tak blbej, aby dal všechno. Nahodil udičku a MI6 se chytla. Když se o tom v rámci spolupráce dozvěděla CIA, někdo musel dostat solidního seřváka a vyslali na poslední chvíli Cohenovou, aby Projekt Bouře získala jen pro ně. Tohle Tatcherovi došlo už dávno. A Cohenová nemohla být náhodný výběr, na takovou akci se hodila dokonale.
100 Ukázka elektronické knihy