LAURA MARTINOVÁ
„Neboj se – nikdy jsem tu nepracovala,“ usmála se Lucy. Myslela to jako vtip, ale když viděla, jak Oliverova tvář potemněla, uvědomila si, že zašla příliš daleko. „Jedna z mladých žen, kterou jsme do nadace přijali před více než půl rokem, je hvězdou představení. Vede si velmi dobře a já s ní ráda udržuji kontakt. Když k tomu mám příležitost, ráda se sem na ni chodím dívat.“ Po takovém vysvětlení se Oliver trochu uvolnil a obrátil pozornost k ostatním divákům. Až na dvě ženy seděli na tvrdých židlích výhradně muži. O několik minut později se zvedla opona a na pódium vyšlo sedm žen. Klavírista rychle změnil hudbu a zrychlil tempo. Šest z žen bylo oblečeno stejně – měly bílé sukně s mohutnými spodničkami a červenobílými živůtky. Sedmá, hezká mladá dívka jménem Millie, stála uprostřed řady a mírně vpředu. Byla oblečená v šatech tmavě červené barvy a rozpuštěné vlasy jí kaskádovitě spadaly na záda. Představení začalo. Millie zpívala, zatímco ostatní dívky za ní tančily rychlý tanec, který mužům v obecenstvu skýtal nejeden pohled na lýtka v punčochách a obnažená stehna. Když sem Mary přivedla Lucy před rokem poprvé, byla zděšená, její přísná výchova ji na takovou podívanou rozhodně nepřipravila. Ani čas, který strávila v St. Giles, jí nerozšířil obzory tak, jak si zprvu myslela. Nedovedla si představit, že by mladá žena dokázala okouzlit tolik mužů, nadchnout a pobavit je svým hlasem a tělem. „Je opravdu dobrá,“ zamumlal Oliver v přestávce mezi písněmi. „Krásný hlas.“ Většina mužů v sále upírala oči na Millie, přestože ženy za ní tančily stále skandálněji. Bylo na ní něco pozoruhodného, zvláštního, co se nedalo vyjádřit slovy. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501259
VIKOMTKA NA ÚTĚKU
Po půlhodině zpěvu a úchvatném zakončení se Millie za bouřlivého potlesku a pískotu diváků uklonila a spolu s tanečnicemi odkráčela z pódia. „Jak se ti to líbilo?“ zeptala se Lucy. „Nikdy mě nenapadlo, že budu někdy na podobném místě v Southwarku sedět se svou ženou,“ odpověděl pomalu Oliver. „Ale líbilo se ti to?“ „Líbilo.“ Toto zdrženlivé přiznání stačilo, aby Lucy vydržel úsměv na rtech i během vítání s Millie. „Caroline,“ zvolala dívka radostně a políbila Lucy na tvář. „Chyběla jsi mi.“ Zvědavě se podívala na Olivera. „Můj manžel,“ vysvětlila Lucy. „Ty jsi vdaná? Gratuluji. Kdy se to stalo?“ Lucy zaváhala a následně ztuhla, když Oliver pokročil vpřed. „Rád vás poznávám, slečno…“ „Millie, všichni mi říkají Millie.“ „Rád vás poznávám, Millie. Dnes večer to bylo úchvatné představení.“ Millie se trochu začervenala a pak se Oliverovi pěkně uklonila. „Má žena říkala, že se znáte z nadace.“ „To Caroline mě přiměla, abych sebrala odvahu a ucházela se o práci tady. Nevím, kde bych teď bez ní byla.“ „Promiňte, slečno, mohu vás pozvat na skleničku?“ zakoktal mladý muž k bujaré radosti svých hlučných přátel sedících u stolu za ním. „Utíkej,“ pobídla dívku Lucy, protože věděla, že společenský život s hosty patří k její práci stejně jako tanec a zpěv. „Brzy se uvidíme,“ slíbila Millie. Pak se obrátila a sladce se usmála na pohledného obdivovatele. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501259
LAURA MARTINOVÁ
Lucy nechala Olivera, aby ji vyvedl zpět na ulici, ale než stačil přivolat kočár, zarazila ho. „Pojďme se ještě projít,“ navrhla a zavěsila se do něj. Večer byl chladný, ale jasný a měsíc ozařoval ulice měkkým světlem. „Zdá se, že tvou přítelkyni její práce opravdu baví,“ poznamenal Oliver. „Myslím, že ano. Ráda zpívá, ráda je na pódiu.“ „A co následuje pak?“ zeptal se Oliver tiše. Lucy věděla, že Milliinou prací není jen zpívání a občasné popíjení s obdivovateli. Potřebovala mecenáše, muže, kteří představovali ten malý příjem navíc, který jí umožňoval přežít. Bylo krutou skutečností, že někdo tak talentovaný jako Millie se musel takhle snížit, aby měl na jídlo a nájemné. „Není to samozřejmě ideální, ale žasnu, v jakých podmínkách dokážou lidé rozkvést, když se dostanou z nejhoršího.“ „Lucy,“ promluvil Oliver a v hlase mu zaznělo neobvyklé množství emocí, „musela jsi někdy…“ Zarazil se, neschopen dokončit otázku. „Ne,“ odpověděla prostě. „Dobře.“ „Byla jsem jedna z těch šťastnějších. Mary mě našla dřív, než jsem začala být zoufalá.“ Přikývl, pohled upřený před sebe. „Mluvme raději o něčem jiném.“ Zavěšení jeden do druhého se procházeli dlážděnými ulicemi. Nebylo to romantické místo. Southwark měl pověst čtvrti neřesti a zločinu, ale Lucy cítila zvláštní spokojenost, jak kráčela s manželem po měsícem ozářené ulici. Obešli impozantní budovu katedrály a vystoupali po schůdcích vedoucích na most přes řeku. Na jednom místě ji Oliver zvedl, aby ji přenesl přes ležícího 100 Ukázka elektronické knihy