MARGUERITE KAYEOVÁ
a sobecky. Vynese ho do nebes a pak ho svrhne do propasti, aniž by mu záleželo na tom, koho tam stáhne s sebou. Eloise vždy připadalo děsivě a bolestně absurdní, že to byla právě vášeň ve vztahu jejích rodičů, která ji i její sestry lehkomyslně a bezohledně ničila. Panickou hrůzu z vášně v sobě měla hluboce zakořeněnou a přísahala si, že nikdy nechce zažít nic, co by se vášni jen podobalo. Vdát se z lásky tak, jako to udělali její rodiče, to pro ni byla nepřijatelná a odpudivá představa. Ještě v Irsku se pevně rozhodla, že se za žádných okolností neprovdá. Teprve když viděla spořádané a vyrovnané manželství lady Kate, které bylo se svojí absencí vášnivé lásky naprostým protikladem vztahu jejích rodičů, změnila trochu názor. A právě proto se provdala za Alexandra. A právě proto se nyní bála svých citů a připadala si hloupě. Myšlenka na to, že líbá Alexandra, jí nedávala spát. Byla to jen představa, nikoli skutečnost, zvědavost, touha zjistit, jaké by to bylo ho políbit. Alespoň teoreticky. A alespoň teoreticky vědět, proč ostatní lidé považují milování za neodolatelné. Spokojeně se oddala svým fantazií, schoulila se pod přikrývku a pak konečně upadla do hlubokého spánku. „Dobré ráno, lásko,“ zvolal Alexandr a vstal, když Eloise vešla do obývacího pokoje. Letmo ji políbil na tvář, nejspíš kvůli služce, která prostírala stůl a přinášela snídani. „Dobré ráno.“ Eloise se s úsměvem posadila ke stolu a pozorovala další služebnou, jak před ni staví čajovou konvici, a Alexandra, který si naléval kávu a mávnutím ruky obě dívky propustil. Jednal s nimi s přirozenou 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501258
LÁSKA VE HŘE
autoritou jako někdo, kdo je běžně zvyklý rozkazovat. A proč ne, pomyslela si Eloise a krotila svou podezíravou mysl. Ačkoli nevyrůstal v Londýně, od narození žil na velkém venkovském sídle. Odkrojila si kousek chleba, který krásně voněl po kvásku. Na stole spatřila misky s máslem a džemem a podnos s různými druhy sýrů. Alexandr si z nahřáté mísy naložil na talíř míchaná vejce, slaninu a párky, pak nabídl totéž Eloise a smál se, když odmítla a otřásla se při tom. „Poručil jsi pokojské, aby mi přinesla do ložnice ranní čaj? Pokud ano, jsem ti za to moc vděčná.“ „Vedly mě k tomu pouze sobecké důvody. Nechtěl jsem mít u snídaně místo krásné společnice starého mrzutého medvěda.“ Eloise vyprskla smíchy. „Jsi moudrý muž. Dáváš při jídle přednost tichu, nebo by sis rád povídal?“ „Netuším. Většinou snídám sám, a tak jsem zvyklý na ticho, ale ty jsi zjevně připravená konverzovat, a tak by bylo nezdvořilé odmítnout tvoji nabídku.“ Napil se kávy. „A obávám se, že i neúčinné,“ dodal. „Ačkoli o tom pochybuješ, i já dokážu mlčet, když chci. I když jen málokdy,“ namítla Eloise energicky, nalila si další šálek čaje a ukrojila si chléb. „Ale my máme spoustu věcí, o nich bychom si měli promluvit.“ „Ano, to je pravda. Eloise, ty určitě víš, že si z tebe dělám legraci.“ „Ano, to vím. A jde ti to moc dobře. Máš sice kamenný výraz, ale tu a tam tě prozradí tvoje oči.“ „Nenapadlo mě, že jsem tak čitelný.“ „Nejsi. Ale mně jen tak něco neunikne.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501258
MARGUERITE KAYEOVÁ
„Toho jsem si už všiml. Zvlášť když svoji pozornost zaměříš na mě.“ Odstrčil talíř a dolil si kávu. „Asi za hodinu bychom měli přijet do Fearnoch House, kde jsme očekáváni. Ale pokud to chceš odložit…“ „Ne. Vlastně se docela těším, až dům uvidím, teď když jsi souhlasil, že si ho prohlédneme společně. Bude to dobrodružství. Už si skoro připadám jako strýc Daniel, ovšem bez rizika, že se na nás vrhnou nějaké šelmy.“ „Cože? Jaké šelmy?“ „Lady Kate tvrdí, že strýc je nejšťastnější, když cestuje po nejnebezpečnějších a nejvzdálenějších končinách světa. Tak předpokládám, že se tam setká s různými divokými zvířaty, ačkoli ve svých dopisech nikdy ani slovem nezmíní, kde je a co tam dělá.“ „Ano, chápu, proč o tom nepíše,“ přikývl Alexandr. „Asi nechce nikoho z vás zbytečně zneklidňovat.“ Vstal, odstrčil svoji židli a pak se vrátil ke stolu s koženými deskami písemností, jimiž začal listovat. „Dal jsem Robertsonovi pokyn, aby ti otevřel účet v bankovním domě Coutts. Jak vidíš na počátečním zůstatku, na účet jsem už vložil jednorázovou částku, na níž jsme se dohodli, a tvoji čtvrtletní apanáž.“ Eloise zírala na sloupce čísel, pak se naprosto ohromeně podívala na Alexandra a pak se zase vrátila k dokumentu. „Já mám svůj vlastní bankovní účet?“ „Sotva bych ti mohl předat takovou částku v hotovosti. Zde se musíš podepsat. Za pár dní tě vezmu do banky a představím tě, ale myslel jsem, že budeš pro začátek potřebovat nějaké peníze na každodenní útratu.“ 100 Ukázka elektronické knihy