H a n a Wh i t t o n • L u d m i l a z P o d ě b r a d
o všem s Jiřím, až se vrátí. Jistě nebude nic namítat. A mimoto… z Lehnice to zase není tak daleko do Krakova, až se tam Ludmila vydá za svým ženichem Vladislavem.“ „Také mě to napadlo,“ přikývla Lena. „Však uvidíme.“ Kdo ví, jak to tentokrát dopadne, pomyslela si. Zejména když Ludmila zrovna vášnivým citem k polskému kralevici nezahořela. Vždyť i v Sidoniině případě bylo nakonec všechno jinak. Usoudila však, že bude moudřejší nechat si tyto dohady pro sebe. Zneklidňujících zpráv zažila Johana v poslední době víc než dost. Proto se pouze uklonila a řekla: „Děkuji ti, Výsosti!“ A pak se měla k odchodu.
Katharina rychle odložila lžíci a vyskočila od snídaně, aby se Ludmile uklonila. Ta ji však místo oficiálního pozdravu objala. „Tohle není třeba, Katharino! Zakrátko se z nás přece stanou sestry!“ Vrhla přitom vědoucí pohled po Hynkovi, který se právě přiloudal do hodovní síně. Oči měl zarudlé a tvář poněkud opuchlou, což svědčilo o tom, že včerejší večer a patrně i valnou část noci strávil opět v nějaké krčmě dole u řeky. Ztěžka dosedl za stůl a zahučel cosi jako pozdrav. Ludmila se posadila naproti Katharině a stejně jako ona si nechala přinést kaši se sušeným ovocem zalitou bohatě medem. Zato Hynek si poručil nadívané kuře a kousky kapra v pikantní tmavé omáčce a k tomu džbánek piva. „Ach, Hynku! Jak můžeš tohle jíst poránu!“ zasmála se Ludmila. „Totéž si já říkám o té vaší snídani,“ odpověděl jí na to Hynek a přelétl odsuzujícím pohledem jejich chutnou 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501122
H a n a Wh i t t o n • L u d m i l a z P o d ě b r a d
kaši. „A mimoto po včerejšku…,“ začal, ale včas se zarazil, dřív, než na něj mohla Ludmila varovně syknout. Posezení s družinou urozených mladíků se vskutku protáhlo až dlouho do noci a Hynek si nyní nedokázal ani pořádně vybavit, ve které krčmě je zakončili. Jen na kyprou krčmářku si pamatoval. Byla sice nemladá, ale jistý půvab si uchovala – a hlavně, na svou náklonnost nebyla skoupá. Vrhl rychlý, provinilý pohled po Katharině. Usmála se na něj plaše a Hynek se za ten včerejšek zastyděl. Neměl bych se k ní takhle chovat, pomyslel si. Nezaslouží si to. Nedalo by se tvrdit, že k dívce, kterou mu otec vybral za manželku, vzplál vášnivým citem, ale měl ji svým způsobem docela rád. Vnesla mu do života jistý smysl a řád. Představovala bezpečí, i když nevzrušivé. Nechal úvah a pustil se do kuřete, které mu jídlonoš předložil na stříbrném talíři. „Matka navrhla, abych vzala Katharinu na procházku zahradou,“ oznámila mu po chvíli Ludmila. „Připojíš se k nám, Hynku, a budeš nám dělat rytíře?“ „Bude mi potěšením!“ usmál se Hynek, i když jeho prohlášení mělo do pravdy daleko. Ne nadarmo se o něm tvrdilo, že se z něj stane dobrý diplomat. Zahrada na ně dýchla předzvěstí nadcházející zimy. Keře byly v mrazivém jitru ojíněné a od řeky se táhla řídká ledová mlha. Ludmila s Katharinou a Hynkem se vydali po široké pěšině vedoucí k Vltavě. „Zakrátko bude advent,“ prolomila mlčení jako první Ludmila. „Těšíš se na své první Vánoce v Praze, Katharino?“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501122
H a n a Wh i t t o n • L u d m i l a z P o d ě b r a d
„Ano,“ odpověděla Katharina a odměnila Ludmilu vděčným pohledem. Na dvoře krále Jiřího z Poděbrad to sice bylo mnohem lepší než na tom otcovském, ale pravý domov to nebyl. Dosud s nikým se tu nesblížila. I její budoucí choť jí připadal pořád jako cizinec, který si zachovává jistý odstup. A tak byla vděčná za každé vlídné a přátelské slůvko. „Jsem opravdu ráda, že zde smím zůstat. A nejen o Vánocích.“ Asi bych měl nyní vzít Katharinu kolem ramen a říct jí něco lichotivého. Třeba to, jak si cením, že se zde rozhodla setrvat, pomyslel si Hynek, ale nějak se mu to nedařilo. „Bude hezké prožít Vánoce pospolu,“ vysoukal ze sebe nakonec. „Nebude se ti stýskat po rodičích?“ položila jí Ludmila další otázku. „Mohli by za tebou přijet do Prahy.“ „Ne!“ vyhrkla Katharina a v očích jí nebezpečně blýsklo. Její mírná poddajnost vzala v tu chvíli zasvé. „To v žádném případě!“ Hynek upřel na Ludmilu téměř prosebný pohled. Nevyptávej se dál, prosím tě! říkaly jeho oči. „Podívej, Katharino! Tamhle ještě kvetou poslední růže!“ upozornil ji a ukázal přitom na besídku před nimi. „Pár si jich natrhám!“ zvolala Katharina a rychle vyrazila, jako by tak chtěla uprchnout před dalšími otázkami. „Měl jsem ti říct, jak se mají věci s Katharinou a jejími rodiči, Ludmilo,“ kál se Hynek, „ale nějak se k tomu nenaskytla vhodná příležitost.“ „Matka se mi o něčem zmiňovala,“ vybavila si nyní Ludmila. „Rodiče Kathariny spolu nežijí,“ pokračoval Hynek. „Jejich manželství skončilo ošklivým skandálem. Katharinin otec, Vilém III. Saský, její matku vyhnal.“ „Vyhnal?“ užasla Ludmila. „Netušila jsem, že to bylo tak zlé, jinak bych se o jejích rodičích nezmiňovala.“ 100
Ukázka elektronické knihy