spi r i t ua l i ta l é k a ř e a e t i k a z t r a nsc e n de n t n í pe r spe k t i v y
dostávají mnohdy na periferii mezi lidi zbité a sociálně konfliktní, aby zde kromě snahy zachránit život svědčili před druhými o potřebě péče o člověka, který potřebuje pomoci. Poslední reflexi této kapitoly o důležitosti soucitu, solidarity a milosrdenství tvoří zamyšlení nad významem setkání s tváří druhého člověka při rozvoji uvedených vnitřních postojů. Nejeden příběh Ježíšova terapeutického působení totiž začíná od soucitného pohledu na ztrápenou tvář druhého člověka. V době pandemie COVID-19 a epidemiologických opatření se právě zdůraznil význam soucitu v pohledu do tváře trpícího člověka. Již na rovině lingvistické je tvář, výraz v obličeji, pohled do očí tváří v tvář spojen s chápáním člověka jakožto osoby – viz hebrejské paním, řecké prosópon, ruské lico, které vyjadřují tvář i osobu. Osoba vyjadřuje sebe sama a vztahuje se k druhému především svojí tváří (SOKOL 2002, 172–173). Přestože je druhý člověk vždy tajemstvím, jeho tvář a to, co nám tvář druhého zjevuje ve své slávě (epifanii), vytváří prostor pro sdílení stejného. Tvář druhého člověka bude vždy jiná, ale tím se nijak nepopírá, co máme jako lidé stejné. Ve vzájemném rozhovoru tváří v tvář se otevírá etický rozměr lidského jednání, které je prosté násilí na druhém. Ve vstřícném pohledu na druhého člověka se vůle otevírá rozumu, který vede vůli k zodpovědnému jednání (LÉVINAS 1997, 170–195). Každý lékař ze sledování reakcí tváře pacienta získá důležité informace o tom, co se v něm asi odehrává. Tvář vypovídá o tajemství bytí člověka přesahujícím empirické danosti. Vždyť i medicína o lidské tváři a o částech mozku s ní spjaté pojednává opatrně a spíše se tomuto tématu vyhýbá 104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501111
spi r i t ua l i ta a osobnost n í z r á n í l é k a ř e
(PAYNE 2015, 197–211). Tvář má rovněž důležitý rozměr pro teologii, zejména spirituální teologii. Kolik jen tváří plných bolesti a utrpení bylo možné zahlédnout u pacientů s COVID-19 nebo u unavených zdravotníků. Pandemie COVID-19 zahalila zdravotníky do respirátoru a celého obleku, aby nebyli vystaveni nákaze. Na rovině komunikace tak vznikla bariéra, kterou se zdravotníci snažili překonat alternativní verbální i nonverbální komunikací. Nasazeni v první linii se snažili vyjádřit svůj soucit a lásku předat jiným způsobem než mimikou celé tváře. V podstatě jde o úsměv vyjádřený skrze oči a intonaci hlasu. Naučit se vyjadřovat naději soucitnýma a láskyplnýma očima je velkým darem pro pacienty, kteří touží po uzdravení.
105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501111
Lékařova moc uzdravovat a celostní medicína
Vedle filosofického diskurzu se v etice používá další důležitý a částečně opomíjený přístup, který zohledňuje význam vyprávění, příběhů a příkladů ze života: narativní etika. Ta pomocí příběhů – nejčastěji biblických příběhů – vypráví o praktické moudrosti a zkušenosti s etickým jednáním v příbězích lidí v různých životních situacích a kontextech. Vyprávěný příběh vstupuje do dějové linie vlastního příběhu a inspiruje k volbám na základě reflexe jednání čtených a meditovaných postav. Zde se nyní zaměříme na inspirace pro spiritualitu lékaře v evangelijních vyprávěních o výkonu moci Ježíše Krista jakožto lékaře. Tím se připraví cesta pro následný pohled křesťansky orientovaných lékařů na etikoterapii a celostní medicínu.
Narativní etika a moc uzdravovat v životě Ježíše Krista V biblické tradici hraje důležitou roli narativní reflexe. Skrze vyprávění, podobenství, mudroslovné řeči a hymny předkládají stránky Písma příběhy etických 106
Ukázka elektronické knihy