vrtkaví a mnohdy neumí mít rádi ani sami sebe, natožpak zvířátka.“ „Přiběhnu vám mňouknout, co se bude dít a ukázat se,“ mňoukl jsem a obrátil se k domovu. Jadřenka se smutně zatvářila: „To už asi nepůjde, milý Mikešíčku.“ Když viděla, jak jsem překvapeně zastříhal ušima, pokračovala: „Až dozrají poslední jablíčka, naše práce na zahrádce končí.“
„A co bude dál? Kde přezimujete?“ zeptal jsem se zvědavě. 96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501058
„Stanou se z nás zase jadérka, víš? Ta zasype hlína a na jaře z nich vyrostou stromečky. Potom se zase vrátíme na zem, až spadnou první meruňky,“ vysvětlila mi Jadřenka, co s nimi bude. „Neboj se, zase se setkáme. Každá zahrádka má své Jaderníčky,” přidal se k ní Jaderník. „Jen běž, chlupáčku, ať tě doma nehledají. A už buď opatrný na silnici!“ volali za mnou ještě, když jsem upaloval domů.
Jak přišla nečekaná záchrana Sluníčko dělalo zubaté stíny, jak říkává Dvounožka. Blížil se podzim a létu se ještě nechtělo odejít. Byli jsme často na zahradě a společně si užívali krásně teplých dnů babího léta. My dva kocouři máme nejraději schody domu vyhřáté od sluníčka. Dvounožci se ještě koupali, házeli si s míčem nebo pinkali líný tenis. 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501058
Chtěl jsem si přečíst značky, které mi na zahrádce zanechali cizí kocouři. Začal jsem kousek od bazénu a pokračoval směrem k plotu. Byl jsem tak zabraný do čichání, že jsem přehlédl Drápa. „Nazdar, Mikouši!“ vymňoukl chraplavě. Seděl u starého pařezu vedle túje. Je fakt, že jsem se ho lekl. „To jsou MOJE značky,“ zdůraznil a povýšeně se na mě podíval. „Mňou a...? Co sem lezeš, halamo?“ podíval jsem se na něj svým jedním zlatým okem. Věděl jsem, že mě zbije. Po té havárii jsem ještě nebyl úplně v pořádku. Vypadal, že mu to vůbec nevadí. „Huííí,“ zahučel temně a zařval. „Huííí!“ zaryčel jsem ještě víc jak on. V tu chvíli na mě skočil a začali jsme do sebe kopat zadními běhy. „Grrr!“ vrčel a snažil se mě kousnout. Už jsem se zase viděl v přepravce a u doktora. On ale najednou zaječel. Zezadu na něj skočil Čiko. Dráp byl tak překvapený, že jen vyjekl, když se mu zakousl do krku: „Uááááu!“ Bleskově se zvedl, vyvalil na Čika oči a zeptal se: „Proč mě koušeš?“ 98
Ukázka elektronické knihy