V Blovicích dne 12. července 1869 Milovaná maminko! Nezlobte se, že Bětuška domů nejede, já ji tu potřebuju každých 10 minut k obsluze. Mimoto musí tu být, aby lidé, kdybych měl umřít, všecko po mně nerozebrali. Vezměte si a zjednejte si, nač potřebujete! Až Bětuška se domů vrátí, všecko se zaplatí. To víte, že doma tolik nevydělá, oč by tedy mohla přijít. Kdyby tady Bětuška musela zůstat přes žně, tedy Vám pošleme pár zlatých, abyste pohodlně mohla z pole sklidit… Už nemohu psát. Pozdravuji a líbám Vás. Vojtěch Rézička se s Bětuškou brzy spřátelila, alespoň měly jedna druhou a mohly se vzájemně utěšovat. Terezie na Vojtěcha neustále naléhala, aby se šel léčit, a on jednu chvíli dokonce uvažoval o léčení ve Františkových Lázních, nakonec však od toho upustil a zůstal jen u svého lékaře v Plzni. Proč se vlastně nakonec neodjel léčit, jak mu všichni radili? O tom se dnes můžeme víceméně dohadovat. Nabízí se vysvětlení jeho tíživou finanční situací, kdy musel ze svého skromného důchodu přispívat ovdovělé matce do Černovic, rovněž nemocné. Podle některých jeho deklamací lze usuzovat, že byl již velmi unaven životem, to by také bylo jedno možné vysvětlení. Ke konci života byl skeptický a rezignovaný. Svou roli mučedníka sehrál dokonale až do konce.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500861
Měsíc před svou smrtí napsal na kus papíru seznam, jak má být oblečen do rakve:
1: Jeden černý kabát a kalhoty, bílou vestu, novou pásku na krk, bílé punčochy a vlněné domácí střevíce. 2: Ten balíček pod hlavu, ty dvě P. Marie Svatohorské pod rámě a z mých knížek všechny obrázky a modlitbičky. Také něco z toho, co mi dala maminka. 3: Do ruky křížek nebo růženec…. Toto je, spolu s výše uvedeným dopisem mamince, poslední básníkova písemná činnost. Až do své o necelý měsíc pozdější smrti už nic dalšího nenapsal.
…Už nemohu psát. Pozdravuji a líbám Vás. Vojtěch „Dne 30. července vypadla dovednému kreslíři, přesnému krasopisci tužka z ruky, která dítky hlídala, k slávě Boží v kostele přispívala, literární činností lásku a city vlastenecké v širokých vrstvách národa vzbuzovala…“ (Takto poeticky popsal smrt básníka František Raušar v knize Nedoceněný básník V.M.V. Bělohrobský.)
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500861
Stoupenec májovců Vojtěch Mikuláš Vejskrab-Bělohrobský zemřel ve věku třiceti let 30. července roku 1869 v prvním patře blovické školy a své rodině v Černovicích odkázal dluhy a skrovný majetek…
Přiřkující listina: C.k. okresní soud v Blovicích odevzdává pozůstalost po panu Vojtěchu Veiskrabovi, podučiteli, rodilém z Černovic dne 30. června 1869, se zanecháním poslední vůle v základě dnešního pojednání univerzální dědičce sestře Alžbětě Vejškrabové následovně: 1) Stav jmění: Na pohledanostech: 1) Za Adolfem Turnovským z Berouna 5 zl., kterou částku tento dlužník zaplatil. Další pohledanosti za učení dítek: 2) Za Jakuba Margolda, diurnisty zde…………………5 zl. 3) Marii Kopřivové, švadleně v Blovicích……………....6 zl. 4) U Ignáce Pužmana (7), cvokaře v Blovicích…………5 zl. Dohromady………16 zl. 2) Šatstvo a nářadí: Dle inventáře zde pr. 7. srpna 1869 čís. 2476 civ. pozůstaly věci v ceně 16,60 zl.
100 Ukázka elektronické knihy