i dvěma zlatavě lesklými pípami výčepu s řadou vyvýšených červeně čalouněných židlí. Na barových židlích byly usazeny dvě poměrně atraktivní dívky v krátkých sukénkách, sahající jim sotva do půli stehen, které se snažil okouzlovat prošedivělý padesátník v kovově lesklém saku, poměrně hlasitě hovořící v německém akcentu, znějící češtinou. Dívky se infantilně chichotaly a upíjely z vysokých sklenic do zelena zbarvený koktail. Celkový obraz dokreslovala černovlasá žena za barem, ve vínově červených šatech, která svým odvážně hlubokým a velikostí ňader doslova dmoucím se dekoltem docela úspěšně nahrazovala svůj pro tento obor jistý handicap věku ženy, blížící se padesátce. Tento poměrně obsáhlý popis vstupního prostoru však Radvan zaregistroval v řádu několika vteřin, nežli vstoupili do vlastní restaurace, která byla asi v polovině své šířky výškově rozdělená. Menší část stolů byla umístěna na ploše, kterou bylo možno nazvat pódiem nebo galerií, oddělenou od ostatních stolů poměrně mohutně vypadajícím dřevěným zábradlím. Zábradlí bylo na dvou místech přerušeno v prostoru, kde byly situovány vždy tři široké schůdky. Stoly na galerii mohly mít pro někoho tu výhodu, že byly řazeny u oken a navíc byly mezi sebou odděleny asi metr vysokými látkovými paravány v dřevěných rámech. Na paravánech byly vyobrazeny motivy z předloh malíře Alfonse Muchy. Navíc asi polovina stolů byla zařízena jen pro dva hosty.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500860
Radvan pohledem přelétl celý prostor a zjistil, že kapacita restaurace je téměř naplněna. Pootočil se ke své partnerce, stojící za ním: „Asi budeme mít problém se usadit.“ „Bez obav, tady po schůdcích na galerku.“ Uposlechl a vyšel po schůdcích. „Třetí stůl zprava,“ zazněl zpoza něho další pokyn. Za okamžik se přesvědčil, že uvedený stůl, který zprvu unikl jeho pohledu skryt za širokým sloupem, nebyl obsazen a na něm byla cedulka reserve. Při usazování dal přednost dámě k výběru místa, což partnerka kvitovala významným pohledem a jemným pokynutím hlavy. Radvan ani nestačil vyjádřit svoji obavu, zda je náhodou z tohoto místa za chvíli nevykážou. Jen pár okamžiků poté se totiž u stolu objevil starší, téměř bělovlasý číšník, jako vystřižený z reklamy na film odehrávající se v kavárenském prostředí první republiky, případně z vystoupení orchestru R. A. Dvorského, známého to prototypu seladona té doby. Se slovy: „Dobrý večer, vážení hosté, doufáme, že s vaší dnešní návštěvou budete plně spokojeni. Oceňujeme, že jste si vybrali právě náš restaurant“, jim podal jídelní lístky v tmavě hnědých kožených deskách, zdobených zlatými ornamenty. Poté s úklonou odešel. Eva Bajerová krátce projela pohledem jídelní lístek. „Já nebudu nic vymýšlet. Dělají tady vynikající medailonky z vepřové panenky s restovanými brambory a fantastickou oblohou. Odebírají maso ze soukromé farmy z prasátek ve volném výběhu, do váhy maximálně sto kilo. Mají tam i vlastní porážku. Zdejší provozní 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500860
tam jezdí na pravidelné kontroly. Maso tam jezdí odebírat i němečtí hoteliéři z příhraničí.“ „Nechám si poradit. Čím dřív si vybereme, tím dřív se najím. To je teď moje hlavní priorita.“ „Garantuji vám, že je to dobrá volba. Teď mě na chvíli omluvte. Tak to objednejte pro oba. Ale naše původní dohoda o účtu platí. Nezáleží na tom, že to objednáte.“ Na znamení souhlasu lehce pokynul hlavou. Sotva však mladá žena odešla, hlavou mu probleskl nápad. Nějak mu začalo vadit, že tato o téměř jednu generaci mladší žena takto vehementně prosazuje svoji vůli. Zjistil, že číšník bedlivě sleduje jejich stůl, jako by odhadl, že dvojice se již pro konkrétní objednávku rozhodla. Proto lehce pozvedl ruku a reakce číšníka byla přímo blesková. Během několika vteřin stál u stolu. Radvan mu podával oba jídelní lístky. „Dvakrát medailonky z panenky.“ „Skutečně dobrá volba, pane.“ „Měl bych ještě prosbu,“ řekl Radvan poněkud ztišeným hlasem. „Pokud to jenom trochu půjde, považujte ji za splněnou.“ „Pane vrchní, pozval jsem dámu, se kterou jsem sem přišel, na večeři a možná pár skleniček. Mezi námi není nic intimního. Jedná se o přátelské posezení. První a zřejmě i poslední, mimo jiné i vzhledem k mému brzkému odjezdu. Jsem přesvědčen, že pokud dámu pozvu do restaurace, přijímám i plnou odpovědnost za úhradu účtu. Ona zastává specifický názor, že v rámci přátelských posezení si platí vždy účet sama. A to je zase proti mému přesvědčení.“ 100 Ukázka elektronické knihy