Studie dvojčat Prostřednictvím studií dvojčat můžeme zkoumat, kolik z našeho chování je určováno geny, nebo faktory z prostředí, jako je výchova.258 Vědci v tom případě porovnávají jednovaječná dvojčata, tedy stoprocentně geneticky identická dvojčata, s dvojvaječnými dvojčaty, u nichž se shoduje stejně jako u „normálních“ bratrů a sester 50 % genetické výbavy. Protože dvojčata, když vyrůstají ve stejné rodině, sdílí stejné faktory výchovy a prostředí, lze vysvětlit rozdíly v chování mezi jedno- a dvojvaječnými dvojčaty rozdílem v genetické shodě. Studie ukazují, že když jedno jednovaječné dvojče zemřelo suicidiem, pravděpodobnost sebevraždy u druhého z nich byla 15 %.259 Pokud se jedno jednovaječné dvojče o sebevraždu pokusilo, byla pravděpodobnost sebevražedného pokusu u bratra nebo sestry dokonce 38 %. U dvojvaječných dvojčat nebylo nalezeno takřka žádné zvýšené riziko sebevraždy, když jedno z nich zemřelo suicidiem nebo se o ně pokusilo. Vzhledem k tomu, že výchova a jiné vlivy prostředí jsou jak u jedno-, tak dvojvaječných dvojčat stejné, lze tento rozdíl vysvětlit pouze sdílenou biologickou predispozicí jednovaječných dvojčat. Suicidální myšlenky souvisí s genetickou predispozicí méně silně než suicidální pokusy a úspěšná suicidia. Možné vysvětlení je, že suicidální myšlenky jsou geneticky spojeny především s geny, které souvisí také s depresí, ale že ona jedinečná část genetické predispozice pro skutečné suicidium nebo pokus o něj souvisí s jinými geny.260 Dědičnost suicidality se tedy skládá nejméně ze dvou komponentů: z predispozice k psy chiatrické poruše, která někoho činí vnímavým vůči suicidálním myšlenkám, například deprese, a z predispozice, která umožňuje přeměnit myšlenku v čin. V druhém případě hrají velkou roli geny, které souvisí s impulzivitou a agresivitou. Deprese je mimochodem silněji geneticky podmíněná než suicidalita. Když je jedno jednovaječné dvojče depresivní, je 98 M Ý T Y
O SEBEVRAŽDĚ
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500788
u druhého dvojčete padesáti- až šedesátiprocentní pravděpodobnost, že se u něj deprese také rozvine. Ba co víc, meta analýza všech dostupných studií u dvojčat ukazuje, že vliv prostředí a genů na většinu vlastností, od schizofrenie až po tělesnou hmotnost člověka, je takřka stejný. Geny určovaly, jestli má někdo nějakou vlastnost, ze 49 % a prostředí to určovalo z 51 %. Když vezmete v úvahu skutečnost, že psychiatrické poruchy jsou dědičné a nepřímo zvyšují riziko sebevraždy, je odhadovaná dědičnost sebevražedného pokusu kolem 17 %.261
Adopční studie Adopční studie jsou další způsob, jak zkoumat rozdíly ve vlivu genetické predispozice a prostředí v rodinách. Když se totiž adoptované děti adoptují krátce po narození, sdílí se svými biologickými rodiči geny, nikoli však faktory prostředí. Pokud je sebevražda geneticky podmíněná, musí u adoptovaných dětí, jejichž biologičtí rodiče zemřeli sebevraždou, existovat vyšší pravděpodobnost sebevraždy bez ohledu na to, jestli jejich adoptivní rodiče vykazují suicidální chování. U biologických příbuzných adoptovaného, který zemřel sebevraždou, se skutečně ukázala šestkrát až patnáctkrát vyšší pravděpodobnost sebevraždy ve srovnání s nebiologickými příbuznými členy rodiny, dokonce i když tito biologičtí příbuzní neudržovali kontakt se svým biologickým příbuzným, který zemřel suicidiem.262 Švédští vědci porovnali 180 suicidií mezi adoptovanými osobami s více než 8000 suicidii neadoptovaných osob.263 Vědci zjistili, že když biologický rodič zemřel sebevraždou, bylo riziko sebevraždy u adoptovaných i neadoptovaných dětí stejné. Nezáleželo tedy na tom, zda dítě vychovával biologický rodič, který zemřel sebevraždou. Toto je důkaz proti vlivu napodobování. Zdá se, že sebevražda v rodinách se vysvětluje především biologickou složkou, a nikoli výchovou nebo jinými faktory 99 M Ý T Y
O SEBEVRAŽDĚ
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500788
prostředí. Vezměte si například, že adoptované děti vyrůstají v průměru ve více prosperujících a starostlivějších rodinách než neadoptované děti. Navzdory tomuto ochranitelskému prostředí je riziko sebevraždy vyšší u prvně jmenované skupiny. Lze to vysvětlit biologickou predispozicí rodičů, ale zřejmě i prožitkem adopce samotné. To zatím nevíme. Velmi zajímavé je, že nadměrné užívání alkoholu bylo rizikovým faktorem sebevraždy dětí, pouze když měli adoptivní rodiče problém s alkoholem. Když s ním biologičtí rodiče bojovali, nemělo to na pravděpodobnost sebevraždy vliv.
Sebevražedný gen Víme tedy, že suicidalita a psychické problémy se v určitých rodinách objevují častěji a že část vysvětlení musíme hledat v genech. Vědci už celé roky hledají gen deprese nebo suicidia, ale bohužel bez úspěchu.264 Identifikovalo se kolem 50 genů, které nějak souvisí se suicidálním chováním.265 A tyto geny se vyskytují v různých variantách, díky čemuž se hádanka stává ještě komplexnější. Geny je možné také „zapnout, nebo vypnout“, což je opět určováno vaším prostředím. V roce 2003 publikoval profesor Avshalom Caspi z Kings College v Londýně v prestižním časopise Science průkopnickou studii o vlivu životních zkušeností, suicidality a genů.266 Zjistil, že u lidí s určitou variantou takzvaného serotoninového genu existuje větší pravděpodobnost suicidality po stresující zkušenosti než u lidí bez této varianty. Tím prokázal, že geny zajišťují především určitou reakci na vaše prostředí. Existuje tak například hypotéza, že genetická zranitelnost vůči suicidalitě je příčinou, že reagujete impulzivně a agresivně na ohrožující situaci, jako je výpověď z práce. Geny tedy pravděpodobnost sebevraždy nezvyšují přímo, nýbrž spíše nepřímo, v důsledku reakce na stresové situace. 100 M Ý T Y
O SEBEVRAŽDĚ
Ukázka elektronické knihy