Nikdy by ho nenapadlo, že by někdy mohl být hoden toho, osobně zažít některý z velkých zázraků, ale dnes uvěřil, že sdílí tutéž radost, již musely zcela jistě cítit největší osobnosti Bible, když se staly svědky Boží velikosti. Stal se součástí a možná i podněcovatelem zápalu, který toho dne zahořel v ulici před domem linareského Lázara. Navíc zhřešil, když ve své pýše v telegramu zázrak předčasně ohlásil linareskému arcibiskupovi, ale teď to musel vzít zpět a poníženě odeslat další telegram, druhý a poslední ve svém životě. Když vyšel na ulici a jako posel špatných zpráv vysvětlil, že se jednalo o nedorozumění, že Lázaro nezemřel, a tudíž nemohl ani vstát z mrtvých, řada lidí zapomněla na jeho kněžskou nedotknutelnost a začali mu spílat: jedni ho proklínali za to, že z celé věci dělal takový poprask a že je tahal za nos, jiní ho obvinili, že je jidáš, zrádce, že se je popíráním zázraku zmrtvýchvstalého Lázara pokouší odvrátit od pravé víry. Byl mezi nimi i Álvaro, ten z pošty, čekal na něj v davu a kněz ho teď musel požádat o další laskavost. „Tak pojď,“ pronesl k roztrpčenému Álvarovi, „musíme poslat další telegram.“ Rychle se vzdálil, ušpiněný zvratky a vyděšený rozjitřenou atmosférou a sám ze sebe zklamaný, aby sepsal další oznámení: NALEHAVE stop CHYBA V LINARESU stop L AZARO NEZEMREL stop NIKDY NEVSTAL Z MRTV YCH stop POUZE SE UZDR AVIL stop OMLOUVAM SE .
Odpověď, kterou guvernér státu Nuevo León čekal z hlavního města, dosud nedorazila a trpělivého telegrafistu vývoj situace v Linaresu překvapil, protože mezi prvním a druhým telegramem od otce Emigdia si při myšlence na vzkříšeného Lazara přestal zoufat. Špatnou novinu neposlal hned,
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500780
opět se propadl do deprese a říkal si, na špatné zprávy je vždycky času dost, to klidně počká do zítra. Stejně tak deprimovaný otec Emigdio se po splnění povinnosti vysvětlit nadřízenému svůj omyl vrátil do katedrály a zavřel za sebou dveře. Připadal si unavený, a tak si šel rovnou lehnout. Netušil, že je to naposledy. Když totiž toho dne otevřel dveře svatostánku, aby vyšel oslavit nezdařený zázrak, nenakazil se jen nadšením ostatních, ale i tou druhou věcí. Měl štěstí, jeho utrpení trvalo stejně krátce jako utrpení Mercedes Garzové. Zmrtvýchvstalý Lázaro se toho dne najedl, odpočinul si a znovu nabral síly, takže ho mohl považovat za úspěšný. Stal se ovšem jediným člověkem na světě — protože o druhém takovém případu nikdo jaktěživ neslyšel —, který dostal přezdívku totožnou se svým křestním jménem. A ta přezdívka se tak ujala, že brzy všichni — kromě jeho bratra — zapomněli, jak se linareský Lazar doopravdy jmenoval. Nevyžádaná sláva ho provázela až do smrti: nikdy nenašel ženu, která by s ním chtěla strávit život nebo třeba i jedinou noc. Pověst flákače by mu sama o sobě najít partnerku nebránila, protože na světě vždycky existovaly ženy, které se zamilovávají do takových mužů, i když jim starostliví rodiče promlouvají do duše, dceruško, toho si neber, je to budižkničemu. Podobná slova nikdy nedopadla na úrodnou půdu. Ale žádná žena nikdy nezapomněla na obrázek mrtvého Lázara, zapáchající, tlející mrtvoly, a nedokázala ho vyhnat z paměti. Ačkoli se Lázaro vrátil mezi živé a brzy se zotavil a opět vypadal k světu, všem ženám, dokonce i Celedonii Grajedové, největší ošklivce v městečku, naskakovala husí kůže
101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500780
při představě, že by měly obcovat s tělem, které nejspíš hnilo plné červů v hromadném hrobě. Lázaro měl zkrátka smůlu a byl si toho vědom, ale přesto se toužil oženit. Vydal se tedy hledat nevěstu do okolních vesnic, ale jak je všeobecně známo, zprávy cestují rychle a zprávy jako ta o Lázarovi ještě rychleji. Nikde nenašel ženu, která by ho chtěla, dokonce ani takovou, která by s ním sdílela teplo svého těla při jediném pomíjivém tanci.
102 Ukázka elektronické knihy