„Znáš strážníka Ivarssona?“ „Ne,“ odvětí Halmborg. „Asi je to jeden z těch nových.“ „Můžeme nějak zjistit, kdo prohledával ten park, když jsme vyhlásili pátrání po Darmonu Palsenovi?“ „Myslím si, že to byla zrovna skupina těch nových strážníků.“ „Před chvíli mi Ivarsson řekl, že včera večer volala nějaká žena. Chtěla nahlásit únos své dcery.“ „Proč to nevíme?“ „Také jsem se ptal. Ale ten chytrák mi řekl, že zavěsila a neřekla svou adresu.“ „A on už to neřešil.“ „Bohužel.“ „To je idiot.“ Kjelsson přikývl a pokračoval ke svému stolu. Sáhl po telefonu.
„Kjelsson.“ „Potřebujete zase nějaké strážníky, detektive?“ Vzápětí seznámil seržanta Lekkersena, který byl nadřízeným strážníků se včerejším oznámením o únosu. Nespokojeností se strážníkem Ivarssonem a svou domněnkou, že při hledání Darmona Palsena v parku Pedersholms, strážníci podcenili vážnost situace. „Pokud je to pravda, vyhodím ho!“ zavrčel Lekerssen. „Prověřte mi, kdo z vašich lidí v tom parku byl!“ „Dobře.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500617
„A spojte se s IT, aby se pokusili najít, komu patří to číslo. Možná se ta žena bála a rozmyslela si to. Nebo jí někdo vyhrožoval.“ „Rozumím, kapitáne.“ Kjelsson zavěsil. Později se střetli očima s Halmborgem. „Vážně sis stěžoval na toho strážníka?“ „Nejenomže si nepamatuje jméno tý ženy, ale neudělal s tím nic. Co když je ta žena v ohrožení?“ „Zavolám na IT, mám tam známého,“ nabídne se Halmborg. „Myslím si, že to Lekerssen zařídí. Vzhledem k tomu, že jeho lidé udělali průser.“ „Tak jo.“ Sven přikývl. Ω Kiddesvej, 08:35 Hansel Andersen si tou dobou balí batoh. Dobře si to uměl spočítat a věděl, že ten, kdo poslal Vasila, poslal i ty dva. Byl to ten zákazník, pro kterého měl unést tu holku. Teď však musí odejít. „Hanseli, kam jdeš?“ diví se jeho matka, když jej vidí kráčet po schodech s batohem na zádech. „Musím zmizet, mami. Ty lidé se vrátí, ale když mě tu nenajdou, budeš v bezpečí.“ „Zase odcházíš?“ „Teď je to jiné. Nechci, aby ti ublížili.“ „Co je to za lidi?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500617
„Hrozně zlí lidé, mami.“ „Proč ses s nimi dával do spolku?“ „Měl jsem něco pro ně udělat. Já to udělal a oni mi zaplatili. Nemohl jsem tušit, že mě budou chtít zabít.“ „Uvidím tě ještě?“ „Ovšem,“ kývne. „Za pár měsíců se to přežene a zase bude dobře.“ „Měl by sis líp vybírat, pro koho pracuješ, Hansele.“ „Mnohdy nemáme na výběr, když si chceme vydělat peníze.“ „Vždycky máme na výběr, to si pamatuj!“ Hansel přistoupí ke své matce a obejme ji. Sama je z toho překvapena, protože tohle od svého syna nečekala. Přesto za to byla ráda. Kdo ví, kdy ho znovu uvidí… „Odjeď na pár dní za svou sestrou, ale nikomu to neříkej“ řekne jí a odejde. Ω Vedelsgade, 10:09 Policejní IT vystopovali telefon, ze kterého bylo voláno. Seržant Lekerssen to sdělil Kjelssonovi a ten hned se svým parťákem Halmborgem vyrazili do Vedelsgade. Telefonní číslo je stále aktivní. Černý Passat vyráží na místo určení. Je to parkoviště. „Obávám se, že se toho telefonu zbavili,“ pronese Halmborg. „Někdo ho zahodil,“ podotkne Kjelsson. Vůz zastavuje na parkovišti, kde se nachází pět vozů. „Zkusím zavolat,“ navrhuje kapitán a sáhne pro svůj telefon.
Ukázka elektronické knihy