Po krátkém oddechnutí v realitě tedy můžeme opět vstoupit do nitra MUSEIONU, jehož nitro bylo přeplněno knihami, ale také datovými soubory, které obsahovaly, nevnímány nikdy v celku a své soudržné celistvosti, nevídaný potenciál či nevídanost, mohutnost prazvláštního duchovního charakteru, neboť poměřována čistě fyzikálními veličinami jako množství energie vykazovala značnou nesouměrnost mezi aktuálním stavem a budoucími možnostmi, čímž chtělo být řečeno, že energie duchovního potenciálu je nezvažitelná, ale přesto ohromná. Svým způsobem neviditelná veličina, a přesto důležitá, takže by si jistě zasloužila jméno. Jmenuje-li se základní veličina poměřující velikost vynaložené síly Newton, nechápu, proč by se nemohla hodnota duševní energie, duchovního potenciálu poměřovat třeba PLATÓNY. Vincent si při vstupu do provlhlé kajuty nikoli trpasličích rozměrů řekl, „pěkný bordel“. Viktor Semjonovič ovšem zaujal poněkud jiný postoj. Především ten „bordel“, jak situaci v kajutě s puklým akváriem a mrtvým doktorem Hornbym zkrouceným mocnou silou vodní masy u stěny vedle vchodu nazval Vincent, již viděl, a to brzy poté, co odpadními kanály odtekl kapalný obsah záhadně prasknuvšího akvária. A svým způsobem díky jiným kriteriím posuzování okolností shledával, že místnost vykazuje jistý stupeň barokní krásy. Časně ráno, podle palubního pojetí ovšemže, stoje mezi kalužinami uvažoval spíše o entropii, a to souběžně s pozorováním detailů spojených s nešťastnou událostí, kterou on nazýval zatrachtilou lapálií. „Tak co tomu říkáte, Vincente?“ „Pěkné Viktore, pěkné. Vypadá to tady jako po výbuchu granátu. Koukám, že doktora to pěkně semlelo, a koukám, že jste se naštěstí nepustili do úklidu.“ „No dovolte, Vincente, to se snad rozumí samo sebou. Mimo jiné jsem také přečetl nejednu detektivku, takže se snad rozumí samo sebou, že v takových případech se nesmí na nic šahat.“ „Výborně,“ pochválil Vincent Viktora. Tak se tady trochu porozhlédneme. Může se tady kouřit?“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500075
„Vzhledem k tomu, že doktor Hornby byl vášnivým kuřákem lulky, ano. Co kouříte?“ „Kouříval jsem camelky, ale od jisté doby stojí úplně za hovno, promiňte, tak jsem přešel na davidoffky.“ „Aha,“ řekl Viktor Semjonovič, kterému nedávaly jisté záležitosti ze světa lidí spát. Popis kajuty s utonulým doktorem Hornbym by nám k ničemu neprospěl, pokud bychom se ovšem nechtěli začít oddávat vyhrocenému estétství spojenému s popisem morbidní hrůzy a tak vyjádřit fascinaci ze smrti – kupříkladu –, anebo pokud bychom chtěli začít líčit pasti na čtenáře a přinutit ho věřit, že ta leklá ryba v kapse doktorova pyžama má hlubokou souvislost s pachatelem. Leklá ryba, neleklá ryba, ale jeden detail byl prostě nepřehlédnutelný, a to kus skla trčící z doktorova čela, v jehož mokré ploše se plazily kapky vody a také se míhal odraz elegantního černého obleku Vincenta Thea, který pokuřujíc procházel se po místnosti a říkal si, že mu ta kajuta něco připomíná. „Já jsem už kurva někde něco podobného viděl,“ opakoval si stále dokola a teprve později přišel na to kde. Vysvětlení je prozaické… na jedné ilustraci románu od Julese Verna, Dvacet tisíc mil pod mořem. V této souvislosti bych přeci jenom rád podstrčil čtenáři háček – Zločin na Zlenicích hradě L. P. 1318 –, možná je mezi ní a naším případem jistá vazba. INDICIE – TROSKY POZNÁMEK Z PRACOVNÍHO DENÍKU MATEMATIKA HORNBYHO PHIROZEHO. VIKTOR SEMJONOVIČ PŘEMÝŠLÍ, VINCENT PŘEMÝŠLÍ. VELKÁ PORADA V ALPÁCH NA HRADĚ HOHENBERG. VINCET POTKÁVÁ KRÁSNOU OSOBNÍ ASISTENTKU JISTÉHO ERNSTA WASSERMANNA, JISTOU CLARISU. Po záplavě v kajutě zesnulého Hornbyho Phirozeho se kupily v kajutě Vincentově tzv. stopy, mimo jiné rozmočený pracovní deník geniálního matematika, nad jehož obsahem, lépe řečeno troskami původního obsahu se Vincetovi trochu zamotala hlava, a proto si přizval na pomoc Viktora Semjonoviče, který po roz99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500075
hovoru nad deníkem strávil několik tichých hodin tichým dumáním nad novou koncepcí energie, o níž Hornby Phiroze psal v několika posledních dnech před svým utonutím, bylo-li to pouze obyčejné utonutí, poznamenal by jistě skeptický Vincent. Úvahy Hornbyho Phirozeho týkaly se bezrozměrna. Něčeho, čemu říkal duchovní energie, vědom si nevhodnosti použití pojmu energie, protože jak uváděl na příkladu dvou knih se stejným počtem slov a písmen, ale různého obsahu, vytištěných na stejném papíru, tedy vážících naprosto stejně, je duchovní potenciál řekněme motoristické příručky a buddhistického traktátu nesouměřitelný a běžnými postupy fyzikálního poměřování neměřitelný. Takže v tomto případě by se dalo napsat, že z hlediska spirituálního je E rovno 0, ale P – řekněme slovy Phirozeho, může mít rozdílné hodnoty, přičemž E je vždy menší než nekonečno, kdežto P je nevyčerpatelné, tedy v mezním případě může být rovno nekonečnu, a to jakémukoliv nekonečnu, neboť poučeni Cantorovou teorií množin, tedy klasickou množinovou matematikou, víme, že nekonečna mají rozdílné mohutnosti, tedy velikosti. V jistém slova smyslu se v případě p pohybujeme v bezrozměrnu, kde ovšem běžné pojetí velikostí ztrácí význam, tedy lze metalogicky napsat, že kupříkladu 10 = 0 nebo 1=10, tedy 1= 0. Takové pojetí přináší paradoxní situace, které ovšem plynou pouze z užívání slov a kategorií, píše Phiroze, jehož deník tak zaujal Viktora Semjonoviče, který se dokázal paralelně ještě zabývat ženskou krásou a krásou jako takovou a také morfologií, neboť bezrozměrno ještě přeci neznamená neforemno, říkal si Viktor Semjonovič, kráčející po rozhovoru s Vincentem do svého uložiště, kde ho čekalo nemilé překvapení v podobě malé krabičky s pěkným ornamentem, po jejímž otevření zkrátka Viktor Semjonovič nadobro znehybněl, ale v jeho případě se nejednalo o smrt, ale o vyřazení, které se dalo vyřešit a také bylo vyřešeno výrobou kopie, takže se s ním ještě v budoucnu možná potkáme.
100
Ukázka elektronické knihy