KATHRYN HUGHESOVÁ
Zpod čelenky jí vyklouzl dlouhý pramen vlasů a Karl jí ho zastrčil zpět za ucho. Nespouštěl z ní pohled. „Babs, ty jsi...“ Dala si prst před ústa. „Pst, nic neříkej. Zbytečně by sis to zkomplikoval. Kromě toho, víš přece, že naše Lorraine je z tebe celá pryč.“ Karl zasténal. „Ano, ale nic z toho nebude, Babs, nemáš se čeho bát.“ „To ráda slyším, ale mohl bys ji odmítnout nějak citlivě. Raní ji to.“ „Samozřejmě. Ale i tak nechápu, co vidí na tak starém dědkovi, jako jsem já. Je nádherná. Na každém prstě může mít deset kluků.“ „Kluci v jejím věku se bohužel nemůžou rovnat takovému polobohovi, jako jsi ty, který navíc jezdí na motorce a hraje na kytaru.“ „Nepřeháněj, Babs, začnu se červenat.“ Jen co si Babs povšimla, že se k nim blíží Lorraine s Petulou, přestala se usmívat. Byly do sebe zavěšené a něčemu se smály. Karl okamžitě vyskočil. „Kde je Mikey?“ Dívky se zastavily a podívaly se na sebe. Lorraine se snažila potlačit paniku, která se jí vkrádala do hlasu. „Povídal, že se vrátí k vám. Přemlouvaly jsme ho na druhou jízdu, ale bylo mu zle, takže už nechtěl pokračovat.“ Karl se prosmýkl mezi nimi a utíkal ke kolotoči. „Mikey, Mikey!“ Chňapl po nějakém dítěti, které zrovna procházelo kolem něj, až mu z ruky vypadlo jablko v karamelu. „Viděl jsi mého malého syna? Je asi tak starý jako ty, má na sobě kostičkovanou košili a hnědé kraťasy.“ Chlapec však neměl ani čas odpovědět, protože ihned začal ze země sbírat sladkou pochoutku. Karl si loktem udělal místo, protlačil se kolem něj a dál volal synovo jméno. Lidé okolo si vyděšeného otce nevšímali a sobecky se bavili. Nakonec doběhl ke lhostejnému chlapíkovi, který měl zřejmě kolotoč na starosti, 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500071
TAJEMSTVÍ
a chytil ho za límec. „Neviděl jsi mého chlapečka? Před několika minutami se tu vozil na kolotoči a teď zmizel.“ „Promiň, kámo,“ odpověděl mladík a odstrčil ho. „Musíš být konkrétnější. Za posledních deset minut tady bylo hodně děcek.“ Karl ho ignoroval a znova volal na syna: „Mikey, kde jsi?“ Když si všiml, že za ním běží Lorraine, otočil se. „Tak co?“ Byla celá červená, a přestože se snažila o bezstarostný tón, hlas měla o oktávu vyšší než obvykle. „Nic. Není po něm ani stopy. Co sis myslela, Lorraine? Měla jsi na něj dávat pozor. Přísahám, jestli se mu něco stane...“ Vtom zakročila Babs. „Přestaň, Karle, tohle nám nepomůže. Potřebujeme se soustředit. Rozdělíme se. Mikey nemůže být daleko.“ Trvalo jí pouhé dvě minuty, než ho uviděla. Seděl na lavičce, útlá ramínka se mu natřásala, oči měl napuchlé a červené. Když ji uviděl, vstal a vrhnul se jí kolem pasu. Dřepla si, pevně ho objala a políbila ho na čelo. Zatímco ho objímala, z levé nosní dírky mu vyšla bublina, která jí praskla na rameni. „Nemohl jsem vás najít,“ pobrekával s tváří zabořenou v jejích vlasech. „Táta mi říkal, že když se někdy ztratím, musím najít nějakého policajta, ale už mi neřekl, co mám dělat, když žádného okolo sebe nenajdu. Udělal jsem něco špatně?“ Babs ho chytila za ramínka a zadívala se na jeho ušmudlanou tvářičku, která se leskla od slz. „Ne, Mikey, neudělal.“ Znovu si ho k sobě přivinula a houpala s ním ze strany na stranu. Pořádně se k ní přitiskl a užíval si to. „Tak pojď, půjdeme za tátou, aby se o tebe už nebál.“ Babs chytila Mikeyho za ruku. Společně se prodírali mezi atrakcemi a hledali Karla. Zdálo se, že v tu chvíli je tam najednou dvakrát víc lidí než předtím, a Babs se jimi musela prorvat. Mikey uviděl tátu jako první. Zrovna se na něj vyptával návštěvníků, kteří čekali ve frontě před strašidelným zámkem. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500071
KATHRYN HUGHESOVÁ
„Tati!“ zakřičel. „Jsem tady. Babs mě našla.“ Když Karl uslyšel synův hlásek, prudce se otočil a Babs poznala, že z něj okamžitě spadlo napětí. Pustila Mikeymu ruku, aby se za ním mohl rozběhnout. Karl klesl na kolena a roztáhl ruce. Chlapec se mu vrhl do náruče a skoro ho povalil. Chvíli mlčeli, dokud Mikey neřekl: „Tatínku, nemůžu dýchat.“ Karl uvolnil své sevření a vzal Mikeyho obličej do dlaní. „Myslel jsem, že jsem tě ztratil, broučku.“ „Promiň, tatínku.“ „Nemůžeš za to, Mikey. Je to moje vina. Už nikdy z tebe nespustím oči.“ Karl se postavil a podal ruku Babs. Když ji chytila, přitáhl si ji blíž a jemně ji políbil na tvář. „Děkuju, Babs.“
Ukázka elektronické knihy