Se svými dětmi zacházím jako s pokladem, protože přesně to jsou. Prohlížel sis mého syna Wanu. Překvapilo tě, že mě má rád?“ Nijes zaskočeně zamrkal. „Ano, můj pane.“ „Očekával jsi nepřátelství. Že si mladý lev změří vůdce smečky. My ale nejsme zvířata, Nijesi. Nemáme se rvát o kousky moci a stahovat se navzájem dolů jako krabi v sudu. Tím se řídil můj otec. A já tedy taky, abych se stal jeho následníkem. Zabil jsem většinu sourozenců i jejich matky. Zabil jsem i otce, když na to přijde — na snový trůn jsem ho poslal vlastnoručně. Nic menšího si nezasloužil.“ Nijes sebou trhl. V chůzi do schodů pokračoval pouze ze zvyku a proto, že princ nezpomalil. Nepřekvapovalo ho, že princ získal aureolu díky vraždění — to tušila půlka města. Ale aby se k tomu přiznal, to bylo něco úplně jiného. Mluví se mnou o zradě. Proč? „Chci to všechno změnit, Nijesi.“ Minuli odpočívadlo a dál stoupali do vyšších pater, zřejmě do jedné z kite-ijanských věží. Na ochozech nikdo nebyl, všiml si Nijes, a schody se mírně leskly vrstvičkou prachu. „Chci, aby mé děti nikdy nemusely vraždit příslušníky vlastní rodiny. Chci, aby mě mé manželky milovaly — budou-li mít zájem —, a ne aby se mě bály. Chci, aby měl Gudžárej po zbytek svého trvání silné, moudré vedení. Pryč s šílenstvím. S nutností spoléhat v otázkách míru a štěstí na Hetawu.“ Nijes se zamračil, vytrhlo ho to z rostoucího neklidu. „Obdivuhodné cíle, můj princi — i když jsi však
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS299124
zajisté moudrým vladařem, nemůžeš zaručit, že tací budou i všichni tví následníci. Dokud bude moc představovat kořist, budou o ni soupeřit a zvítězí ti bezohlední.“ „Ano. Já vím. Všechny ty boje nás oslabují. Mezi tebou a Čarrisem, šunhy a žinhy, Gudžárejem a Kisuou. Když příliš zeslábneme, snadno nás potom ovládne někdo jiný.“ Zastavili se na dalším odpočívadle, už poměrně vysoko ve věži. Odpolední slunce vrhalo na podlahu překrývající se vzory rudých a zlatých obdélníků. Na konci odpočívadla byly těžké dřevěné dveře, zpevněné a zkrášlené kováním v severském duchu. Do pásu uprostřed byl zasazený velký zdobený zámek. Dveře? V Kite-ijanu? „Můj princi…“ Nijes polkl a zjistil, že mu najednou vyschlo v hrdle. „Smím se zeptat, kam to jdeme? Co budeme tady nahoře probírat?“ Princ došel ke dveřím, sáhl si pod košili a vytáhl dlouhý, těžký klíč na zlatém řetízku. „Bydlí tu jedna moje žena.“ „Jedna tvoje —“ Nijes na něj popleteně hleděl. Princ se díval na dveře, držel klíč, ale nehýbal se, neotvíral. „Dávám svým manželkám značnou svobodu, ale na oplátku očekávám oddanost. Tahle se mě snažila špehovat pro Hetawu.“ Podíval se na Nijese a pohled měl vzdálený a tvrdý. „Zrada je tím jediným, co nedovedu odpustit.“ Nijesovi přeběhl mráz po zádech. Dnes zemřu, pomyslel si. Princ se smutně pousmál, jako by jeho myšlenku zaslechl, a potom se otočil a odemkl dveře. Když opět
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS299124
promluvil, učinil tak lehkým, konverzačním tónem, jaký udržoval po celou cestu. Přesto Nijesovi neuniklo, že v něm nyní zazněla jistá ostrost. „Musíš si něco uvědomit, Nijesi: já chápu, proč to udělala. Vyrostla v Domě dětí — Hetawa pro ni byla jako rodina. Řídila se svým svědomím a to jí nemám za zlé. Opravdu obdivuju její oddanost… ale zrada je pořád zrada a nemůže zůstat nepotrestaná.“ Princ se opřel do dveří a otevřel je. Prošel jimi a ohlédl se po Nijesovi. Ten ho po chvíli o něco pomaleji následoval. Za dveřmi se nacházela úzká komnata lemovaná na jedné straně zazděnými okny — byla to zřejmě část chodby, kterou někdy v minulosti přehradili, aby dali vzniknout skladišti. Zůstalo jediné okénko na opačném konci. Místnost tonula ve tmě, po podlaze se rozléval pouze jeden obdélník krvavého světla. Bylo to tam cítit prachem, pryskyřicí a mnohem méně zdravými věcmi. Zatuchlým potem, nemytým tělem, nevyprázdněným záchodkem. Nijes mžoural do stínů a čekal, až se v nich rozkouká. Zpočátku rozeznával pouze bosou ženskou nohu ležící nehybně u okraje světla. Zbytek nohy i její majitelky se ztrácel ve tmě. Nijes z těch míst slyšel drsný, nepravidelný dech. Princ zamkl dveře. Cvaknutí těžké cizokrajné závory znělo v tom malém prostoru velmi hlasitě. „Věc se má tak,“ navázal princ, „že Hetawa jednoduše nepředstavuje hrozbu. Nemůžou mi nic udělat, aniž tím poškodí i sebe. Něco jiného je ale Kisua, Nijesi. Tím, žes do hry zapojil rozkošnou chytrou Sunandi, jsi mě přinutil jednat rychleji. Musím své
102
Ukázka elektronické knihy