Je zajímavé, že Lubomír Štrougal v pozici premiéra před listopadem 1989 se nesetkal s Františkem Čubou ve Slušovicích, k prvnímu setkání ve Slušovicích došlo až v roce 2011. Krédo Františka Čuby také bylo, že pokud si člověk zachová chladnou hlavu, může z každé situace najít východisko a minimalizovat případné ztráty. Předseda František Čuba v dané situaci mohl využít výhodu domácího hřiště. Pohyboval se ve svém rodném kraji, kde detailně znal všechny osobní vazby. Měl zde ale především silné rodinné zázemí a důvěru lidí v družstvu i ve vesnici. Tito lidé pochopili, že František Čuba svým způsobem řízení je jim schopen zajistit solidní životní úroveň. To hlavní ale byla jeho pozice v rámci jednotlivých hierarchických struktur KSČ. Z hlediska historických faktů a pochopení dalšího vývoje až do roku 1989 je třeba tyto skutečnosti blíže popsat. Po roce 1968 byli vyloučeni z KSČ – příslušníci ČSLA vedoucí funkcionáři JZD, vysokých škol, výzkumných ústavů (Kristkovi, Pytela Trnka, Hejzlar, Dřevjaný a jiní). František Čuba tyto přijal za družstevníky a pověřil je vysokými funkcemi. Byla to doba, kdy většina náměstků předsedy Františka Čuby byli vyloučení členové strany, pro československou společnost deklarovaní jako nespolehliví a po odborné stránce jim byly svěřeny podřadné práce. Toho i motivačně využil František Čuba, kdy na ně kladl enormní úkoly. Celkem se počet dle mého odhadu jednu dobu blížil stovce a František Čuba jednou řekl, že nadřízené orgány to tiše respektovaly, ale myslely, že číslo je o řád nižší, to je maximálně do deseti. Entuziasmus roku 1968 ve Slušovicích nemizel až do roku 1989. Lidé nebyli obtěžovaní nutností vstupu do KSČ kvůli řídicím funkcím a cestám na západ. „Nebyli zatěžováni neestetickými komunistickými plakáty s transparenty o nutnosti plnění závěru sjezdu KSČ.“ To vše překvapilo nově příchozí i Stanislava Devátého. Toto napsal „levicový“ Devátý o Slušovicích v samizdatu. Štrougal prohlásil o Husákovi - „nenáviděl Slušovice a lidi z 68., i Šika“, Husák byl brežnevista a anti Čech i dle názoru Hegenbarta. Hegenbart a patrně i Husák jsou znechuceni z Jakeše. Jakeš naopak Štrougala i Husáka uznává, ale chce řešit vše po svém, zdánlivě - 98 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298989
akceschopně. Štrougal mluví o své snaze reformovat v duchu 68, ale zároveň uznává Husáka i při znalosti jeho proklamované liknavosti k reformám. Štrougal popisuje Husákův odpor k jeho zvolení jako projev pomoci před neřešitelností. Ve skutečnosti Husák měl do poslední chvíle své plány jak předat moc, kdy především nechtěl Dubčeka ani Štrougala a patrně počítal s variantou nástupu Lorence ve snaze odstranit Jakeše. Hegenbart je proti Husákovi z pozic nacionálních i reformních, sám se alespoň pokoušel o konkrétní akční kroky na rozdíl od Štrougala, který měl jen proklamace. Hegenbart ovšem neměl přehled státníka, což měl Štrougal i Husák. Přijatelný pro Slušovice byl každý z těchto politiků, kromě Husáka. „Jedním z úkolů bylo prosadit projednání zkušeností Slušovic v sekretariátu a předsednictvu strany jako pokus o zobecnění jejich dobrých zkušeností, které vedou k vyšší produktivitě a intenzitě práce. Podařilo se, Gustáv Husák si však vymínil zprávu konzultovat. Postupně vyškrtával věty, posléze odstavce, až ze zprávy o zkušenostech slušovických zbylo, že stranicky pracují, schůzují a mimo jiné se starají o vědeckotechnický pokrok. Znamenalo to, že on neměl zájem, aby se cokoliv pozitivního ze Slušovic předložilo veřejnosti.“ Mluvil jste s Čubou o tom problému? Vadilo mu to?“ Dle vyjádření Rudoulfa Hegenbarta. „Ano, Čuba všechno věděl. Věděl, že jde o manévr Gustáva Husáka.“ Poprvé v životě jsem na vlastní oči viděl zmaterializované teorie, které jsem se učil na vysokých školách. Pokrok, vynikající řešení sociálních otázek, fakt, že se tu v blízkosti valašských hor stala věda a technika skutečně základní výrobní silou. To bylo reálné doložení životaschopnosti politiky „Pražského jara 68“. V mnohých směrech tuto politiku slušovičtí překonávali.55
VANĚK Miroslav, URBÁŠEK Pavel (editoři), Vítězové? Poražení? Životopisná interview, Politické elity v období normalizace, Prostor, Praha: 2005. 2.díl, Rudolf Hegenbart, s.120-121. 55
- 99 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298989
O tom, že JZD Slušovice nemělo vždy na slámě ustláno – řečeno v terminologii zemědělce, svědčí řada příkladů o liknavosti státních orgánů a bojích a úsilích, které musely projít, než se něco podařilo. Mnohdy se to neobešlo bez nemalých ztrát při vyřizování žádostí o vývoz zemědělských produktů. Například vyřizování žádosti o vývoz kmínu trvalo 5 měsíců a za tu dobu cena kmínu na světovém trhu klesla tak, že ho pak bylo možno prodat jen za 45 % původní možné ceny. U žádosti o vývoz máku se stalo, že než byl dán souhlas k vývozu 500 tun máku, zežlukl. Každoročně byly problémy s povolováním vývozu padaných jablek, která se v ČSSR zkazila, ač by mohla být výhodně vyvezena. Příslušné instituce více dbaly na to, aby je naše konzervárny nekritizovaly, že jim způsobily problémy, než na to, že dojde k národohospodářské škodě.56 Jakešovy zásluhy o Slušovice byly hypotetické, ke kolektivizaci by došlo v okrese i bez něho, stejně jako jinde. Zemědělci byli ke kolektivizaci tlačeni ekonomickými faktory danými nástupem techniky, mzdovou konkurencí průmyslu, emancipační aktivitou žen a mládeže. Techniku si drobný zemědělec nemohl finančně dovolit. Františka Čubu st. patrně k založení prvního JZD v okrese inicioval i strach z možných represí v souvislosti s procesem a následnou popravou jeho jmenovce Josefa Čuby (obava příbuzenské spojování) zatknutého v roce 1949 z nedalekých Rajnochovic – představitele antikomunistické skupiny „Hory Hostýnské“. Proces, dnes již zapomenutý a z neznámých důvodů naprosto nepřipomínaný, ač v něm bylo odsouzeno k vykonání několika trestů smrti, a byl v dané době roku 1951 velmi medializovaný, byl veřejně projednáván ve „Velkém kině“ v Gottwaldově za účasti obyvatelstva. Rozsah procesu, počet a brutalita uložených trestů patří ke špičce obdobných procesů probíhajících v té době v ČSR, o to víc je zarážející jeho historická a mediální utajenost. Hegenbart o Jakešovi prohlásil, že mnozí vkládali do nového generálního tajemníka M. Jakeše jako bývalého pracovníka Baťova koncernu naděje. Byli však zklamáni. Přešlapoval na místě, 56
VÁCHA Stanislav. Jak řídí Slušovice. Praha: Novinář, 1988, s. 43. - 100 Ukázka elektronické knihy