Růst životní úrovně a sociální problémy
•
97
daleko složitější. Městské oblasti dodnes pro venkovské obyvatelstvo představují důležitý zdroj pracovních příležitostí, kterých je na venkově nedostatek. Vidina vyšších příjmů a zlepšení kvality života postupně do měst nalákala velké množství lidí z venkova nebo z menších měst ve vnitřních čínských provinciích, jako je například Hubei, Henan nebo Gansu. Zjednodušeně řečeno, politika otevřených dveří a ekonomický růst také zapříčinily jeden z největších vnitrostátních populačních pohybů, jenž probíhá dodnes – desítky milionů lidí z chudých venkovských oblastí se začaly stahovat do měst a megalopolí. V roce 2000 ve městech přechodně žilo na 120 milionů nerezidentů – většinou se jedná o pracovní síly z venkovských oblastí migrující do měst (čínsky nongmingong nebo mingong), dnes je jich více než 240 milionů.86 Údaje navíc nezohledňují ty, kteří nezískali potřebné dokumenty a povolení k práci ve městech, a migrují tak nelegálně. Odhaduje se tedy, že počet migrujícího obyvatelstva je ve skutečnosti ještě vyšší.
Čínští migranti a migrantky uvnitř Číny v roce 2010, přičemž jedna tečka představuje 10 000 lidí. (Zdroj: „Hujizhi ceng rang guoren shiqu qianxi ziyou“《户籍制曾让国人失去迁徙自由》, Tengxun xinwen 腾讯新闻, 2015-12-02, modifikované.)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298983
98
•
SUPERVELMOC?
Migrujícími jsou ve většině případů rolníci, kteří v oblastech svého trvalého bydliště nejsou schopni najít práci v zemědělství, a proto z chudých venkovských oblastí odcházejí do měst za prací ve výrobním a stavebním průmyslu. Někteří také pracují v sektoru služeb, například jako drobní obchodníci, taxikáři nebo restaurační personál. Jiní využívají rozkvět zvláštních ekonomických zón, kde vývozní průmysl vytvořil velké množství pracovních míst v továrnách. Problémem však je, že přestože tito lidé dlouhodobě žijí ve městech, pracují tam, odvádí daně a v některých případech i zakládají rodiny, v důsledku omezujícího systému registrace domácností, nazývaného hukou, se ve městech nemohou trvale usadit a stát se městskými rezidenty a rezidentkami. Systém registrace je svázaný s místem trvalého pobytu jednotlivce a celé jeho rodiny a vyžaduje, aby každému čínskému občanovi byl v daném místě přidělen buď venkovský, nebo městský status. Hukou však není vázáno na místo narození jako spíše na hukou rodičů. Změna statusu je proto v případě rolnického obyvatelstva složitá, jelikož je často podmíněna vysokoškolským vzděláním nebo i určitou hodnotou majetku či úrovní příjmu.87 Hukou má vliv na kvalitu života lidí, podmiňuje například místo docházky na základní a střední školu, může mít dokonce vliv na počet bodů získaných v přijímacím řízení na vysoké školy – jde o takzvané gaokao, což je zkratka pro oficiální název „jednotné státní přijímací zkoušky na vysoké školy“. S ohledem na velikost čínské populace a na omezený počet kvalitních vysokých škol je konkurence mezi středoškoláky, kteří se hlásí na univerzity a později vstupují na trh práce, velmi vysoká. Na gaokao má každý student nebo studentka pouze jeden pokus za rok a výsledky této zkoušky určí, na jaké vysoké školy a obory mohou být uchazeči přijati. Tato zkouška tedy ve své podstatě rozhoduje o jejich budoucnosti. I proto jsou čínské děti vedeny k disciplíně a jsou na ně kladeny vysoké nároky. Přijetí na kvalitní vysokou školu, jako je Pekingská univerzita (Tsinghua) nebo šanghajská univerzita Fudan, pro některé může znamenat také větší šanci na změnu hukou. Venkovské obyvatelstvo v Číně čelí řadě překážek. Pokud například pracovnice, jež má venkovské hukou provincie Sichuan, migruje za prací do Chengdu, hlavního města zmíněné provincie, nebo i do sousedního samosprávného města Chongqing, musí nejdříve Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298983
Růst životní úrovně a sociální problémy
•
99
k tomuto účelu získat zvláštní povolení, které si navíc musí i zaplatit, a následně se ve městě zaregistrovat. Tímto však nezískává právo se ve městě trvale usadit a využívat sociální výhody, které městské obyvatelstvo má. Nepřísluší jí například nárok na příspěvek na penzi, její děti nemohou navštěvovat městské školy a bez příslušného městského hukou není ani možné si ve městě pořídit byt nebo jiné vlastní bydlení. Miliony rolníků tak zůstávají uvězněny na okrajích měst v sociálních ubytovnách a někdy i nelegálních hotelech, přičemž se netěší ani stejným pracovním právům jako jejich městské protějšky. V některých případech migrující pracovníci a pracovnice vydělávají až o 40 % méně než lokální městské obyvatelstvo a čelí řadě diskriminačních praktik.88 Omezení týkající se migrujícího obyvatelstva také vyústila v další sociální problémy. Lidé pracující ve městech přechodně si totiž s sebou nemohou přivést svou rodinu. Jejich děti tak často zůstávají ve svých rodných vesnicích nebo malých městech, kde navštěvují tamější školy, zatímco rodiče pracují ve stovky a někdy i tisíce kilometrů vzdálených aglomeracích. Je běžné, že rodiny migrujícího obyvatelstva se setkávají pouze jednou ročně během oslav lunárního Nového roku. Venkovské děti tak často bývají vychovávány svými prarodiči, a někdy jsou dokonce odkázány samy na sebe. Podobně je tomu i v případě starších rodinných příslušníků, kteří jsou často navíc závislí na příjmech svých dětí pracujících ve městech. Enormně vysoký přísun venkovského obyvatelstva do velkých čínských měst s více než třinácti miliony obyvatel, jako jsou Peking, Šanghaj, Nanking, Shenzhen, Guangzhou nebo Chengdu, v posledních několika letech vedl k tomu, že většina těchto měst se počet migrujících snaží omezit řadou restriktivních opatření. V roce 2017 například pekingská vláda odstartovala kampaň za vystěhování nelegálních migrantů a dala příkaz k demolici desítek ubytovacích zařízení, která byla označena za nelegální a v nichž přebývaly tisíce migrujících pracovníků.89 Ti tak byli nuceni se vystěhovat a v některých případech i město opustit. V současnosti je pro migrující velmi těžké se legálně přestěhovat za prací do velkých měst, jejichž prosperita je paradoxně ve velké míře postavená na pracovní síle přicházející „zvenku“. Nicméně po dosažení určité úrovně rozvoje pro tyto města přestává být „externí“ pracovní síla potřebná, a proto se ji snaží eliminovat. Své Ukázka elektronické knihy