Země v troskách
„Jako bys je neznal…“ „Neznal, rozhodně ne tak jako ty. Víš, že spolu mluvit nesmíme.“ Una pohnula koutkem úst. „Jasně.“ Komorowski se znovu napil. „Možná chtěli jen nakoupit.“ „Máme tu něco, co na západě ne?“ „Galerii starých mistrů?“ Una nechápavě zamrkala. Komorowski s úsměvem zavrtěl hlavou, jako že na tom nezáleží. Občas zapomínal, že většina lidí z povrchu ví o povrchu ještě míň než on sám. Nedaleko osady – Drážďan, jak se jmenovala kdysi – měli na hřbitově kousek od bývalé dálnice se Sieglinde další mrtvou schránku. Použili ji jen jednou, ale pokud byli němečtí zásobovači nedávno poblíž, mohla mu nechat vzkaz tam. Jestli měla co říct… Komorowski se nedokázal zbavit dojmu, že tušila, že se něco chystá. Ničím nepodloženého, ale přesto… Možná si nebyla jistá co, ale byla mazaná a chtěla něco víc – víc než jen sloužit městu, které polovinu svých obyvatel uvrhlo znovu do středověku. Jenže i za to se u nich trestalo. A Komorowski se od chvíle, kdy Sieglinde 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298979
Kristýna Sněgoňová
opravdu poznal, bál právě toho – že za tuhle touhu po něčem lepším jednou císař potrestá i ji. „Budeš spát dneska s nimi?“ Una ukázala ramenem ke schodišti a mnohoznačně se usmála. „Nebo…“ Komorowski potřásl hlavou. „Budu.“ Blondýna nedala najevo, jestli se jí tím dotkl, a jemu to bylo jedno – v osadě proslulé obchodem s moderními technologiemi a bezpečným ubytováním pro každého, kdo si ho může dovolit, si mohla společnost na noc vybírat a určitě nečekala na něj. Nebyla nevěstka, takže jí nikdy neplatil za víc než nocleh a pivo, a byla dost hezká na to, aby ji jeho odmítnutí neurazilo. Zvedl sklenici, aby pivo dopil, když ho do ramene uhodil Schlemming. Poslední lok vyšplouchl na pult a Una ho otráveně setřela. Schlemming si toho nevšiml, posadil se na stoličku vedle kapitána a zvedl ukazováček. Blondýna s rozmrzelým výrazem roztočila další pivo. „Jak dlouho se zdržíme?“ zeptal se Schlem ming. „Jen na noc,“ odpověděl Komorowski. „Sehnali jsme, co jsme měli.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298979
Země v troskách
Schlemming sklouzl pohledem po Uně. „Není to škoda?“ „Nech si zajít chuť,“ poradila mu a mrskla před něj pivo. Na rozdíl od většiny žen Una Schlemmingovu šarmu nepodlehla, možná proto, že byl i na povrchu potížista a v Unině podniku už se porval víckrát, než by se jí líbilo. Vlastně mohl i za to, že si Una vzala Komorowského do postele poprvé. Tehdy to Szulc přehnal s pitím a vrhl se na partu dělníků, kteří se rozhodli nahlas podělit o svůj názor na „sráče, co si nahoře žijou jak prasata v žitě, netřou bídu s nouzí a céček se bát nemusí“. Protože toho vypil víc, než měl, schytal pár ran do žaludku, ovšem potom na jeho obranu přispěchal Schlemming. Jednomu z nich zlomil ruku a druhému, než od ostatních stolů místní vyskočili kamarádům na pomoc, přerazil nos. Než je zbytek průzkumníků zastavil, dávno zapomněli na Szulce a zkopali Schlemminga tak, že se druhý den nedokázal zvednout na nohy a kapitán měl sto chutí ho na zemi nechat a nahoře nahlásit jako zběha. Vytáhl ho tehdy zadním vchodem na dvorek, zatímco rázná Una vyhazovala křičící štamgasty na mráz. Na dvorku 99
Ukázka elektronické knihy