v panujícím totalitním režimu myšlenkovou svobodu a povědomí o demokratických tradicích. Tehdy pro mne Nová orientace byla úplným zjevením, i Hromádku jsem bral se vším všudy. A hádal jsem se kvůli tomu s otcem po jeho návratu z kriminálu. Otec Hromádku znal z poválečného prostředí českých odpůrců nacismu a neshodl se s ním. Byl liberální demokrat se sociálním cítěním a Hromádkův poválečný příklon ke komunistům odmítal. Já, v duchu tehdejšího způsobu myšlení Nové orientace, jsem měl za to, že křesťanské sociální cítění nutně vede ke spolupráci s politickou stranou, která má v programu socializmus, tedy u nás s komunistickou stranou; ke spolupráci spojené třeba i s kritikou totalitních tendencí komunistů, ale vždy ke spolupráci. Po osmašedesátém roce už mi ovšem došlo, že na socializmus realizovaný komunisty nelze věřit jako na Pána Boha, že máme v českobratrské tradici, v Bibli vlastní východiska pro vytváření postojů vůči okolnímu dění. Patří k nim jak úcta ke svobodě jednotlivce ve všech rovinách života, i v té ekonomické, tak i ovlivňování společnosti směrem k větší spravedlnosti, k větší sociální solidaritě, ke které nás křesťany evangelium volá. Co pro mne bylo při studiu důležité
Kdybych měl říci, co pro mne bylo důležité v době mých bohosloveckých studií, mohl bych mluvit o lecčems. Učit jsem se musel předepsanou látku, která mi většinou přišla zajímavá a inspirativní. Nejzajímavější pro mne tehdy byla novozákonní teologie, jak nám ji předkládal J. B. Souček. Zvědav jsem byl ostatně i na starozákonní biblistiku (zejména v podání Hellera). Těšil jsem se i na Lochmanovy přednášky (především z filozofie), samozřejmě také na Molnárovy dějiny. Zajímal jsem se ovšem stále
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298917
98|99
i o témata týkající se pravdy a spravedlnosti, nápravy lidské společnosti. Na to navazovalo další pro mne tehdy důležité téma, totiž nenásilí jako cesta k prosazování ušlechtilých cílů. Petr Chelčický, Gándhí, Martin Luther King, později i Dom Helder Camara pro mne byly důležité postavy. Vzpomínám na historický seminář s profesorem Říčanem, kde jsem nadšeně mluvil o Petru Chelčickém, který jako jediný z první generace husitských myšlenkových osobností dokázal rozpoznat zrůdnost všech válek, i husitských. Říčan k tomu řekl, že to je pravda, avšak že zbývá dodat, že ve chvíli, kdy vesnice Chelčice byla ohrožena blížícími se nepřátelskými křižáky, zeman Petr Chelčický odvedl obyvatele své vesnice do bezpečí do nedalekého husitského opevněného města Písek. Toť příklad vlivu mých tehdejších profesorů, kteří mi v různých otázkách ukazovali cestu k méně černobílému pohledu na věc. V druhé polovině šedesátých let docházelo k postupné liberalizaci v kultuře. Začaly vycházet knihy, o jakých se nám dosud
Liberalizace v kultuře
ani nesnilo, v knihkupectvích se na ně stály fronty. Jak beletrie, tak naučné knihy. Objevily se i svobodomyslné časopisy, jako Literární noviny či Tvář. A začaly se hrát filmy jak cizího, tak českého původu (nová vlna v české kinematografii), které lidský život zobrazovaly mnohem pravdivěji, než dosavadní „socialistický realismus“. Na hudební scénu vtrhla rocková muzika. A začalo se veřejně mluvit i o krutostech nedávného stalinistického období. Všechny nové kulturní fenomény byly přítomné i mezi námi, studenty teologie, a někdy vyvolávaly diskuze a protichůdná hodnocení (všichni studenti nepatřili ke kulturně otevřeným křesťanům,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298917
na fakultě studovali i konzervativnější evangelíci, jakož i studenti přicházející z evangelikálního prostředí). Vzpomínám na příklad na Bergmanův film „Mlčení“, v němž jsou na tehdejší dobu velmi explicitní sexuální scény. Mnozí křesťané (i některé osobnosti z první generace Nové orientace) kvůli těmto scénám odmítli film jako takový, jevil se jim jako porno, proto ani nevnímali, že se jedná o dobrý film o lhostejnosti, sobectví a vzájemném nepochopení ve vztazích, film o osamění. Vysokoškolské protesty 1967
Na podzim 1967 vstoupila i do našeho fakultního studentského prostředí nespokojenost s totalitním chováním komunistického režimu vůči studentům. Konkrétně šlo tehdy o násilné potlačení pokojné studentské demonstrace ve strahovských vysokoškolských kolejích. Demonstrace neměla politické příčiny, šlo o protest proti neřešení technických problémů na kolejích (nefungovala elektrika, netekla voda atd.). Nicméně komunistická policie pokojnou demonstraci brutálně rozehnala. Na všech pražských vysokých školách se vzápětí konala spontánní studentská shromáždění, odkud se posílaly protestní petice. Bylo tomu tak i na naší fakultě.
Dubčekovy reformy
Po pár týdnech v lednu 1968 započala éra Dubčekových reforem socialismu. Jedna za druhou přicházely změny ve společnosti směrem k větší svobodě. Heslo o socialismu s lidskou tváří mělo velikou ozvučnost v českém národě, také mezi studenty teologie. I mezi nimi bylo společenské dění sledováno pozorně a vzbuzovalo naděje v lepší budoucnost. Členové Nové orientace (i sám profesor J. L. Hromádka) viděli v pražském jaru a jeho heslu o socializmu s lidskou tváří naplnění svých očekávání, že se
Ukázka elektronické knihy