98
k
a
r
l
h
i
l
l
•
d
e
n
h
n
ě
v
u
hřbetech. Naproti visela zarámovaná fotografie, na níž hlavní inspektor přebírá nějaké vyznamenání. Kromě notebooku, mobilu a hromádky dopisů na stole nic neleželo. Okno za mužovými zády bylo opatřeno mříží a nabízelo výhled na parkoviště. „Koordinátor případu?“ opáčil Black. Starling se pousmál. „Nové policejní označení. Jinak to znamená, že jsem byl pověřený vyšetřováním. Dáte si čaj nebo kávu?“ Black zavrtěl hlavou. „Chtěl jste mě vidět. Chytili jste vraha?“ Black samozřejmě odpověď předem znal. „Zatím ne. Ale nenecháme kámen na kameni. Doufám, že vám můžu s klidným svědomím prozradit, že máme kamerový záznam pořízený u vašich dveří – když… V době neštěstí. Nebude vadit, když vám ukážu pár záběrů? Je na nich muž, který nepochybně stojí za útokem. Možná ho poznáte. Třeba jste ho už někdy viděl. Chápu, že po vás chci moc. Pokud se rozhodnete odtud okamžitě odejít, naprosto to chápu a nezlobím se.“ „Ukažte mi to.“ Starling otevřel zásuvku u stolu a vytáhl z ní obyčejnou hnědou obálku velikosti A3. Vylovil z ní tři fotografie a vyskládal je před Blackem, jako by mu vykládal karty. Black na ně pohlédl téměř s úžasem. Je na nich chlap, který mu vyvraždil rodinu! Kvalita byla mizerná. Uviděl profil bělocha s nepopsatelným obličejem bez jakýchkoliv výrazných rysů s hlavou zakrytou policejní čepicí. Takové obličeje bývá těžké si zapamatovat, protože ničím nepoutají pozornost. Mnozí lidé si nepamatují tváře, zato jsou dobří na jména. Black to měl přesně naopak. „Už jste toho muže někdy viděl?“ „Nikdy.“ „Určitě?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298908
99
k
a
r
l
h
i
l
l
•
d
e
n
h
n
ě
v
u
„Naprosto.“ „Vidíte, že má na sobě standardní policejní uniformu. Není na ní nic nepatřičného – až na identifikační číslo, které je falešné.“ „Je mu to fuk,“ poznamenal Blake. „Prosím?“ „On o té kameře věděl. O zabezpečovacím systému věděl všechno. Je to pečlivý a disciplinovaný člověk. Přesto se nenamáhal zakrýt si obličej. Podle mě za svůj čin shrábl spoustu peněz, a tak je to poslední práce, kterou přijal. Zmizí v nějaké odlehlé části světa, kde si bude nerušeně žít v ústraní, a my už ho nikdy nespatříme. Ten nezakrytý obličej je totiž něco jako vzkaz.“ „Jaký, pane Blacku?“ „Že toho, kdo za tím stojí, se zákony netýkají. Je nedotknutelný a ví to. A přeje si, abychom si to uvědomili i my. Je to projev arogance.“ „I takhle se na to dá pohlížet. Ale takové věci se většinou nestávají. Viděli jsme už spoustu příšerných událostí, pane Blacku, a obvykle začaly tím, že někdo na někoho jednoduše dostal dopal. Vy jste za všech okolností právník, že? Doufal jsem, že v něm třeba poznáte nespokojeného klienta. Někoho, koho vaše kancelář v minulosti zastupovala. Někoho, kdo se domnívá, že mu něco dlužíte.“ Black nepříjemně dlouho držel Starlinga pohledem v šachu. Nemohl uvěřit, co slyší. „Moc dobře víte, odkud vítr fouká.“ Starling se chlácholivě pousmál. „Jsme si velice dobře vědomi, co se stalo synovi pana Granta…“ „Mluvíte o panu Grantovi?“ skočil mu Black do řeči. „Oukej. Potom víte, že na světě je pouze jediná osoba, která se domnívá, že má se mnou nevyřízené účty. A to je Peter Grant. Vy moc dobře víte, co je zač. Tady není o čem spekulovat. Jistě chápete, co je ve hře.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298908
100
k
a
r
l
h
i
l
l
•
d
e
n
h
n
ě
v
u
„Neměli bychom dospívat k předčasným závěrům, pane Blacku. Mezi tím, co se tu stalo, a Peterem Grantem neexistuje žádná souvislost.“ „Až na základní logiku. Grantův syn zemřel a on dává vinu mně. O devět týdnů později nájemný zabiják zastřelí moji ženu a dítě. A Peter Grant stojí shodou okolností v čele skotského ekvivalentu mafie. V čem se podle vás mýlím? A pochopitelně jsou tady ty nábojnice.“ Starling nachýlil hlavu. „Jaké nábojnice?“ Black zaváhal. Vtom ho něco napadlo. „Můžu mluvit s detektivem inspektorem Pattersonem? Vyšetřoval můj případ.“ Starling se zhluboka nadechl. „To bohužel nepůjde.“ „Proč?“ Policista mu celých pět vteřin upřeně hleděl do očí. „Protože je mrtvý.“ Black vyčkával. „Přede dvěma dny měl autonehodu.“ Ztišil hlas. „Dostal smyk a skončil mimo silnici. Tragédie. Byl na místě mrtvý. Znal jste ho dobře?“ Black se pokoušel vyrovnat s tím, co právě slyšel. Ze závěru, k němuž v duchu došel, celkem mrazilo. „Docela dost.“ „Mluvil jste o nábojnicích?“ pokračoval Starling. „Tím se netrapte. Omlouvám se. Jsem jen trochu zmatený. Stalo se toho tolik… Ne, o žádném nespokojeném klientovi nevím. A muže na fotce nepoznávám.“ „Dobře, pane Blacku. Děkuji vám za pomoc v tomhle příšerném čase. Ještě jednou přijměte moji hlubokou soustrast. Kdybyste si třeba ještě na něco vzpomněl – na cokoliv –, potom se mi prosím ozvěte. Nenecháme kámen na kameni, o tom vás ujišťuji.“ Sáhl do stejného šuplíku, odkud vzal fotografie, a podal Blackovi vizitku.
Ukázka elektronické knihy