KIRA SINCLAIROVÁ
„On si mě chce obléct jako panenku?“ Blakely už vůbec ničemu nerozuměla. Zároveň ji ale překvapilo, jak přesně ji Gray dokázal odhadnout. Opravdu nikdy nebyla ten typ, který by si v dětství zkoušel mámin make-up nebo se snažil klopýtat po domě v jejích lodičkách. Když se ohlédla zpátky, musela přiznat, že pro smích a hry nebylo v jejím dětském životě místo. A štěstí a radosti v něm také příliš nebylo. Samozřejmě to nebylo tak, že by byla vysloveně nešťastná. Spousta dětí na tom byla o hodně hůř, ale… „Myslím, že vám chce pouze dát šanci cítit se ve svých šatech skutečně krásná.“ Blakely na ni překvapeně zamrkala, ale i když se snažila, nedokázala si vzpomenout, jestli si tak vůbec kdy připadala. Do práce se vždy oblékala tak, aby vzbuzovala dojem přísné kompetentnosti. Jako někdo, kdo je připravený nekompromisně vyřešit jakýkoli problém, jakoukoli překážku, která mu přijde do cesty. Když tak vzpomínala, uvědomila si, že nešla ani na maturitní ples a nejspíš nikdy v životě neměla večerní nebo společenské šaty. I když především proto, že nikdy neměla důvod po nějakých toužit. A nebyla si úplně jistá, jestli s tím má začínat právě teď. „Já ale na nějaké načančané růžové šatičky opravdu nejsem.“ „To je dobře,“ zasmála se Desiré. „Protože žádné takové s sebou nemám.“ Začala z obalů na věšáku vytahovat jednotlivé modely, které si pro ni připravila. Jedny dokonale obepínaly její křivky. V druhých si zase připadala jako nahá. Další zářily až příliš zeleně. Ne, usoudila, tohle nebude fungovat. Pohledem se stále vracela k černému overalu, který jí Desiré ukázala jako první. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298853
ODVAHA RISKOVAT
„Zkusím si tohle,“ rozhodla se najednou. „To jsem tak nějak předpokládala,“ zasmála se Desiré. „Ale stejně, nechcete si jen tak pro zábavu zkusit i něco jiného?“ „Ani náhodou.“ Desiré jí tu možná vyskládala polovinu svého butiku, ale její nabídka ponechala Blakely naprosto klidnou. „Fajn. Tak si ho oblečte a já vám dopnu zip.“ Blakely zmizela v ložnici a s hlubokým povzdechem si svlékla své kraťasy a tričko. Otočila se zády ke dveřím a strčila nejprve jednu, pak i druhou nohu do nového oblečení. Jakmile si overal vytáhla přes ramena, došlo jí, že na první pohled zcela konzervativní šaty jsou ve skutečnosti pekelně sexy. Neměly dokonce žádná záda. Pas byl zabraný a zdůrazňoval jak oblé boky, tak rozšiřující se trup s plnými ňadry. Tenká látka jí padala z ramen pod klíční kost do odvážného výstřihu, zatímco na druhé straně jí objímala zadeček a zakrývala její dlouhé štíhlé nohy. Vzhledem k tomu, že overal neměl záda, nemohla si pod něj vzít ani podprsenku. Ňadra jí volně spočívala v měkounké tkanině, a kdykoli se nadechla, chladivá látka jí dráždivě laskala bradavky. Stačilo, aby si pomyslela, že si tohle oblékne před Grayem, a její tělo okamžitě zareagovalo po svém. Bradavky jí ztuhly a napřímily se v očekávání dalšího laskání. Sevřela si prsa v dlaních a pomalým masírováním se je pokoušela zbavit napětí. „No to je tedy pohled pro bohy!“ Blakely sebou překvapeně trhla při zvuku Grayova hlasu. Okamžitě ruce zase spustila, jako by ji přistihl při něčem nepatřičném. „Ne, ne, hezky si dej ty ruce zase tam, kde byly.“ Blakely zabloudila pohledem k zrcadlu nad 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298853
KIRA SINCLAIROVÁ
prádelníkem. Viděla, jak ji Gray doslova hltá pohledem, oči naplněné vášní, kterou nemohla nevnímat. Zavřel za sebou dveře. „Jsme tu jenom my dva,“ poznamenal na vysvětlenou a ona pomalu zvedla ruce a přiložila si je opět na prsa. „Na co jsi přitom myslela?“ zeptal se provokativně. „Na tebe,“ odpověděla bez váhání. „A na co přesně?“ „Napadlo mě, jestli bys mě z těch šatů nechtěl třeba dostat. Cítila jsem ty šaty na bradavkách a představovala jsem si, jak mi je líbáš. Okamžitě se mi postavily. Byla to strašná trýzeň. Jen jsem se snažila si trochu ulevit.“ „A pomohlo to?“ „Moc ne.“ „Proč?“ „Protože to nebylo přesně to, co jsem chtěla.“ Smyslně se pousmál. „A co jsi chtěla.“ „Tebe.“ Potřásl hlavou. „Co kdybys to trochu rozvedla?“ „Chtěla jsem, abys mě líbal jako dnes v noci. Jako bych byla vzduch, bez něhož nemůžeš dýchat. Chtěla jsem, aby mi hladil a dráždil každičký kousek mého těla. Chtěla jsem tě cítit celého až hluboko v sobě, jak mi to děláš tak dlouho, až oba křičíme rozkoší.“ Gray se odlepil od dveří a ona se dívala, jak míří k ní. Zachvěla se vzrušením, že se jí dostane toho, co mu právě popsala. Nic z toho však neudělal. Jen se k ní sklonil a políbil ji na rameno. Pak ji sevřel rukama boky a natočil ji k zrcadlu. „Co vidíš?“ zeptal se. „Sebe.“ „A co ještě,“ chtěl slyšet víc. Pokrčila rameny. „Mám hrozné vlasy. Ty šaty jsou nádherné, ale asi už těžko najdu důvod, proč bych si 100 Ukázka elektronické knihy