DEVÁTÁ KAPITOLA Byl to příšerný týden, a to byl teprve čtvrtek. Astrid nedokázala přestat myslet na svůj rozhovor s Clayem a na všechno, čím si prošel. Měla ho ráda. A moc. Ale teď se ptala sama sebe, jestli opravdu chce mít v životě tolik problémů. Manželství s Johnathonem bylo těžké. Celé roky se snažila získat jeho pozornost a náklonnost. Měsíc za měsícem podstupovala léčbu neplodnosti, až si nakonec musela přiznat, že se láska mezi nimi změnila na něco mnohem méně vřelého a láskyplného, než kdy chtěla. Co když se to stane znovu? V práci se s Clayem vrátili ke své staré dynamice, ale ve vzduchu visela stísněnost, která tam dříve nebyla. A to už bylo co říci, protože jejich vztah před Los Angeles býval místy dost napjatý. Možná to bylo všechno jen v její hlavě a Clay vůbec nemyslel ani na ni, ani na věci, které mu řekla. Ale doufala, že to tak není, a že si alespoň něco z toho vezme k srdci. Ano, utrpěl velkou ránu. Ale nebyl sám, kdo si nesl nějaké šrámy a jizvy. V určitou chvíli si bude muset přiznat, že možná své srdce nechrání… že ho jen pomalu dusí k smrti. Alespoň že ji dnes večer čekalo rozptýlení od vířících myšlenek plných Claye. Tara a Miranda k ní přijdou na večeři. I když i tohle s sebou neslo své vlastní komplikace. Miranda si domyslela, co se stalo mezi Astrid a Clayem. Astrid byla upřímně překvapená,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298849
TAJNOSTI VYVOLENÝCH
že jí kvůli tomu během týdne nezavolala, ale byla si jistá, že na to přijde řeč dnes večer. A když u toho bude i Tara, nebyla si jistá, jak to všechno dopadne. Dnes večer to bude poprvé, co se všechny tři manželky sejdou u Astrid v jejím střešním bytě v centru San Diega. Všechny jejich předchozí schůzky byly u Tary nebo Mirandy, krom případů, kdy se sešly ve městě, aby šly shánět šaty pro Astrid, anebo při mnohem smutnějších příležitostech, jako byl Johnathonův pohřeb nebo čtení poslední vůle v právní kanceláři. Zdálo se, jako by to bylo před deseti lety, ale bylo to teprve několik měsíců. Astrid nikdy nečekala, že by se mohla stát jejich obchodní partnerkou, ale přesně to se stalo, když mezi ně Johnathon rozdělil svůj podíl Sterling Enterprises. Většinou měla Taru a Mirandu moc ráda a byla vděčná, že se je Johnathonovi podařilo po své smrti spojit. Přál si to tak? Chtěl, aby z nich tří byly kamarádky? Uměla si představit, že přesně o tohohle jeho egu šlo. Takový byl prostě Johnathon: ohýbal svět tak, aby vyhovoval jeho potřebám. A Astrid zapřemýšlela o tom, jestli by se od něj neměla zpětně něčemu přiučit. Jídlo přišla včera připravit její osobní kuchařka, na ní už bylo jen ho ohřát a naservírovat. Jako hlavní chod budou mít lososa glazovaného medem a jako dezert čokoládovou pěnu. Astrid si ráda dopřála něco sladkého, kdykoli měla příležitost. Život je příliš krátký. Tara a Miranda dorazily společně a Tara přinesla lahev vína. Měla na sobě černou hedvábnou blůzu a kalhoty šité na míru, a vypadala do poslední špetky jako silná žena, která má vše pod kontrolou. „Nebyla jsem si jistá, co budeš podávat, ale říkala jsem si, že dobré chablis nic nezkazí.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298849
KAREN BOOTHOVÁ
Astrid dárek přijala a okamžitě poznala značku. „Tohle víno miluju! Do té vinice mě Johnny bral pokaždé, když jsme byli ve Francii. Měl to moc rád.“ „Je hrozně roztomilé, když mu říkáš Johnny.“ Miranda vypadala úžasně ve švestkově modrých šatech, které zvýraznily její havranově tmavé vlasy i rostoucí bříško. Astrid se začervenala. „To je starý zvyk, kterého se musím zbavit. Nikdo jiný mu tak neříkal.“ Miranda se usmála a poplácala ji po rameni. „Chápu to. Všechny máme na Johnathona speciální vzpomínky. Třeba jako tu vinici ve Francii. Protože mě tam taky bral.“ „I mě,“ kývla Tara. „A jen pro přesnost, o té vinici se dozvěděl ode mě. To já byla nadšenec do vína během našeho manželství.“ „To je zajímavé. Vždycky se pasoval na experta,“ usmála se Astrid a zavedla je do svého prostorného bytu s vysokými stropy a dost nepraktickou barevností v odstínech bílé a smetanové. Měla tu všechno, co mohla potřebovat. Prostorný obývák, formální jídelnu a dokonalou kuchyni. Byla tu jen jedna ložnice, ale byla tak velká a tak nádherně zařízená, že o ní Astrid občas mluvila jako o své kukle. Patřila k ní koupelna se sprchovým koutem, vanou pro dvě osoby a také průchozí šatník, který dokonce i ona měla problém naplnit. Ovšem bez ohledu na to, jak byl její domov dokonalý, byla to osamělá existence na vrcholku mrakodrapu. Někdy si tu připadala jako princezna zavřená ve věži. „Je to tu ohromující.“ Miranda popošla k oknům. Z dvacátého poschodí byl úžasný výhled na město a zátoku, především v noci, kdy světla zářila jako diamanty na pozadí nočního nebe. „Dekuju. Johnathon ho pro mě koupil krátce poté, 100 Ukázka elektronické knihy