SHARON KENDRICKOVÁ
za jednoho z nejbohatších mužů na světě. Uvnitř však zůstávala stále stejnou Lucy. Ženou, ne úplně celistvou, která se vdala za muže, jenž vůči její lásce a emocím zůstával lhostejný. Pokud však nechce zničit jejich líbánky, bude muset svou nejistotu potlačit. Naučí se ji zvládat a přizpůsobí se jí. Právě se provdala za nejúžasnějšího muže na světě, hodlala si tyto jedinečné svátky užít a kvůli oběma si z toho vzít to nejlepší. Drakon mlčel, když jeli po hrbolaté cestě k vile na vrcholku útesu. Právě míjeli dramatický skalnatý ochoz, o kterém někteří lidé říkali, že se podobá mužskému obličeji. Cítil, jak z jeho těla uniká napětí posledních několika týdnů, a to nejen kvůli endorfinům, které se vyplavily při sexu a stále v něm po tom úžasném styku s manželkou během letu přetrvávaly. Ne. Nyní v něm převážil pocit úspěchu, protože všechno dopadlo přesně tak, jak si naplánoval. Dokázal to. Získal pro malého synovce vhodnou matku a teď už mu zbývalo, jen aby přesvědčivě hrál roli spokojeného novomanžela. Pokud mohl usuzovat z prvních čtyřiadvaceti hodin manželského života, nemělo by to být příliš těžké. Opřel se zády o kožené sedadlo a mírně se pousmál, právě když do jeho úvah pronikl Lucyin vzrušený hlas. „Podívej, Drakone! Tamhle. Co to je?“ Přimhouřil oči ve směru jejího napřaženého prstu. „Sokol stěhovavý. Ještě jsi žádného neviděla?“ „Nejsem si jistá. A i kdyby, stejně bych nevěděla, jak se jmenuje.“ „A to si říkáš holka z venkova?“ dobíral si ji. „Dobře víš, že bydlím jen hodinu od Londýna, což se nedá zrovna považovat za venkovský zapadákov,“ ohradila se a naklonila se dopředu, aby na sokola líp viděla. „Páni. To je úžasné. Je rychlý a elegantní.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298805
NEVĚSTA POD STROMEČEK
„A taky vražedný,“ dodal s kamennou tváří. „Každopádně pro malé savce.“ „Asi ano.“ Obrátila se a pohlédla na něj. „Moře je nádherně modré. Myslíš si, že se budeme moct vykoupat?“ Drakon si pomyslel, jak toužebně zní její hlas, a připomnělo mu to chvíli, kdy ji tu viděl poprvé a její tělo proplouvalo azurovou vodou v jeho bazénu. „Je prosinec, Lucy,“ připomněl jí jemně. „Obyvatelé Spojeného království plavou v každém počasí,“ informovala ho. „Nedávno byla v novinách fotka nějaké Skotky, která musela rozbít led krumpáčem, aby si mohla jít jako každý den zaplavat.“ Zasmál se. „Nejsem si jistý, jestli bych ti svěřil krumpáč. Uvidíme. Ale dnes určitě ne. Právě teď mám na mysli jen jedinou věc, a to odvést si svou krásnou manželku co nejdřív do postele.“ Lucy měla v úmyslu protestovat. Povědět mu, ať takové věci neříká, protože krásná není, zní to nebezpečně romanticky a nerada by se nechala vtáhnout do víru falešných slibů, které ji přimějí toužit po něčem neskutečném. Protože lichotky vážně nic neznamenají. Jsou to jen slova. Přijeli k honosné vile, kde už čekali v řadě všichni členové personálu, aby je přivítali. Hned jak si s každým potřásla rukou, všimla si obrovského ozdobeného stromečku, který zářil v jednom rohu rozlehlého obývacího pokoje hned za vstupní mramorovou halou. „Nevěděla jsem, že máte vánoční stromečky i v Řecku,“ pronesla užasle, zatímco hleděla na svěže zelené větve ověšené hvězdami a pohádkovými světly. „Naopak, milujeme je. K tomu teplotu pod nulou nepotřebujeme,“ odpověděl Drakon mírně posměšným tónem. „Na Štědrý večer děti zpívají koledy 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298805
SHARON KENDRICKOVÁ
a chodí od domu k domu s ořechy v dřevěných zlatě pomalovaných miskách, které svým tvarem připomínají lodičky. A samozřejmě si dáváme dárky.“ Lucy si vzpomněla na skromný dárek, který mu koupila a uložila si ho na dno kufru. A zatímco ji Drakon vedl nahoru do prostorné ložnice s výhledem na Středozemní moře, čím dál víc si uvědomovala, jak nemístně bude v tomto okázalém prostředí vypadat. V pokoji prozářeném jasným světlem se nervózně rozhlédla a hlasem, který se tomu jejímu skoro nepodobal, promluvila: „Vypadá to tu… jinak.“ „Taky to jiné je.“ Pokynul k nedotčené široké posteli s lněným přehozem a k čerstvě vymalovaným světle šedým zdem. „Rozhodl jsem se to tu zrenovovat, než přijedeš.“ Chvíli mlčela. „Vážně? A proč?“ „Záleží na tom?“ Lucy se snažila tu otázku nepoložit, ale nedokázala to. Později se pokusí ospravedlnit své jednání odůvodněním, že se potřebovala dozvědět, na čem je, ale ve skutečnosti se to možná podobalo situaci, kdy si dělala starosti, jestli se jí zahojí rána na prstě, a přitom si ji bezděčně znovu rozkrvácela. „Podle mě ano,“ připustila lehkovážně. „Nemáme být jeden k druhému upřímní, když jsme svoji?“ Nastalo ticho. „Prostě mě napadlo, že bude dobré začít nanovo, s úplně čistým štítem.“ „Jinými slovy že budeme používat povlečení, ve kterém nespala žádná jiná žena?“ Trhl sebou. „Pokud chceš.“ Přikývla. Odmítala zcela nerozumné nutkání k slzám, které ji bodaly v očích. Znala realitu, protože jí v Londýně svou minulost detailně objasnil, aby snad nedošlo k žádnému omylu. 100 Ukázka elektronické knihy