V......... A zase jsme byli v osadě a pátrali po vrahovi Máchwy. Myslím, že o našem nočním dobrodružství se nedozvěděl nikdo. Poté co Pénghwed se Sewídem odhalili úklad kouzelníkových přátel, vzali nás do svého člunu, přistáli na břehu dál od vesnice a nepozorovaně nás dopravili zpátky do našeho domu. Velikému hostiteli a jeho společníkům poradili, aby se na moři raději zdrželi. Nikdo se neměl dozvědět, že nás Sloup světa dal odvézt na moře, aby nás tam zastřelili, ale ani to, že my sami jsme člun najali. Navenek se nic nezměnilo. „Tak si to shrneme,“ prohlásil strýc druhý den ráno, když jsme po snídani odložili prázdné misky. V našem domě jsme navzdory indiánským zvykům dojídali. „Co si chcete shrnout?“ zeptal se lovec. „Jediný, kdo připadal v úvahu jako vrah, byl Ten, který nikdy nechybí. Ale když s tím hámats’a neměl nic společného…“ „Ten, který nikdy nechybí byl jediný, o němž jsme si mysleli, že mohl mít důvod i příležitost Máchwu zabít, ale to neznamená, že v úvahu nepřipadá nikdo jiný,“ upřesnil strýc. „Vyptávali jsme se ve vesnici, jestli někdo jiný měl důvod Máchwu nenávidět. Nepřišli jsme na nic…“ „Možná byla chyba hledat člověka, který by měl důvod… Říkal jste, že v téhle vesnici může bydlet asi tak dvě stě indiánů?“
◀
Vacek_Zajatci Pána bouří_vnitřek.indd 97
97
▶
20.08.2021 10:36:07 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298765
„Tak bych to odhadoval.“ „Víte snad, kolik Máchwových příbuzných odjelo na tu slavnost?“ „Několik velkých člunů.“ „Kolik to znamená lidí?“ „Možná… šedesát.“ „Šedesát? Poslyšte, ten Máchwa měl početnou rodinu… Dobrá, řekněme, že tu zůstalo nějakých sto čtyřicet indiánů. Když odečteme drobotinu a nejstarší lidi, zbývá nám jich asi sto. Souhlasíte?“ „Pokračujte.“ „Z té stovky lidí může být polovina mužů, tedy padesát. Protože je těžko představit si ženu, která by se procházela s ručnicí, myslím, že ženy můžeme vyloučit. Souhlasíte, sir?“ „Povídám, mluvte dál. Ještě pořád nevím, kam vlastně míříte.“ „Po odjezdu Máchwovy rodiny zůstalo ve vsi všeho všudy padesát dospělých mužů, ovšem hodně z nich bylo v době, kdy k vraždě došlo, na moři. Kolik myslíte, že jich bylo?“ „Přesně vám to neřeknu, ale když si tak vzpomínám, kolik se jich kolem nás seběhlo… Myslím, že ve vsi jich zůstala asi tak polovina.“ „Já bych to taky tak odhadoval. To znamená, že vrahem je pravděpodobně někdo z těch pětadvaceti mužů, kteří ve vsi zůstali. Možná že se dostaneme dál, když se přestaneme zajímat o to, kdo se s mrtvým dostal do sporu, a budeme se zajímat o to, co kdo v době, kdy došlo k vraždě, dělal.“ „Pětadvacet mužů je dost,“ namítl jsem. „Myslíte, že se nám podaří zjistit, co každý z nich dělal?“ „Ve skutečnosti je jich méně, Bernarde,“ upozornil mě strýc. „Nezapomínej na Kanibaly. Tři Kanibaly drží odloučené v jejich domech a hlídá je stejný počet medvědích tanečníků. To znamená, že máme o šest podezřelých méně.“
◀
Vacek_Zajatci Pána bouří_vnitřek.indd 98
98
▶
20.08.2021 10:36:08 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298765
„Takže pokud ve vsi zůstalo opravdu jen pětadvacet mužů, podezřelých je jenom devatenáct,“ upřesnil jsem. „Nejspíš jich bude ještě míň,“ prohlásil Harvey. „Pokud vím, jeden leží už řadu dní napůl v bezvědomí. To by bylo osmnáct.“ „Osmnáct mužů není tak moc,“ řekl strýc. „Nezapomínejte, že Sewíd v tu dobu seděl na plošině na břehu a měl poměrně dobrý přehled o tom, co se ve vsi děje.“ „To je pravda,“ namítl lovec, „ale nezapomeňte, že ani Sewíd nemá alibi. A kromě toho, co když Máchwu zastřelil nějaký stařec? Nebo žena? Co když to byla nešťastná náhoda a zabilo ho dítě? A co ti indiáni, kteří odpluli na moře? Jak můžeme vědět, že se nikdo z nich potají nevrátil, nenechal člun někde dál od vesnice a nevyřídil si s Máchwou v tichosti účty?“ „Až si promluvíme se Sewídem, budeme moudřejší,“ mínil strýc. „Doufejme,“ řekl lovec. „Ale rozhodně bychom měli uvažovat o tom útěku k Álchasimkům. Napadlo vás vůbec, co by se stalo, kdyby indiáni přišli na to, že jsme náčelníkovi vzali jeho měděný poklad?“ Když se po snídani ukázal Sewíd, zeptal se ho strýc přímo: „Pověz mi, Sewíde, kolik zůstalo ten den, kdy Máchwu zabili, v osadě lidí?“ „Musím si vzpomenout, gjíghamé…“ Sewíd začal zpaměti počítat indiány, s nimiž se ten den v osadě setkal. Nejspíš sice nevěřil, že nám to k něčemu bude, ale dělal to poctivě. „Zajímají tě všichni, kdo tu zůstali?“ „Bez žen, dětí a slabých starců. Dospělí muži.“ Sewíd v duchu chvíli počítal a pomáhal si při tom prsty. Nakonec nám ohlásil výsledek. „Dvacet šest,“ řekl. „Ty, kteří byli na moři, do toho nepočítáš,“ ujistil se strýc. „Ne, jen ty, co zůstali ve vesnici.“
◀
Vacek_Zajatci Pána bouří_vnitřek.indd 99
99
▶
Ukázka elektronické knihy
20.08.2021 10:36:08