R o s e C a r ly l e • D í v k a
v
z rc a d l e
Dovleču se do kormidelny a zapnu navigační světla. Ručička ukazatele paliva se drží na nule, ale motor ještě běží. Vypnu ho. Šetři palivem na zítřek. Zítřek nenávidím. S námahou sestoupím po schůdkách do salonu. Oceán začíná být neklidný. Jachta se kymácí a vítr ji nachyluje na bok. Tady ne, radí mi vnitřní hlas, jakmile zamířím k pohovce. Jdi se vyspat do pohodlné postele. Nezbývá než doufat, že kdybychom během noci míjeli jiné plavidlo, kormidelník zahlédne navigační světla Batšeby a bezpečně se jí vyhne. Táta nám sice vtloukal do hlavy, že nechat loď plout bez dozoru je neodpustitelná lehkovážnost, jenže já nemám na vybranou. Potřebuju se vyspat – a koneckonců co jsme vypluli z Thajska, nezahlédli jsme jedinou loď. Celý den jsem měla zapnutou vysílačku a nezachytila jediný signál. Momentálně se Batšeba nachází uprostřed nejméně frekventovaného oceánu na světě, celé dny plavby od plavebních tras. Kolize v žádném případě nehrozí. Rozsvítím v salonku; na tmavé televizní obrazovce zahlédnu svůj odraz. Televize! Polije mě horko, jako by mě někdo udeřil pěstí do hrudi. Domácí televizní okruh! Co to říkala Summer… Televize zobrazuje nahrávku, nebo snímá přímý přenos? Vlastně si ani nebyla jistá, jestli ten starý krám funguje. Ovladač… Aha, říkala, že je zamčený v zásuvce s jejím snubním prstýnkem. Táta uchovával klíč na tajném místě – skrýš mi neprozradila ani Summer. Vytáhnu svůj námořnický nůž a pokouším se zámek vypáčit. Od sestřina zmizení uplynulo šestnáct hodin. Mažou se záznamy po čtyřiadvaceti hodinách? O technice v době, kdy táta televizi instaloval, toho mnoho nevím. Používali disky? 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298741
R o s e C a r ly l e • D í v k a
v
z rc a d l e
Bodám do zásuvky jako smyslů zbavená. Konečně se trošku pohne. Prudce potáhnu za úchytku. Zásuvka leží na podlaze a obsah se rozletí do všech stran. Přikryju dlaní sestřin zásnubní a snubní prsten, než se někam zakutálejí a nasadím si je na prst poraněné pravé ruky, jinak bych je mohla někam založit. Popadnu ovladač, otočím proti televizi a stisknu knoflík. Nic. Vybité baterie. Vyndám je, hodím na zem a běžím do kormidelny, kde máme ve stolku s mapami zásobu náhradních baterií všech velikostí. Vytáhnu dvě tužkové AA. Třesoucími prsty je nasadím do ovladače. Tentokrát obrazovka zabliká. Procházím kanály, ale ozývá se jen praskání. Pak obrazovka vypne, ale dole vidím datum a čas. Dvacátého devátého března, sedm večer. Přímé nahrávání. Jak ho vrátit na začátek? Mačkám všechny knoflíky. Záznam musí být někde uložený! Vytáhnu televizní zásuvku ze zdi. Za přijímačem je starý notebook. Přejedu prsty přes trackpad a displej se rozsvítí. V aplikaci „Uzavřený TV okruh“ najdu tentýž záznam, jako v televizi a v dalším okně pak sedm složek, každá s jiným datem. Otevřu tu se včerejším datem. Začínám sledovat záznam z osmadvacátého března v jedenáct večer. Posouvám čas dopředu, ale zatím nic. Až patnáct minut před půlnocí se rozsvítí v kokpitu a objeví se Summer. „Mám to!“ vykřiknu. Sestra vypadá tak skutečná… Vydechnu a posadím se na pohovku, jako kdyby bylo všechno v pořádku… jako kdybych ji našla. V následujícím okamžiku si uvědomím, že se stanu svědkem smrti Summer. Naděje je škodolibý démon. Pohrává si s vámi, pokouší vás, a jakmile začínáte věřit, rozplyne se. Umře. Ztratila jsem Summer a nyní přijdu o poslední naději. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298741
R o s e C a r ly l e • D í v k a
v
z rc a d l e
Summer stojí v kokpitu v šortkách, čepici a mračí se – ovšem ne v obavách. Tímhle výrazem odjakživa vyjadřuje spokojenost. Připravuje překvapení. Kamera je v úrovni lodi, nikoli obzoru, je tedy těžké odhadnout, kam míří příď poté, co Summer napnula hlavní plachtu. Objektiv zachycuje záď, kde je zřetelně vidět náklon jachty na levobok. Když Batšeba opustila rovníkovou zónu, Summer nejspíš zachytila západní vítr. Proč jen jsem ji nevarovala, co může nastat? Copak jí nedošlo, že pasáty nevanou tímhle směrem? Určitě šlo o nějaké místní proudění, které brzy ustane. Tohle Summer netuší. Podkasá plachtu, posadí se a kouká, jako kdyby způsobila zázrak. Po několika minutách vyskočí a běží ke kameře, která ji zachytí z detailu. Pak zmizí ze scény, nato se objeví s mobilem u ucha. Při telefonování upírá zrak k přídi. Tvář má přímo před objektivem, takže z jejího blaženého výrazu usoudím, že volá Adam. Přihodilo se snad něco Tarquinovi? Summer vyskočí na sedátko v kokpitu, aby byla co nejvýš a líp slyšela. Spojení je nejspíš mizerné, protože to vypadá, že do telefonu křičí. Vtom se zakymácí, škubne to s ní, jako kdyby do ní loď strčila. Na rozdíl od sestry vím, co se děje. Vítr se mění. Summer cítí, že je něco špatně a zareaguje tím nejhorším způsobem. V domnění, že nezvyklý pohyb způsobilo cosi před ní, se na zádi postaví, aby líp viděla. Nemá bezpečnostní úvazek ani záchrannou vestu. Následující záběr je němý, ale v hlavě zřetelně slyším ten tupý úder, který ji zabil. Vítr prudce otáčí hlavní plachtu a ráhno udeří Summer do hlavy. Bezvládné tělo letí přes palubu. *
*
*
100
Ukázka elektronické knihy