MAYA BLAKEOVÁ
„Půjdu s tebou navštívit svého syna.“ Majetnickost v jeho hlase způsobila, že se mi varovně zježily chloupky na těle, ale úplně přesně jsem netušila, kvůli čemu. Ukázalo se, že nemusíme až dolů, protože Sophia opatrně stoupala s unaveným Andreosem v náručí po schodech. Následovali jsme ji do opačného křídla, kde byl hned první den zřízen přepychový dětský pokoj. Když si nás všimla, usmála se. „Chvíli jsme si hráli, ale myslím, že by si teď rád odpočinul, kyria,“ pronesla tiše. Pohled na Andreose, bojujícího marnou bitvu, mi vykouzlil úsměv na rtech. Přenechat ho Sophii, i na ten krátký čas, mě bolelo. A věděla jsem, že to bude milionkrát horší, až budu muset odejít, ale nějak jsem Axiosovi věřila, že se o něj postará. Sophiina očividná oddanost byla příjemný bonus. Natáhla jsem se pro něj, ale Axios popostoupil dopředu. „Mohl bych?“ zachraptěl něžně. Ohromeně jsem přikývla. Sophia mu předala syna a odešla. Pohled na Axiose poprvé držícího svého chlapce by mi neměl způsobit takový knedlík v krku, ale ty jeho silné ruce, chovající malý uzlíček, vyvolávaly v mé duši nezkrotnou touhu po něčem víc. Po tom, aby věci byly jinak. Aby osud nebyl tak krutý. Proč? Přála jsem si, aby to mezi námi s Axiosem bylo jinak? Absolutně ne. A co se týkalo toho ostatního, copak už jsem nedostala víc než dost? Modlila jsem se za zdravého syna a dostala zlaté dítě. Modlila jsem se za víc času a užila jsi nádherné čtyři měsíce. Ale myšlenka na to, že ho opustím, i když kvůli vlastnímu zdraví – „Co se děje?“ Nadskočila jsem a zjistila, že mě Axios pozoruje. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298707
DEJ MNĚ MÉHO SYNA!
„Držím ho špatně?“ Záblesk nejistoty v jeho hlase mě zahřál u srdce. Přistoupila jsem k nim, neschopná se zastavit, a políbila jsem Andreose na čelo. Zhluboka jsem se nadechla jeho vůně. „Ne, děláš všechno správně.“ Pomalu sklopil oči ke svému synovi a zamířil s ním k postýlce. S nejvyšší opatrností ho položil dovnitř tak, že Andreos ani nezaprotestoval. Rozhodil ruce a spal dál. Axios ho pomalu přikryl dekou a pohladil jedním prstem po tváři. Pak se ke mně obrátil a moje srdce udělalo salto. Pryč byl ten úsměv věnovaný synovi a na jeho místě se objevil výraz plný ztráty a touhy. Znovu mě zaplavil pocit viny. Když mě popadl za paži a odváděl z doslechu, musela jsem doslova ignorovat to brnění, které se mi rozlévalo v těle. „Rád bych odpovědi na pár otázek, Calypso. Pokud by ti to nevadilo?“ zavrčel. Neviděla jsem způsob, jak se tomu vyhnout, proto jsem přikývla. Sklouzl dlaní k mému zápěstí. „Probereme to u oběda.“ Nechal nám na terase prostřít doslova malou hostinu. A musel si všimnout mého překvapení, když mi odtáhl židli, protože jen pokrčil rameny. „Nevěděl jsem, co máš ráda.“ „Ach… díky.“ „Věř tomu nebo ne, ale opravdu chci, aby věci běžely hladce. A to pro nás pro oba.“ A vědomí, že to zahrnuje i tak obyčejné věci, jako co mám ráda k jídlu, mě zahřálo u srdce. I když jsem věděla, jak je takový pocit hloupý, zatímco jsem si nandávala na talíř pita chléb, tzatziki a zelný závitek s jehněčím masem. „Kde se Andreos narodil?“ Hlas mu přetékal touhou po vědomostech a já jsem 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298707
MAYA BLAKEOVÁ
poprvé po dvanácti měsících, co jsem se rozhodla žít podle vlastních pravidel, ucítila ostré bodnutí viny. Jenže spolu s ní přišlo i varování, abych mu toho neprozrazovala příliš, protože informace byly pro někoho, jako je Axios, silnou zbraní. Ačkoliv během posledních čtyř dní po mém návratu vypadal poněkud… tvárněji. I když ten muž, který mě nechal na Agistrosu a prostě jen tak odešel, stále číhal někde v ústraní, ale tenhle Axios měl tendence se víc ptát a méně přikazovat. Ale přesto jsem pečlivě vybírala střípky informací, o které jsem se s ním hodlala podělit, tak aby si toho nemohl mnoho pospojovat dohromady. „Narodil se na jedné malé klinice v Keni, kde jsem pomáhala jako dobrovolník. Přišel na svět o týden dřív, ale nenastaly žádné komplikace a porod byl relativně snadný.“ Neodpověděl. Tedy alespoň ne hned. Sklenka červeného vína zůstávala nedotčená, jak toužebně hleděl do dáli. „Rád bych byl u toho,“ zachraptěl. „Moc rád.“ Opět to ve mně zavířilo emocemi, které jsem potřebovala dostat pod kontrolu, než se mi vymknou z ruky. Ale i přes vnitřní varování jsem otevřela pusu a vyhrkla slova, která bych neměla. „Jedna ze sester jeho příchod na svět natočila… pokud bys ho rád viděl?“ Co to sakra děláš, že s ním chceš sdílet tak vzácný okamžik? Je to Andreosův otec. Axios se prudce nadechl. „Ty máš video?“ Krátce jsem přikývla. „Ano. Chtěl bys –?“ „Ano.“ To slovo zaznělo jako výstřel ze zbraně doprovázený zrychleným dechem a spalujícím pohledem. „Ano. To bych moc rád,“ zopakoval. Chvíli jsme na sebe jen zírali v tiché výměně, nad kterou jsem nechtěla moc přemýšlet. Ale brzy se to 100 Ukázka elektronické knihy