dílny, která je spojována přímo s třeboňskou kano nií a jejíž působení je datováno do let 1473–1500.6 Vazby z této dílny se dochovaly také u osmnácti tře boňských inkunábulí.7 DATACE A PROVENIENCE (srov. graf 7) Třeboňská knihovna obsahovala kodexy od 12. do konce 15. století. Do 12. století lze datovat pouze dva rukopisy, do 13. století tři. Celkem 106 ruko pisů pochází ze 14. století, přičemž téměř všechny spadají až do jeho poslední třetiny. Před založením třeboňské kanonie vzniklo jen čtrnáct rukopisů, zbývající kodexy jsou soudobé. Z 15. století pochází celkem 166 rukopisů a převažují zde rukopisy z prv ní a druhé třetiny tohoto století. Zbývajících 17 ru kopisů (z nichž je 12 Křížových) je svázáno z částí, které vznikly v rozmezí více než sta let a do tohoto časového dělení je tedy nezařazujeme.8 Z hlediska provenience výrazně dominují ko dexy českého původu. U osmi rukopisů je proka zatelný vznik v dnešním Rakousku, u dalších šesti v Německu, a u dvou rukopisů je pravděpodobný vznik v jedné z těchto zemí. Poměrně velké množ ství rukopisů této provenience může být způsobeno místními kontakty třeboňských kanovníků zvláště od doby exilu po roce 1420, navíc v době po vyhlá šení kompaktát jsou užší kontaty s blízkými kato lickými oblastmi pravděpodobnější. Čtyři rukopisy jsou italské, jeden pochází z jižní Evropy bez mož nosti přesného určení. Jeden kodex vznikl z části v Itálii a z části v Čechách, jeden rukopis částečně ve Slezsku a částečně v Čechách. Všechny zbývající kodexy jsou pravděpodobně české provenience. Třeboňské inkunábule jsou časově rozlože ny poměrně rovnoměrně, ale do počátku druhé poloviny 15. století je datováno jen minimum in kunábulí, což je pravděpodobně dáno velmi ome zenými možnostmi importu inkunábulí v té době, a rovněž do posledního desetiletí 15. století spadá jen málo dochovaných tisků, snad z důvodu menší péče o knihovnu v té době; 85 % inkunábulí spadá do rozmezí let 1471–1490. Největší počet inkunábulí (celkem 29) byl vytiš těn ve Štrasburku, odkud máme dochovány práce celkem dvanácti tiskařů. Devatenáct jich pochá zí z Norimberku, přičemž deset z nich je z dílny Antona Kobergera. Čtrnáct inkunábulí je z Kolína
nad Rýnem, třináct z Basileje, jedenáct z Augsbur gu, deset z Benátek a ze Špýru, osm bylo vytištěno v Ulmu, pět v Římě, po třech inkunábulích je do chováno z Lipska a Pasova a dvě z Lyonu. Z dalších měst (Blaubeuren, Erfurt, Memmingen, Mohuč, Reutlingen, Tübingen a Vimperk) je dochováno již jen po jedné inkunábuli. Při srovnání se zastoupe ním jednotlivých tiskařských lokalit inkunábulí ve fondech českých a moravských knihoven se jako nejvýraznější odlišnost jeví malý počet třeboňských inkunábulí pocházejících z jižní Evropy a zvláště z Itálie (nejvíce inkunábulí v českých paměťových institucích pochází z Benátek). Jinak však prove nience inkunábulí v třeboňské knihovně odpovídá situaci jinde v Čechách: druhou nejpočetněji za stoupenou lokalitou je Štrasburk a na třetím místě je Kolín nad Rýnem.9 JAZYKOVÉ ROZDĚLENÍ RUKOPISŮ Z třeboňské knihovny se dochovalo velké množství česky psaných textů; jsou však až na několik vý jimek velmi krátké a proto je jejich celkový rozsah v rámci knihovny jen zanedbatelný. Většina z nich je v rukopisech Kříže z Telče.10 Jde nejčastěji o texty související s husitskou polemikou, stručné histo riografické záznamy, kázání, ale najdeme zde i řadu dalších drobných textů nejrůznějšího obsahu. V Křížových rukopisech (zvl. v SOA T, A 4 a SOA T, A 7) se dochovalo množství staročeských světských lyrických textů převážně s milostnou tematikou; jde o unikátní soubor především proto, že většinu těchto básní známe právě jen díky Křížovým opi sům v těchto dvou kodexech.11 Kodex I G 11c obsahuje zprávu o bludech Jedno ty bratrské a o vyznání Jana Ležky z roku 1476, je jímž autorem je Vít z Krupé, dále soupis bratrských sborů a krátký seznam bludů Jednoty bratrské, zlomek listu biskupa Augustina psaného Čechům roku 1482, list Pražanů napsaný roku 1483 Voko vi II. z Rožmberka, list Pražanů napsaný ve stejném roce Píseckým, smlouvu o smíření Pražanů s krá lem Vladislavem roku 1484, formuli přísahy tře boňských měšťanů, že budou přijímat pod jednou a budou věrní Janovi II. z Rožmberka, a dvě listiny papeže Sixta IV. V rukopisu SOA, T A 4 je zapsána Ortografie česká, jejímž autorem je snad Jan Hus, Přísloví prav
6
Dílna je uvedena v databázi Einbanddatenbank (https://www.hist-einband.de/) pod číslem w000127. Jedná se o rukopisy I A 38; I B 7; I C 34; I E 29; I E 31; I E 46; I F 38; I G 22; VI F 12b; VII F 25; XI C 1; XII D 4; XIV F 7; SOA T, A 17; SOA T, A 18 a SOA T, A 19. 7 39 A 18; 39 A 24b; 39 E 15; 40 A 15; 40 C 12; 40 F 21; 41 A 26; 41 C 44; 41 E 11; 41 E 26; 42 F 41; 44 B 18; 44 D 4; 44 D 42; 44 E 24; 44 E 38; 44 E 55 a Strahov, DP II 2. 8 I B 7; I C 45; I E 36; I E 37; I E 43; I G 6; I G 11a; VII E 12; VII F 25; XI C 1; XIII C 17; XIV E 31; SOA T, A 3; SOA T, A 6; SOA T, A 13; SOA T, A 17 a SOA T, A 18. 9 K. Boldan: Knižní kultura doby jagellonské (do roku 1500), in: M. Dragoun et al.: Knižní kultura českého středověku, Dolní Břežany 2020, s. 156–222, zvl. s. 166–167. 10 Nejvíce v I G 11c; SOA T, A 4; SOA T, A 7 a SOA T, A 16. 11 J. Sichálek: Staročeská světská lyrika, in: Kříž z Telče, s. 309–325.
98 | OBSAH KNIHOVEN ŘEHOLNÍCH KANOVNÍKŮ SV. AUGUSTINA V TŘEBONI A V BOROVANECH 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298702
děpodobně od Smila Flašky z Pardubic, anonymní píseň o uherském králi Vladislavu III. Jagellonském a také krátký recept k dosažení plodnosti ženy; je zde však především velké množství česky psaných přísloví, jednotlivých veršů i rozsáhlejších básní a písní: světským tématům se věnují např. Závišo va píseň („Jižť mne všě radost ostává“), „Poslúchaj, panno, co tobě radie“, „Ačkoli sobě zle tuším“ a čes ká báseň s latinskou rubrikou „Cancio de colori bus“; z duchovních písní se dochovaly např. „Vstalť jest této chvíle ctný Vykupitel“, „Vizmež pacholíčka, anť v jesličkách leží“, „Stalať sě jest věc divná“ a „Na stal jest nám den veselý“. Kodex SOA T, A 7 obsahuje českou kroniku, vý tah z Maiestas Carolina („Řád a ustavenie české ko runy císařem Karlem potvrzený“) a městská Práva staropražská a soběslavská; dále zde najdeme vý klad Otčenáše a liturgickou poznámku o sloužení tří mší na Boží hod. Je zde zapsáno také proroctví Jana z Roquetaillade (Rupescissy) a zlomek staro českého románu o Apollonovi, králi tyrském. Stejně jako u předchozího rukopisu je i zde zachycena řada staročeských lyrických skladeb a přísloví. Najdeme zde také drobné poznámky nejrůznějšího obsahu (výstraha před Němci, o barvení plátna, o šafránu, životospráva v jednotlivých měsících roku, o pouš tění krve, o čištění vína a o sázení stromů). Většina českých textů, které nacházíme v ru kopisu SOA T, A 16, se týká husitské polemiky. Jde o Život kněží táborských a projev proti usnesení táborské synody z roku 1429 Jana z Příbrami, od nějž je zde dochován také list Jakoubkovi z Vře sovic o synodě kutnohorské z roku 1443. Dále zde najdeme veřejná napomenutí Čechům Prokopa z Plzně a Šimona z Tišnova, anonymní píseň proti Rokycanovi, text proti táboritům s latinským titu lem „Articuli et errores Thaboritarum“, hanlivou pí seň proti Praze a jejím obyvatelům („Praha kacieř ská škola, mordéřská jeskyně, zlodějské hniezdo“) a další drobné anonymní texty. V tomto kodexu se dochovaly také zlomky česky psaného rýmovaného naučení, v němž jsou popsány události z let 1419– 1420, a list císaře Zikmunda adresovaný českým stavům vyjadřující jeho radost nad jejich nadějným jednáním s basilejským koncilem. Také zde najde me několik českých písní a básní. V dalších Křížových kodexech jsou již pouze kratší texty. Ve svazku I A 41 jsou stručná excerpta z Husových Výkladů, která se týkají názvů biblic kých knih, kodex I E 36 obsahuje jedno česky psané kázání. V rukopisu I E 37 je jedno latinsko-české kázání, několik písní, zpovědní formule, české pa šije a „Hádaní Milosrdenství s Spravedlností před bohem v den súdný“. V rukopisu I F 18 nacházíme list papeže Řehoře VII. z roku 1080 adresovaný krá li Vratislavovi, v němž papež zamítá slovanskou bo hoslužbu, latinsko-české verše proti přijímání pod obojí způsobou, české překlady dekretu kostnické
ho koncilu Cum in nonnullis a dekretu basilejského koncilu Ut lucidius a píseň o božím Těle, jejímž au torem je Bartoloměj Klapertův z Telče. Kodex I G 1 obsahuje dvě latinsko-česká kázání a tři česká pří sloví, v rukopisu I G 6 je přehled termínů převážně zemědělských činností a tabulka nedělních písmen s komentářem, v I G 11a je přímluva za přijímání Těla božího a znovu český překlad dekretu basilej ského koncilu Ut lucidius. Ve svazku XI C 8 najde me Píseň hanlivou na husity (neboli Píseň o kací řích v Čechách), jejímž autorem je pravděpodobně Jakub Trch nebo Mařík Rvačka, písně „Vstalť jest buoh z mrtvých svú mocí“, „Veselýť nám den nastal“ a „Vstalť jest Kristus“, list Václava Korandy mladšího adresovaný Hilariovi Litoměřickému („Nenie ptáč níkuov“) a část z Husova Menšího výkladu věnující se Desateru. Rukopis XIV D 24 obsahuje modlitby, vyznání hříchů, zpovědní formuli a slova rozhře šení, poznámky o svěcení svátků, lékařské recepty a další poznámky, jejichž část je psána česky. V ko dexu XIV E 31 je žaloba pražských mistrů a kněží proti táborům a remanenci, dále záznam o poru čenství Kateřiny z Křínova, které bylo učiněné před Křížem, tehdy farářem v Nepomuku, a několik ver šů z knihy Deuteronomium. Ve svazku XI C 1 je dílo Jana Garlandského Cornutus, které je doplněno českým překladem, a dále česky psaná Augustino va řehole. SOA T, A 15 obsahuje poměrně rozsáhlou zprávu o poselství krále Jiřího k papeži v roce 1462. V kodexu SOA T, A 17 je sbírka lékařských recep tů, jejichž část je psána česky, a dále text popisující vlastnosti různých zvířat, k nimž jsou připojována i krátká morální ponaučení. V rukopisu SOA T, A 18 najdeme zlomek románu o tyrském králi Apollono vi, část Nové rady Smila Flašky z Pardubic, několik lékařských receptů, zlomek formuláře rožmberské kanceláře a několik dalších českých formulí. Kodex SOA T, A 19 obsahuje verše o stavu země bez krá le, které souvisejí s královskou volbou v roce 1458, v SOA T, A 6 je Rétorika novoměstského písaře Prokopa a v SOA T, C 5 je latinsko-české pojednání o rétorice a rozsáhlá sbírka formulářů, z nichž ně které jsou psány česky. Kromě výše uvedených Křížových kodexů, které svým vznikem spadají do druhé poloviny 15. stole tí, se české texty dochovaly také v řadě rukopisů, do nichž Kříž nezasáhl. Jde celkem o dvacet rukopisů, z nichž čtyři vznikly ve druhé polovině 14. století, čtyři na přelomu 14. a 15. století a zbývajících dva náct kodexů bylo napsáno v 15. století, přičemž té měř všechny (celkem devět) spadají do jeho první poloviny. Rukopis XI D 9 obsahuje List proti upá lení Husovu i odsouzení kalicha od Jakoubka ze Stříbra, sbírku Husových listů psaných české obci a Husův list Plzeňským. V dalších kodexech jsou již jen drobnější texty, které lze tematicky rozdě lit na několik skupin. Nejvíce jsou zastoupena ká zání, ke kterým připojujeme také biblické úryvky
99
TŘEBOŇSKÁ KNIHOVNA |
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298702
a perikopy: jde o rukopisy I E 5 (sbírka kázání ob sahující řadu českých pasáží, dále poznámky a vý pisky z bible týkající se neděle), VI F 22 (tři česká kázání, přičemž jedno z nich je Husovo kázání o sv. Trojici), XI C 4 (latinsko-české kázání a dva české verše z Matoušova evangelia), I E 43 (latinsko-čes ká sbírka kázání a české překlady evangelijních a epištolních perikop), XI B 3 (evangeliář) a I D 39 (úryvek z Matoušova evangelia). Druhou skupinu textů tvoří modlitby, duchovní písně, Desatero a vyznání víry; sem řadíme kodexy I B 27 (mod litby a Desatero), VI A 21 (modlitby, apoštolské vyznání víry, píseň Hospodine pomiluj ny), VI G 1 (modlitby, apoštolské vyznání víry), XIV G 17 (Pláč Panny Marie označovaný také jako Šafaříkův plankt), XVII F 20 (obsahuje rozsáhlý latinský vý klad hymnů, k němuž jsou připojeny jejich české překlady) a SOA T, C 6 (duchovní písně, modlit by, apoštolské vyznání víry a dále Píseň o postavě a mravech lidských a několik česky psaných formu lářů). Ve zbývajících rukopisech nacházíme již jen drobnosti nejrůznějšího obsahu: I F 16 (latinsko -české právní texty týkající se zejména přísah a ža lob), I F 8 (zlomky překladu Kroniky Trojánské), XI D 5 (usnesení mistrů teologické fakulty pražské univerzity z roku 1413), XI D 7 (návod k štěpová ní a k nalezení zloděje), XIV F 1 (dlužní úpisy) a SOA T, C 4 (cisioján a list zaslaný třeboňskému převoru Ondřejovi jeho švagrem). Dále zde upozorňujeme na latinsko-české slov níčky, přičemž zde uvádíme souhrnně Křížovy ru kopisy i ostatní kodexy z třeboňské knihovny. V ko dexu SOA T, A 6 se dochovala část Glosáře, jehož autorem je Bartoloměj z Chlumce zvaný Klaret, v ostatních případech jde již jen o anonymní a ob vykle velmi stručné slovníčky.12 Lze sem přiřadit také soupis rostlin, v němž jsou jejich názvy psány latinsky a poté česky, který najdeme v I F 35. Kromě souvislých textů se dochovala řada ku sých poznámek, komentářů a glos, které se nej častěji nacházejí u biblických textů a také u sbírek
12 13
14
15 16 17
kázání, kde jde často o interlineární překlady vy braných slov. Hojné množství českých glos je do chováno ve 34 kodexech13 a v dalších 56 rukopisech jich najdeme jen pomálu.14 U 28 rukopisů15 se češ tina objevuje také na předsádkách, přídeštích, oba lech složek a na lístcích, které jsou volně vloženy do některých kodexů; jedná se nejčastěji o modlitby či jiné projevy zbožnosti, které nemají přímou vazbu k textům zapsaným v rukopisech. V třeboňských rukopisech se dochovalo také několik děl psaných alespoň z části německy. Jde celkem o šest kodexů, z nichž jsou tři datovány na přelom 14. a 15. století, dva spadají do první po loviny 15. století a jeden do jeho druhé poloviny. Nejrozsáhlejší z těchto textů je latinsko-německý slovník Brevilogus, který společně s dalším krátkým slovníčkem najdeme v kodexu I E 6. V dalších ru kopisech se dochovaly již jen krátké texty: v VI F 19 najdeme poznámky týkající se odměřování a oce ňování a krátký výklad o přípravě barev, v VII B 8 několik přísloví, v rukopisu VII D 13 jsou latinsko -německé hádanky a slovníček, v SOA T, A 17 se dochovaly německé modlitby, vyznání víry, překlad antifony Salve regina, texty nadepsané „Peticiones“ a „Recommendacio“ a krátký výklad o léčení koní a v rukopisu SOA T, C 4 je stručný text o víně a zá znam o bitvě u Vaslui v roce 1475. Německé glosy jsou velmi hojné u dvou kode xů: v I E 46 jsou překladové glosy u většiny tex tů a u sbírky kázání v I F 28 najdeme rozsáhlejší souvislé poznámky a části některých kázání jsou přímo psány v němčině. V menší míře se kusé ko mentáře a glosy dochovaly v dalších 21 rukopisech.16 Německé poznámky nacházíme na předsádkách, přídeštích, obalech složek nebo na volně vložených lístcích v celkem 17 rukopisech,17 ovšem i zde chybí přímá vazba k textům v nich zapsaným. Z dalších jazyků je velmi okrajově zastoupena hebrejština: hebrejské záznamy nacházíme v ru kopisu XII D 14 (jde však o starší poznámky, které vznikly dříve, než se kodex dostal do třeboňské ka
Šest v SOA T, A 4 a SOA T, C 6, čtyři v KNM, XIV E 14, tři v XI C 4, dva v SOA T, A 7 a po jednom v I D 32; I E 29; SOA T, A 6 a SOA T, A 17. Do této skupiny řadíme kodexy, kde jsou české glosy průběžně u většiny nebo všech textů. Jde o rukopisy I C 11; I D 18; I D 21; I D 32; I E 8; I E 9; I E 25; I E 29; I E 33; I E 36; I E 37; I E 45; I F 31; I F 37; I F 38; I G 1; I G 11a; VI F 4; VI F 6; VI F 14; VI F 16; VI F 17; VI F 21; VI F 22; VII C 23; VII D 9; VII H 13; XI B 3; XII A 26; XIII G 15; KNM, XIV E 14; Strahov, DC III 11; SOA T, A 18 a SOA T, C 4. Jedná se o rukopisy, v nichž se české glosy vyskytují jen u některého ze zapsaných textů, nebo jde jen o zcela ojedinělé poznámky či jednotlivá česká slova. Patří sem I A 29b; I A 39; I A 42; I A 43; I B 33; I C 33; I C 34; I C 39; I D 34; I D 37; I E 6; I E 16; I E 21; I E 42; I E 46; I F 18; I F 28; I F 33; I F 35; I F 39; I G 5; I G 6; I G 15; I G 22; I G 23; I G 36; I G 40; VI A 16; VI A 20; VI A 21; VI E 16; VI F 11; VI F 18; VI G 1; VII F 10; VII F 25; XI C 8; XI D 5; XI D 7; XI D 9; XII G 15; XIII G 18; XIV D 24; XIV E 31; XIV F 1; XIV F 5; XIV F 11; SOA, T A 3; SOA T, A 4; SOA T, A 5; SOA T, A 6; SOA T, A 7; SOA T, A 16; SOA T, A 17; SOA T, C 6 a rukopis z Univerzitní knihovny ve Vratislavi se signaturou I F 490. I A 29b; I B 7; I C 39; I D 18; I D 19; I D 22; I D 32; I E 5; I F 37; I G 8; I G 11a; VI E 16; VI F 4; VI F 6; VI F 16; VI F 22; VII D 9; VII H 13; VIII H 23; XI B 3; XI C 4; XII A 26; XII D 19; XIII G 15; XIV E 21; XIV F 19; XIV G 20 a SOA T, A 6. I A 35; I D 11; I D 17; I D 20; I D 30; I D 37; I E 36; I E 38; I F 10; I G 1; I G 23; VI E 16; VI F 19; VI G 1; VII C 20; XI D 9; XIII C 17; XIV F 19; SOA T, A 17; SOA T, C 1 a SOA T, C 4. I A 29a; I C 13; I C 33; I C 38; I D 11; I D 21; I D 25; I E 31; I F 38; VI A 21; VI F 4; VII C 20; VII D 9; XII D 16; XIV E 9; XIV F 19 a KNM, XIV E 14.
100 | OBSAH KNIHOVEN ŘEHOLNÍCH KANOVNÍKŮ SV. AUGUSTINA V TŘEBONI A V BOROVANECH 100
Ukázka elektronické knihy