Logoterapie v životním cyklu
Vágnerová (2012) píše, že se tato schopnost projevuje v konkrétních dovednostech při hře a uvádí příklad tzv. odložené nápodoby, kdy si chlapec hraje na holení vousů, které dříve pozoroval u otce, a používá k tomu krabičku, tedy předmět, který připomíná holicí strojek. Dalším příkladem je potom typická hra na „jako“. Batole krmí panenku lžičkou, hraje si s tátou na koně, na to, že ho honí medvěd, vaří ve své kuchyňce, opravuje porouchané auto, a přitom si uvědomuje, že vše probíhá jen v rovině symbolické, nikoli skutečné. Funkce takových her umožňuje porozumět souvislostem a vztahům, které fungují v reálném světě, proto je vhodné a nutné, aby rodiče dítěti umožnili hravou formou se podílet na každodenních aktivitách. Máme na mysli účast batolete na dospělém životě – vaření, žehlení, úklid, opravy všeho druhu, práce na zahradě, krmení domácích zvířat atd. Podle Vágnerové (2012) se symbolické aktivity začínají objevovat mezi 15. a 18. měsícem a k jejich maximálnímu rozvoji dochází s nástupem druhého roku. K rozvoji symbolických aktivit přispívá i nástup řeči, o kterém pojednáme později. V této souvislosti je potřeba zdůraznit, že v symbolických aktivitách se potkáváme u dítěte s využíváním nejprve předpojmů a následně pojmů. Dítě dává s pomocí rodičů různá jména objektům, se kterými se potkává. Dokonce si vymýšlí i vlastní slova, kterými takové objekty označuje. Předpojem nemá ovšem u batolete zpočátku objektivní stálost. Dítě má například zkušenost s konkrétním psem, například jezevčíkem, dovede použít slovo pes, ale pokud se potká třeba s dobrmanem, neoznačí ho slovem pes, ale může si myslet, že se jedná o jiné zvíře. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298287
Mezi vůlí a spontaneitou
Významným zdrojem symbolických zkušeností je potom interakce mezi dítětem a rodičem při práci s obrázkovou knihou, při čtení a vyprávění pohádek či příběhů. Právě zde můžeme nalézt zárodek pozdější empatie, schopnosti a dovednosti vcítění se do druhých a zároveň tímto způsobem podporujeme u dítěte rozvoj slovního porozumění. Učíme batole chápat dějovost a příběhovou kauzalitu. Dítě začíná rozumět tomu, že lidé něco vykonávají s určitým záměrem a že jednání má své důsledky. Tyto schopnosti pochopitelně akcelerují především v dalších obdobích. Piaget a Inhelderová (2014) upozorňují na skutečnost, že se batole začíná lépe orientovat v prostoru, čase a množství. Orientace v prostoru se zlepšuje díky možnosti samostatného pohybu. Čas je důležitý z hlediska bezprostředního dění – přítomnost, velmi krátká minulost a bezprostřední budoucnost. Především na konci batolecího věku je to patrné z řeči dítěte. Orientace na množství se rozvíjí až po druhém roce. Vyvíjí se také paměť a pozornost. Mezi druhým a třetím rokem se rozvíjí fungování úmyslné – záměrné pozornosti. Dítě se věnuje preferované aktivitě a dokáže do jisté míry vzdorovat i vnějším vlivům, které mohou působit rušivě. Podle Vágnerové (2012) vnitřně regulovaná pozornost začíná fungovat na konci druhého roku. Stejně důležitá je také sdílená pozornost, kdy se dítě zaměřuje na to, co dospělí považují za důležité, a zároveň je svým jednáním schopné aktivizovat pozornost dospělého na to, co chce samo. V tomto kontextu je nutné upozornit na skutečnost, že schopnost soustředění dávají někteří autoři do vztahu s životní spokojenosti a smysluplností v dospělosti. Máme na mysli především Csikszentmihalyiho (2015) koncepci flow 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298287
Logoterapie v životním cyklu
(optimální životní zkušenosti) nebo koncepci mindfulness (všímavost), o které pojednává řada autorů (Bear, 2003; Benda, 2007; Kabat-Zinn, 2016). Rodiče by tedy měli vytvářet prostor pro rozvíjení pozornosti skrze dostupné reálné aktivity a v tomto věku realizovatelné hry. Především plná pozornost rodičů směrem k vlastním dětem a zapojení dětí do každodenního života rodiny, jak jsme již uvedli výše, jsou snadno dostupné. Na tomto místě bych rád upozornil na jednoznačně negativní působení tabletů, smartphonů a jiných technologií na děti v takto útlém věku především s ohledem na rozvíjející se schopnost soustředění. Dle mého názoru zde hraje významnou roli také nápodoba, pokud rodiče tráví většinu dne online se smartphonem v ruce, lze očekávat, že zájem jejich dětí se také vydá tímto směrem. O tomto problému blíže pojednává Spitzer (2014), který upozorňuje i na nárůst očních vad, jež jsou způsobeny tím, že děti chodí málo ven, nehrají si v přírodě a neučí se zaostřovat vidění do dálky, místo toho koukají do různě velkých obrazovek. Vágnerová (2012) i Thorová (2015) poukazují na skutečnost, že neméně důležitá je paměť. Celkově se mezi 15. a 24. měsícem zlepšuje schopnost uchování informací a jejich vybavování pro další použití s ohledem na různé druhy paměti (pracovní, procedurální, explicitní, epizodická i autobiografická). Pracovní paměť je v těsné vazbě na výše zmíněnou pozornost, což se projevuje schopností zpracovat a udržet pro aktuální potřebu ve vědomí větší množství informací. Autobiografická paměť se profiluje v tomto období méně výrazně, protože se dítě musí nejprve naučit prožívat sebe sama jako 100 Ukázka elektronické knihy