C A T H R I N
M O E L L E R
•
M A N Ž E L
M U S Í
Z M I Z E T
Zmáčkla jsem vypínač vedle dveří. Nic. Buď vypadla pojistka, nebo je výpadek proudu v celé čtvrti. Jediný pohled do skříňky s pojistkami mi ukázal, že tam problém není. „Výpadek proudu,“ pronesla jsem ponuře, pohlédla na Dörte a pomyslela na zkažené maso. „Je na čase se ho zbavit,“ rozhodla energicky. „Pojď, vygooglíme si adresu k tomu klíčku, co máš v kapse.“ Ukázala jsem na nástropní světlo. „Výpadek proudu. Počítač nefunguje.“ „No tak použijeme mobil,“ odpověděla a zamířila kvůli lepšímu příjmu ke dveřím. Došly jsme až na terasu. „Takže… Ten klíček patří k rekreačnímu domu v Toskánsku.“ Ukázala mi na displeji fotografii. „Nádhera!“ „A hlavně daleko odtud. Měly bychom se vypařit!“ „Ale co provedeme s Wolfgangem, jeho matkou a Elenou?“ „Ty vezmeme s sebou.“ „To nemyslíš vážně!“ Dörte se snad musela zbláznit. „Momentálně je to nejjednodušší a nejrychlejší řešení. Nebo si chceš počkat, až ti choť roztaje a pach rozkladu přiláká nejen mouchy?“ „Většinou proud po půl hodině zase naskočí,“ namítla jsem. „Krásná Elena už ví, co se stalo,“ připomněla mi Dörte a vyčítavě na mě pohlédla. „To není dobré, i když vím, že hned nepoběží na policii, na to má sama moc másla na hlavě. Vezmeme ji s sebou a později se rozhodneme, co s ní provedeme.“ „Ale proč brát i Sigrun?“ „Protože by synáčka nahlásila jako pohřešovaného, když by jí nebral telefon a nemohla by se s ním nijak spojit. A jeho kolegové by po nás vyhlásili pátrání.“ „Wolfgang chtěl dát matku do domova důchodců.“ Tohle jsem Dörte ještě neřekla. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298103
C A T H R I N
M O E L L E R
•
M A N Ž E L
M U S Í
Z M I Z E T
„Podívejme se na vzorného synáčka,“ ušklíbla se. „To víš od ní?“ „Ne, prý si stěžovala Feldmannové u plotu. V každém případě mi to dnes ráno sdělila právě ona.“ Na štěrku zaskřípaly kroky. Za rohem domu vykoukla Holgerova hlava. Strnula jsem. „Tady jsi, Annemie. Proč mi nikdo neotevřel? Wolfgang ještě spí?“ Zvědavě na nás civěl. „Jo, co se děje? Myslela jsem, že nemůžeš z domu, protože přijede Daniela.“ Rozpačitě přešlapoval z nohy na nohu. „Jde vám proud?“ „Ne.“ „Sakra, toho jsem se bál!“ Dörte na něj tázavě pohlédla. „Ráno jsem bagroval díru na bazén, který si Petra tak toužebně přeje. No a přitom se mi podařilo přerušit hlavní elektrické vedení pro celou vesnici.“ Poškrábal se na hlavě. „Tak tohle musí opravit poruchová služba.“ Protáhla jsem obličej. „No, to ale může pěkně dlouho trvat. Máme páteční odpoledne.“ „Hm, nikdo mi nebere telefon. Moc mě to mrzí! Doufám, že nemáš plný mrazák. Petra už mi vynadala, protože dnes ráno nakoupila na celý víkend.“ Zdrceně se odporoučel. Zmocnila se mě panika. „Musíme co nejrychleji odtud!“ „Jdi balit. Vezmeme si Wolfgangův vůz,“ navrhla Dörte. „Jenže před ním stojí Holgerův přívěs.“ „Ten odsuneme stranou.“ „Jak ale tu kraksnu dostaneme z garáže?“ protestovala jsem. „To už je moje starost,“ snažila se mě Dörte uklidnit. „A kam uložíme Wolfganga? Se Sigrun a Elenou a našimi zavazadly bude auto plné.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298103
C A T H R I N
M O E L L E R
•
M A N Ž E L
M U S Í
Z M I Z E T
Dörte obešla dům k příjezdu do garáže. Šla jsem za ní. Prohlížela si Holgerův přívěs a tajemně se na mě usmála. „Má váše BMW kouli na přívěs?“ „Nechceš snad…?“ „Zahrabeme ho do písku.“ „Ale… Feldmannová se svým dalekohledem…“ Kývla jsem hlavou k sousedčinu domu. „Strčíme ho do pytle na odpadky. Ničeho si nevšimne.“ Vzpomněla jsem si na slova té ježibaby: „Slyším, kde se co šustne, zato slepá jsem jak krtek.“ To by snad mohlo projít. „Opravdu musíme Sigrun brát s sebou?“ Všechno se ve mně ježilo při představě, že budu mít tchyni uvázanou na krku jako závaží. „Převezeme ji do jejího bytu. Než se vzbudí a začne jednat, budeme už za kopečky.“ „Ale vždyť je to milá stařenka. Nechápu, co proti ní máš. Samota jí nesvědčí. Kdo ví, jak dlouho ještě bude žít. Dopřej jí přece na stará kolena trochu mírného toskánského klimatu.“ Rezignovaně jsem se odebrala balit.
15. kapitola
P
roud se nezapnul. Naše vesnice se onoho májového pátku až na třepetavé světlo svící za okny ponořila po soumraku do tmy. Ranní akcí Holger odrovnal dokonce i pouliční osvětlení, čímž vytvořil pro náš útěk dokonalou kulisu. Kolem jedenácté v noci vyvlekly dvě zahalené postavy vedlejším vchodem těžký pytel s odpadky a zahrabaly ho do písku v přívěsu. Připadala jsem si jako v béčkové gangsterce a třásla se strachy, že nás v příštím momentu ozáří 100
Ukázka elektronické knihy