ja ro s l ava č e r n á • s ou d c e č a rodě j n ic
duši!“ prskal Marii zblízka do tváře, ale žena vypadala spíše rozzlobeně než zaskočeně. „Pane soudce, ty ženy všechny lžou!“ vykřikla prudce. „Žádnou z nich neznám a nikdy jsem se s nimi nesetkala. Jistě si to vymyslely, aby zachránily vlastní kůži. Jsem počestná žena a Bůh je mým svědkem, že jsem se víře nikdy nezpronevěřila.“ „Tvé lži nás jen ujišťují o síle, kterou ti dává mocný Satan, abys nám dokázala odporovat,“ zasyčel Boblig. „Asi nevíš, že my umíme ďábla vyhnat z každé lidské bytosti, a nakonec se stejně ke svým hříchům přiznáš,“ vyplivoval Marii přímo do tváře. „Mluv dobrovolně, jinak skončíš na mučidlech!“ Marii Sattlerové konečně svitlo. Netušila sice, co mučení s obviněnými udělá, ale pochopila, že všechny ženy, které ji obvinily, vypovídaly při mučení. „Můžete mě mučit, třeba mě můžete i zabít, ale já svoji výpověď nezměním, nepřiznám se k výmyslům a lžím,“ pronášela sebejistě. „Pak si tedy vyslechneme jednoho z mužů, který tě obvinil, aby sis mučení mohla ještě rozmyslet a promluvit dobrovolně,“ zmírnil nátlak Boblig, aby výslech protáhl. Ve stejné chvíli ale zazněly z chodby od vězeňských cel výkřiky a hluk. „Co se děje?“ vzpamatoval se jako první Vinarský, vstal od stolu a rychlým krokem vyběhl z výslechové místnosti. Zvědavý Boblig ho následoval. Cela Jana Stubenvohla, manžela ženy, která svědčila proti Marii Sattlerové, byla otevřená, na palandě stál biřic a pokoušel se odřezat mužovo tělo, visící za krk na potrhané špinavé košili. Vzápětí se mu to podařilo a nebohý Jan spadl ze své nedokonalé šibenice na kamennou podlahu. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298101
ja ro s l ava č e r n á • s ou d c e č a rodě j n ic
„Kdo to udělal?“ Boblig nevěřil vlastním očím. Konečně měl ve vězení taky důvěryhodného muže a někdo ho chtěl zabít? „Pane soudce, ten muž se pověsil sám na vlastní chabé košili,“ vysvětloval rychle jeden z dozorců. „Pravda, slyšeli jsme ho celou noc bolestí naříkat, asi ho trápily rány po mučení, ale nenapadlo nás, že by se mohl pokusit o sebevraždu. Každý chce přece žít a věří až do poslední chvíle, že se vyhne smrti.“ „Byl na skřipci?“ zavrtěl nevěřícně hlavou Vinarský. „Jistě, pane hejtmane, ale pouze na tom nejnižším stupni a více nevydržel. Řval jako zvíře a ke všemu se přiznal.“ „Už vím, řekl všechno, co jsme po něm chtěli,“ vzpomněl si Vinarský, protože mu bylo divné, že tak silný chlap nic nevydrží. Ani nemuseli použít palečnice. „Přežije to?“ ptal se Boblig znechuceně. „Žije pane, myslím, že to přežije,“ přikývl dozorce. „Ale musíme s ním opatrně, je to slaboch.“ „Alespoň víme, že stačí málo a řekne všechno, co potřebujeme. Přiveďte tu ženskou Sattlerovou sem, do cely.“ Svatá matko Boží, ochraňuj mě, prosila Marie v duchu a když uviděla na zemi zhrouceného muže, strachy se zachvěla. Tak tohle udělá mučení z člověka? Takovou hrůzu a bolest, že nedokáže dál žít, a jediné, po čem touží, je ukončit své trápení a zemřít? Zavřela oči. „Tady na zemi leží další svědek tvých odporných činů,“ zaútočil na ni Boblig. „Jestli nechceš dopadnout stejně, mluv a všechno přiznej.“ „Nic nepřiznám, jsem nevinná,“ pronesla Marie pevně, protože si nedokázala hrůzu mučení představit a nevěřila, že by přiznala něco, co není pravda. „Jen ať se vzpouzí,“ pošeptal Boblig Vinarskému. „Až skončí na mučidlech, bude zpívat jinak, a už se těším, 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298101
ja ro s l ava č e r n á • s ou d c e č a rodě j n ic
kolik se toho dozvíme. A to si buď, pane hejtmane, jistý, že dokážu, aby nám usvědčila i měšťany, kteří nemají o své vinně ani ponětí,“ ušklíbl se a pokynul dozorci, aby podezřelou odvedl do cely. „Pane soudce, šumperský tribunál nespadá pod apelační soud, ale přímo pod našeho panovníka, musíme tady žádat souhlas k použití tortury složitým způsobem přímo u císaře Leopolda,“ vysvětlil knížecí rychtář Gaup, který doprovázel Sattlerovou do Losin a chtěl být u křížového výslechu a při potvrzení jejího obvinění. „Nevadí, uděláme všechno podle práva,“ pousmál se Boblig. Dobře věděl, jak moc se korespondence protáhne, kdo všechno se musí panovníkovo schválení tortury dozvědět a k souhlasu se připojit. „Bude to trvat měsíce, možná déle, ale my nepolevíme. Souhlas k výslechu Sattlerové dříve nebo později získáme a do té doby musíme připravit rozsudky k exekuci nad ženami, které jsou už usvědčené a ke všemu se přiznaly. To jsou ty čtyři, které dnes vypovídaly, a také ten náš ubohý sebevrah. Dávejte na něho pozor, aby se nám dožil veřejné popravy,“ přikázal Boblig už docela lhostejně. Pak dodal: „A Sattlerovou také hlídejte, dokud nedostaneme povolení k tortuře, jen ať sedí za mřížemi třeba zachumlaná do svého kožichu, ono na ni taky dojde. Já jsem trpělivý a počkám, dokud se na ní její šaty i s kožichem nerozpadnou. Alespoň s ní pak bude lehká práce.“
100
Ukázka elektronické knihy