Volně přeloženo
To je snad lepší losovat… Libor Dvořák
To je snad lepší losovat, posteskl si jeden osvícený petrohradský volič nad výsledky právě skončených ruských voleb do dolní komory ruského parlamentu, Státní dumy, do některých regionálních sněmů a také do řady gubernátorských křesel. Nu a když se tak podíváme na předvolební kampaň i průběh samotného hlasování, není se mu co divit. V hlavních volbách do Státní dumy podle očekávání zvítězila vládní strana Jednotné Rusko — po sečtení poloviny hlasů získala skoro padesát procent hlasů, následují komunisté s více než devatenácti procenty hlasů. Na dalších dvou místech se umístili Žirinovského liberální demokraté a Spravedlivé Rusko, jimž voliči přisoudili po zhruba osmi procentech hlasů. Do dolní sněmovny se těsně dostává i loni vzniklá strana Noví lidé, obecně považovaná za typický kremelský projekt. Za zrodem tohoto uskupení totiž stojí blízcí přátelé Vladimira Putina, oligarchičtí bratři Kovalčukové. Jednotné Rusko podle předvolebních statistik vstupovalo do voleb v nejhorší kondici za celou svou dvacetiletou existenci, ale i to ve specifických ruských podmínkách straně stačilo na jasný triumf, který přinesl 324 křesel v Dumě… a tedy opět ústavní většinu! Velmi zajímavý, i když rovněž předpokládatelný, je dobrý výsledek Komunistické strany RF: jak se zdá, právě
věc: Jak je možné, že na straně komunistům pomohlo, že státní Jednotného Ruska a samozřejmě moc nepřipustila k volbám lidi i prezidenta, kteří už mnoho Rusů z okolí stále vězněného Alexeje musejí zcela přirozeně unavovat, Navalného, a protestní hlasy se přece jenom nakonec stojí tolik tedy přestěhovaly ke komunistům. těch, co jsou ochotni dát jim svůj Také letošní volby provázela dlouhá řada předvolebních a voleb- hlas. Nejpřirozenějším vysvětlením je opětná plíživá sovětizace ních podvodů — počínaje už zmíživota ruské společnosti — strach něnou exkomunikací navalnovců z celého procesu přes blokádu webů řadových občanů z režimu, rezignace nad možností cokoli změnit, přinášejících návod na „chytré hlasování“ (což je v zásadě pobídka či dokonce podivná víra, že jinak to snad ani nejde a že tak, jako podpořit kohokoli, jen když to vládne Putin a jeho parta, se přece bude skýtat naději na porážku v Rusku vládlo skoro odjakživa! kandidáta Jednotného Ruska) Velmi přehledně to shrnuje až po přímé volební podvody, jako známý ruský spisovatel Boris je vhazování falešných volebních Akunin. Ten je přesvědčen, že ruský lístků do uren či takzvané kolosystém panování pochází už od zatoče, kdy jsou svolní přisluhovači kladatele jednotného ruského státu režimu autobusem převáženi Ivana III., který se pro nedostatek od jedné volební místnosti jiných vzorů poučil od Čingischána. ke druhé, aby mohli (samozřejmě Akunin mluví o čtyřech základních podvodně) volit několikrát. Kapitola sama pro sebe bylo pilířích takové vlády, z nichž distanční elektronické hlasování, první je absolutní centralizace jež přineslo hlavně v Moskvě moci, druhý sakralizace velkého výsledky tak skandální, že komuchána, třetí povznesení vladaře nisté požadují, aby jeho výsledky nad zákon a čtvrtá z těchto zásad byly přinejmenším v metropoli káže, že všichni občané takového zrušeny. A není divu — takto státu jsou jeho služebníky, což volily asi dva miliony Moskvanů lid musí respektovat. Tyto čtyři a poměrně snadno se dalo vysledo- principy podle Akunina v Rusku vat, že jakmile do celkové bilance platí přes pět set let, a pokud se začaly přibývat „elektronické“ hlasy, něco z nich porušilo, stát se začínal doposud vítězící opozice v hlavním bortit — bez ohledu na právě městě hladce ustoupila kandidáfungující zřízení. Je zkrátka jedno, tům prosazovaným státní mocí. zda se vladaři říká car, generální V Moskvě se nakonec neprosadil tajemník nebo prezident… S něani jediný kandidát, při jehož jakými volbami se v této koncepci volbě bylo uplatněno již zmíněné jaksi nepočítá. chytré hlasování. A co víc, zatímco Takže lepší by asi opravdu bylo počty ručně sčítaných hlasů byly jednoduše losovat… známy už někdy dvě tři hodiny po uzavření volebních místností, Autor je překladatel a komentátor zveřejnění elektronické části voleb, Českého rozhlasu. které by už z podstaty mělo být podstatně rychlejší, se několikrát odkládalo, a nakonec na něj došlo až v pondělí po volbách. Takže kdekoho napadlo, že tyto výsledky zřejmě bylo třeba patřičně upravit… Aniž bychom však chtěli zpochybňovat vliv všech těchto prohnaných či méně prohnaných triků státní moci na volební výsledek, člověka napadá jiná
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298088
Masmediář
krotit, aniž by omezila svobodu slova na sítích. Základní otázka, kterou si v této souvislosti klademe trochu opožděně, zní: K čemu nás vlastně sociální sítě šířící nesmysly vyzývají, když jim relevantní část třeba americké populace věří i přes protichůdná rozhodnutí Karel Hvížďala soudů, viz zpráva o tom, že americké prezidentské volby byly zfalšované? Odpověď paní Vestagerové je jasná: „Demokracie nemůže dlouhodobě fungovat, když jednotlivé skupiny společnosti se pohybují pouze ve svých názorových bublinách a racionální výměna názorů s nimi není možná.“ To je jistě pravda, s majiteli pravdy, kteří se uzavřeli na sociálních sítích „Jak se rozšiřují sítě 3G a zvyšuje se do své bubliny, v níž rezonují jen stejné používání internetu, snižuje se důvěra názory, nelze vést dialog, který předpoveřejnosti v národní vlády. A naopak kládá otevřenou mysl. přibývá těch, podle nichž je vláda Problém je v tom, že Facebook, zkorumpovaná. Nejde přitom o malé Google či Twitter nemůže nikdy konzměny. Zavedení 3G z nuly na plné trolovat miliardy příspěvků, které pokrytí snižuje v dané zemi důvěru se denně přes tyto platformy šíří. ve vládu v průměru o 6 procent (průměr činí 51 procent) a snižuje oče- Jen na Twitteru bylo před rokem každý den aktivních skoro dvě stě milionů kávání, že vláda není zkorumpovaná, uživatelů. Evropská komise se proto o 4 procenta (průměr je 23 procent).“ rozhodla spoléhat na systém kontroly To jsou dva roky stará čísla z řad úřadů a nevládních organizací, ze studie pařížské univerzity Scienses které by měly nebezpečná sdělení hláPo a Princetonské univerzity. sit platformám. Tento princip by měl Důvod je zřejmý: vlády ztratily kontrolu nad komunikací a emoce zví- fungovat lépe než filtrační algoritmy, které by mohly omezovat svobodu tězily nad informacemi. Příchod falešných zpráv a šíření vědomě nepřesných slova. „Platformy by měly jen zabránit šíření nebezpečného a nezákonného sdělení krizi jen prohloubily, napsal obsahu, ale současně musí zajistit, The Guardian. aby se miliony lidí mohly svobodně U nás podle květnové zprávy spoa volně pohybovat a vyjadřovat,“ říká lečnosti Mediální vzdělávání polovina dále viceprezidentka. Bohužel shoda středoškoláků nerozezná komerční o znění zákona zatím nepadla. sdělení od zpravodajství a neví, která Další problém podle německého média jsou veřejnoprávní. A situace časopisu Der Spiegel je v nebezpečí, je ještě komplikovanější o to, že třicet které představují autoritářské státy, procent médií vlastní majitel nejjako je Polsko a Maďarsko. Podle silnější strany a lživé informace šíří Evropské unie tyto státy zásadní prostřednictvím těchto médií, a ještě navíc se přes mediální rady snaží ovliv- ústavní principy ignorují a mohou zákon, na němž se sedmadvacítka nit veřejnoprávní média. Evropská domluví, zneužít k mazání všech příunie na tento střet zájmů upozorspěvků, které budou nepříjemné jejich ňuje, ale Andrej Babiš nařčení odmítá vládám. S tím paní viceprezidentka s tím, že své firmy včetně médií uložil souhlasí a věří, že v takovém případě do svěřenských fondů. Jenže právě ty by zasáhly soudy. řídí jemu blízcí lidé, proto je i podle Evropské unie ve střetu zájmu. To ovšem neplatí mimo Evropskou „Sociální sítě představují systéunii. Například Rusko vyhlásilo za nejmové riziko pro demokracii.“ Toto jsou větší nepřátele zastánce politické pluslova viceprezidentky Evropské komise rality a zneužilo k tomu zákon z roku Margrethe Vestagerové, Dánky, která se 2012, který zavedl právní kategorii „zasnaží Facebook, Twitter či Instagram hraniční agent“. Pomocí tohoto zákona
Internet versus politická kultura
média, která mají příjmy ze zahraničí, což jsou většinou internetová média, která nemá Rusko pod kontrolou, jako jsou Meduza, VTimes, The Insider, iStories, zlikvidovala. V roce 2018 následoval další právní výklad, podle něhož se může stát „zahraničním agentem“ jakýkoli jednotlivec, který šíří po internetu přes své účty nějaká sdělení: stačí, když na jeho konto přijde platba ze zahraničí nebo dostane pozvání na zahraniční konferenci či obdrží stipendium nebo peníze od příbuzného v zahraničí. Kromě unijních pravidel, s jejichž zavedením ve všech zemích budou jistě problémy, se snaží každá země v naší civilizaci proti dezinformacím bojovat po svém. Třeba americká společnost Twitter, Facebook a Google letos v lednu zablokovala kvůli šíření falešných zpráv účty amerického exprezidenta Donalda Trumpa a později ohlásila, že začne spolupracovat s tiskovými agenturami Reuters a Associated Press, aby mohla poskytovat svým uživatelům u často šířených dezinformačních textů širší kontext. Podle tvrzení Newyorské univerzity z minulého roku Twitter kvůli tomu již zaměstnává patnáct set moderátorů. Sociální sítě mají ve Spojených státech na své straně normu z roku 1996 známou jako „oddíl 230“, která jim dává téměř volnou ruku při regulaci obsahu na svých stránkách. Trumpovi se nepodařilo zařídit zneplatnění této úpravy, která je považována za jeden z pilířů internetu. U nás bychom mohli zase obnovit starou myšlenku na zavedení České tiskové rady, abychom předešli snaze uzurpovat mediální krajinu parlamentem či jinými politickými subjekty. Do Rady by mohl delegovat odborníky Syndikát novinářů ČR, česká pobočka Mezinárodního tiskového institutu a Nadační fond nezávislé žurnalistiky. Zároveň by nový parlament mohl začít uvažovat o zavedení mediálních senátů (v některých zemích již úspěšně fungují), které by mediální spory byly schopny řešit v řádu týdnů a měsíců a vynášet dosti vysoké či při opakování i likvidační tresty. V současnosti třeba spor s prezidentem o existenci či neexistenci článku Ferdinanda Peroutky trvá bez výsledku již šest let. Autor je mediální analytik.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298088
KHB: 200 aneb stále s námi Dalibor Tureček
Doba je politicky opravdu tak všivá, že za jménem Karel Havlíček se musí i pro kulturní časopis pro jistotu dodat Borovský. Mimochodem shoda ve jméně nemohla spojit protikladnější extrémy. Na jedné straně logik, požadující věcnou a přesnou argumentaci, na straně druhé bezzásadový oportunista a mocibažník, vystupující jako bezuzdný turbožvanil. Ale pojďme k věci. Ze všech dat spojených s životem a působením našeho Karla Havlíčka je den jeho narození, tedy poslední říjen roku 1821, nejméně podstatný.
Ukázka elektronické knihy