František Gel / Louis Pasteur
trůn nekorunovaného krále chemie se za poslední léta velmi viklal. A byli to dokonce němečtí chemikové, kteří Liebigovu trůnu utrhli jednu nohu: univerzita v Bonnu udělila Louisi Pasteurovi čestný doktorát. Právě za práce o kvašení a mikroorganismech! Bonnská univerzita poslala profesoru dr. Louisi Pasteurovi krásný pergamenový diplom, v němž ho – samozřejmě po latinsku – oslovuje jako slovutného vědce, kterému pod záštitou Jeho Veličenstva Viléma I., krále pruského,49 uděluje čestný doktorát medicíny za nehynoucí zásluhy, jež získal rozřešením problému kvašení a působnosti mikroorganismů. Pasteur – víme to od něho samého – měl velikou radost, dal si přepychový pergamenový list zarámovat a pověsil si ho na zeď své pracovny. (Jednoho dne diplom zase z rámu vyjme, smotá ho a pošle zpátky. A bude z toho velké pozdvižení.) Od sporu Liebiga s Pasteurem uplynulo století, ale každý, kdo studuje chemii, se o tom ještě dnes učí z „Votočka“: „Téměř všechen prakticky používaný alkohol – a množství jeho, spotřebované v průmyslu, jest ohromné – pochází z lihového kvašení cukrů, způsobovaného kulturními kvasnicemi lihovými. Jsou to různé druhy jednoduše organizovaných hub rodu Saccharomyces [...] [...] Cukr se štěpí z největší části na etylalkohol a kysličník50 uhličitý podle [...] rovnice: C6H12O6 → 2 C2H5OH + 2 CO2 Vedle toho vzniká však i nějaký podíl zplodin vedlejších, totiž něco glycerolu C3H5(OH)3 (zjistil Pasteur) a kyseliny jantarové C4H6O4, a to 0,4–0,7 % (zjistil Pasteur).51 49
50 51
Král pruský: Před rokem 1871 bylo na území dnešního zeměpisného Německa množství království a menších států a státečků. Teprve roku 1871 se pruský král stal císařem celého Německa. (pozn. aut.) Nyní oxid. (pozn. rec.) Dnešním zvyklostem by lépe odpovídaly zápisy glycerol HO-CH2-CH(OH)-CH2-OH a jantarová kyselina COOH(CH2)2COOH. (pozn. rec.) a
106 b Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297971
Druhá nesmrtelnost
O mechanismu lihového kvašení cukru sestrojil teorii již Liebig, a to čistě chemickou. Tato chemická teorie musela však po prudkém boji ustoupiti v polovině minulého století životní teorii Pasteurově, podle níž je „lihové kvašení podmíněno přímo životními funkcemi kvasnic v prostředí cukerném“, a tudíž „bez živých buněk kvasničných kvašení nemůže nastati...“
Z Lille do Glasgow, z lihovaru do chirurgie Odborné časopisy, knihy, noviny a takzvané separáty, to jest brožurky obsahující jedno pojednání vyňaté z velkých měsíčníků, rozšířily Pasteurův objev do celého světa. Zpráva o poznatku, že hniloba je jedním ze způsobů kvašení a každé kvašení že je dílem mikroorganismů, přišla pochopitelně i do Anglie, kde Pasteur byl mezi chemiky znám – a velmi vážen – jako objevitel racemizace (dostal přece, jak se pamatujeme, anglickou Rumfordovu medaili). Oklikou přes skotského profesora chemie jménem Anderson doputoval výtisk s Pasteurovým pojednáním o kvašení do ruky i mladému lékaři ve skotském městě Glasgow. Zmíněnému doktoru medicíny – jmenoval se Joseph Lister52 – bylo teprve třicet let. Nicméně už věděl, že většina lidí operovaných v nemocnici umírá do týdne až čtrnácti dnů, i když se operace sama nesporně zdařila. Vědomosti lékařů o vnitřní stavbě lidského těla pokročily, chirurgické nástroje už byly zdokonalené, a když byla objevena narkóza, tu se zazdálo, že nyní bude možno provádět operace v minulosti nemožné. Na základě vědeckých prací Flourense staršího objevil totiž skotský profesor lékařství dr. James Young Simpson roku 1847 anestetické vlastnosti chemické sloučeniny trichlormetan (takzvaný chloroform)53, jejíž nasládlé páry pacienta uspí, jakmile je chvíli vdechuje. 52
53
Prof. dr. Joseph Lister, lord of Lyme Regis (1827–1912): objevitel antisepse a asepse, jedna z největších postav v dějinách lékařství. (pozn. aut.) Chlofoform se k tomuto účelu již dávno nepoužívá, metodami „narkózy“ se zabývá obor zvaný anesteziologie. (pozn. rec.) a
107 b Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297971
František Gel / Louis Pasteur
Část nadějí vládaných do narkózy se opravdu splnila. Chirurg se mohl odvážit operací, které by bez znecitlivění žádný člověk nevydržel – neboť i bolest umí usmrcovat – a operovaní lidé se z umělého bezvědomí skutečně probírali k novému životu. Žel, nebýval to život dlouhý. Lidé v nemocnicích po operaci (i nevelké) brzo umírali. Nač lidé v nemocnicích tenkrát hynuli, o tom se dočítáme v lékařském pojednání sepsaném kolem poloviny minulého století. Otiskujeme je zde v původním starobylém znění: „V nejmnožejších případech rána po operaci se zanítí a k zánětu přidružuje se druhý třetí den ranná horečka, febris traumatica54. Povstává, když rána hnisati počíná. Poté dostavuje se z příčin neznámých gangraena (sněť). Též někdy přidává se k operačním ranám strnutí (tetanus traumaticus) z důvodů, kterých předvídati nelze. Tetanus jest choroba velmi povážlivá a divadlo (pohled na nemocného) při tetanu jest velmi smutné. Střídavé stahování se jednotlivých skupenin svalných jest ukrutné. Tetanus vyléčiti jest nemožností, ježto léčiv proti tetanu není. – Ze všech těchto příčin chirurg před operací bedlivě uvážiti musí, zdali operace nepřivodí snad větší nebezpečí nežli nemoc sama, kteráž jí odstraněna býti má...“ Vidíme tedy, že operační rána zhnisala, pak se dostavila horečka a buď špitálská (tj. nemocniční) sněť55, nebo „strnutí“56, obé z neznámých důvodů. Léčiv nebylo. Pacient umřel. Operace bývala nebezpečnější než nemoc. Lidé se báli „špitálů“ a lékaři museli uznávat pravdivost tehdejších pořekadel: „V kůži ranka – k smrti branka.“ „Než do špitálu, radš rovnou na hřbitov.“ 54
55
56
Febris traumatica (první z lat., druhé z řeč.): ranná horečka, tj. horečka, která vzniká po zranění. (pozn. aut.) „Špitálská“ čili nozokomiální sněť, anaerobní traumatóza neboli gangréna je typicky způsobována histotoxickými bakteriemi rodu Clostridium, např. C. perfringens. Časté jsou ovšem i jiné bakterie, gangrény jsou časté i mimo nemocnice, a to jako komplikace různých poranění, např. válečných. (pozn. rec.) Míněno „strnutí šíje“ neboli tetanus, způsobené tetanickým toxinem bakterie Clostridium tetani. (pozn. rec.) a
108 b
Ukázka elektronické knihy